Dnes bych vám znovu chtěl nabídnout jednu z úvah P. Raniera Cantalamese o Panně Marii jako Boží přítelkyni. Sv. Augustin říká: „Bez Ducha Svatého nemůžeme ani milovat Krista ani zachovávat jeho přikázání. Tím méně to můžeme, čím méně máme Ducha Svatého. Ale tím víc jsme toho schopni, čím hojněji ho máme. Ne bezdůvodně je tedy Duch Svatý slíben nejen tomu, kdo ho nemá, ale i tomu, kdo ho už má: tomu, kdo ho nemá, aby ho měl, a tomu, kdo ho už má, aby ho měl v hojnější míře“ Podle sv. Augustina je tedy možné mít Ducha Svatého v různé míře. I o Ježíši jako o člověku čteme, že „rostl v milosti“ Co potom říci o ostatních včetně Panny Marie? Byla plná milosti při zvěstování, podle možností a potřeb oné chvíle. Byla jí plná v relativním smyslu, ne v absolutním.
Písmo sv. říká, že Bůh dá Ducha Svatého „těm, kdo ho poslouchají“. Velká poslušnost, kterou dokázala Panna Maria pod křížem, rozšířila její srdce a uschopnila ji přijmout v ještě hojnější míře Ducha Svatého. Nové a nové vylití Ducha Svatého v životě konkrétního člověka je současně příčinou i účinkem rozšíření jeho duše a tím se duše stává schopnější přijmout a vlastnit Boha.
Koncilní dokumenty říkají, že Maria byla „modelována Duchem Svatým a vytvořena jako nové stvoření“. Toto se nevztahuje jen na okamžik Máriinho početí z Ducha Svatého, jako kdyby tím skončilo celé působení Ducha Svatého v ní, ale platí to o celém jejím životě. Poslušnou a věřící účastí na Velikonočním tajemství byla Maria právě zde definitivně vymodelována Duchem Svatým a učiněna novým stvořením, schopným milovat Boha ze všech sil.
Je na čase, abychom se zamysleli právě nad vroucností lásky Panny Marie. Při Zvěstování se nám zjevuje Mariina víra, pod Křížem se nám ukazuje její naděje, ale na Letnice se zjevuje její láska. Svatý Pavel počítá lásku k evidentnímu ovoci Ducha Svatého. Píše: „Boží láska je rozlitá v našich srdcích skrze Ducha Svatého, kterého jsme dostali“. (Řím 5,5) Sv. Augustin říká, že se zde nejedná natolik o lásku, jakou nás Bůh miluje, ale že jde o lásku, která způsobuje, že my milujeme Boha a bližního. Je to láska, kterou nás Bůh dělá svými přáteli.
Maria si k jiným krásným titulům zasluhuje ještě tento: Boží přítelkyně. SZ zná Božího přítele Abrahama. Izraelský národ to ví a dovolává se toho: „A neodnímej od nás své milosrdenství pro Abrahama, svého přítele“. Také v NZ má Bůh přítelkyni, a je to Panna Maria. Liturgie vztahuje na Pannu Marii slova Velepísně: „Jaká jsi krásná, přítelkyně moje, jak spanilá“ (Vel 4,1) Církev opravdu nehřeší proti Božímu Slovu, když přivlastňuje Bohu toto obdivné svolání ohledně Panny Marie. Vždyť Bůh sám se na počátku vyjádřil o svém stvoření, že je velmi dobré. A Maria je určitě hned po Kristově člověčenství nejkrásnější boží výtvor, mistrovské dílo jeho milosti. Křesťané se odvolávají ve svých modlitbách na toto Boží přátelství.
P. Raniero tvrdí, že dělat z lidí přátel božích je nejvlastnější dílo Ducha svatého. On nám odnímá z těla srdce kamenné a dává nám srdce z masa, srdce poslušné, které rád koná Boží vůli, neboť miluje Boha. O Moudrosti Boží je psáno, že v každém pokolení přenáší se v duše svatých a činí z nich Boží přátele a proroky. Dělá z nich nejen proroky, kteří vystupují ve jménu božím a na straně Boha a jednají mocné zázraky, ale činí z nich lidi milující Boha, kteří mají synovský vztah k Otci.
I v tomto následujeme Pannu Marii, přítelkyni boží. Snažme se stále více otevírat Duchu svatému, aby se v nás hojněji projevilo jeho ovoce, kterým je láska.