Sv. Jan Křtitel, předchůdce Páně, byl synem Zachariáše a Alžběty. Podle evangelisty Lukáše byl Jan Křtitel příbuzný s Ježíšem. Janova matka Alžběta byla sestřenicí Ježíšovy matky Marie. Archanděl Gabriel zvěstoval starozákonnímu knězi Zachariáši při bohoslužbě v jeruzalémském chrámu, že se mu narodí dlouho očekávaný syn a že jej má pojmenovat Jan. Jan Křtitel se narodil přibližně půl roku před Ježíšem. V době, kdy dal Herodes povraždit betlémské děti utekla Alžběta se synem do hor, kde se ukryla. Král nutil Zachariáše, aby vyzradil, kde dítě ukrývá, ale ten neprozradil a tak jej sluhové zabili. O jeho mučednické smrti za krále Heroda Antipase, píší evangelisté Marek, Matouš, Lukáš i velký židovský dějepisec Josef Flavius. Herodes ho dal uvěznit, protože mu vyčítal jeho nemravný život. Herodova cizoložná manželka Herodiada dosáhla, že ho dal sťat.
Čtení svatého evangelia podle sv. Marka, které jsme slyšeli, nám zobrazuje dva typy lidí. Obě skupiny se snaží řešit prázdnotu života, v níž se lidé po vyhnání z ráje ocitli. Existují v podstatě dva způsoby řešení prázdnoty života, ale pouze jediná skutečná možnost: pokání nebo zábava. Skutečnou možností je návrat k Bohu pokáním. Skupina kolem krále Heroda chápe život jen jako příležitost k zábavě. Chtějí si za každou cenu bezohledně užít, bez ohledu na Boží zákon. Jan Křtitel je představitelem lidí, kteří v kajícnosti hledají ztracené přátelství s Bohem. I trend naší moderní doby je pomýlený v tom, že nám chce namluvit, že smyslem našeho života je užít si a pobavit se. V podstatě pro člověka existuje jen jedna skutečná zábava a opravdový zážitek: Najít Boha v kajícnosti srdce.
Svatý kněz Běda Ctihodný se takto zamýšlí nad Janem Křtitelem: „Svatý Předchůdce narození, kázání i smrti Páně ukázal při svém zápase sílu hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o něm, co říká Písmo: I když se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti. Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s duchovní radostí Janovu památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou smrtí.
Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v okovech pro našeho Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká: Já jsem pravda. A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil, vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít, tak i svým utrpením Jan o něm předem naznačil, že má také trpět.
Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém utrpení v okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten, který přišel, aby vydal svědectví o světle, a o němž samo světlo, jímž je Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící. A svou vlastní krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet hlas Otcův, který se ozval Kristu z nebe, a uvidět milost Ducha svatého sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké, naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.
Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně hrozila, pro vyznání Kristova jména s palmou věčného života. Správně říká apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.“