Dnes bych chtěl pokračovat v úvaze P. Raniera Cantalamesse o Panně Marii jako Boží přítelkyni. Maria si k jiným krásným titulům zasluhuje ještě tento. P. Raniero tvrdí, že dělat z lidí boží přátele je nejvlastnější dílo Ducha Svatého. On nám odnímá z těla srdce kamenné a dává nám srdce z masa, srdce poslušné, které rád koná Boží vůli, neboť miluje Boha. O Moudrosti Boží je psáno, že v každém pokolení vcházi v duše svatých a činí z nich Boží přátele a proroky. Dělá z nich nejen proroky, kteří vystupují ve jménu božím a na straně Boha a jednají mocné zázraky, ale činí z nich světce zamilované do Boha, lidi se synovským, a ne již otrockým srdcem, kteří milují Boha a volají k němu zcela svobodně a s důvěrou: „Abba, Otče!“.
Sv. Irenej říká, že Duch Sv. nás „přizpůsobuje“ Bohu. Duch Svatý způsobuje, abychom byli přijatelní pro Boha, podobně jako nějaký komorník, který učí lidi královskému protokolu, tedy jak se mají chovat, když jdou ke králi. Ale Duch Svatý nám neříká, jak se máme obléct, když se chceme s Bohem setkat, ale učí nás Božímu Slovu. Vkládá Boží Slovo do našeho srdce, aby v nás Otec poznal svého Syna. Duch Svatý uvádí naše myšlenky do souladu s Božími myšlenkami, naši vůli s vůlí Boží, naše city s city Božími. Také přizpůsobuje slova naší modlitby i naše slova k lidem Božímu Slovu a naše skutky skutkům Božím.
Sv. Bazil říká něco velmi krásného o Duchu Sv., když tvrdí, že ke stvoření nedošlo bez něho, také On stojí za vznikem církve, On způsobuje zázraky a divy. Ale do středu všech těchto úžasných činností, klade to, že „Duch Svatý vytváří důvěrnost s Bohem.“ Co je to důvěrnost známe lépe ze zážitků než z nějaké definice, protože se jedná o určitý vnitřní postoj k osobě druhého, spojený s určitým pozitivním zážitkem . Důvěrnost je například to, co dovoluje manželům, aby se jeden před druhým choval naprosto spontánně a nemuseli si nic skrývat, a to nejen v oblasti tělesné, ale ještě více v oblasti duchovní a duševní. Ve vztahu k Bohu důvěrnost odnímá strach z Boha a na místo toho klade do srdce schopnost úplně se vydat Bohu a velkou touhu líbit se a dělat mu radost. Tato touha, objeví-li se v křesťanovi, chrání ho lépe před hříchem než bázeň.
Bůh je naprosto otevřené bytí, Bůh je naprosto důvěrný, vůči celému univerzu ale zvláště ve vztahu k člověku, protože slíbil, že bude přebývat v nás, že si v našem srdci učiní příbytek. Sv. Augustin mluví o Bohu: „je mi bližší než já sám sobě“. Duch Sv. nám pomáhá, abychom také my byli důvěrně blízcí Bohu. Duch Sv. nás vede do našeho vlastního nitra, abychom byli přítomni před Bohem, který je stálá Přítomnost a Pozornost vůči nám. Abychom se nerozptylovali venku, zatímco On je v našem nitru.
Svatý Basil také tvrdí, že duše, které jsou nositelkami Ducha, šíří kolem sebe milost, tak jako „jasná a průzračná tělesa, když je zasáhne sluneční paprsek začnou se samy třpytit a vyzařovat světlo kolem sebe.“ Duše Panny Marie byla v nejpravdivějším významu nositelkou Ducha. Z jejího nitra vyrazily prameny Živé vody. Duch ji natolik přizpůsobil, že i její vnější zjev působil jinak než zjev běžné ženy. Martin Luther se takto vyslovil o Panně Marii: „Žádný obraz ženy nevzbuzuje v muži tak čisté myšlenky jako tato Panna. Panna Maria je ztělesněná Boží průzračnost Z její bytosti a z jejího života vyzařuje Bůh a jeho Sláva. I v tomto následujeme Pannu Marii, přítelkyni boží.