Zřejmě to není náhoda, že právě v této době, kdy mnozí z nás přistupují ke svátosti smíření a snaží se svůj život polepšit, nám církev předkládá před oči první kapitoly evangelia podle sv. Lukáše. V těchto kapitolách je totiž zachyceno početí z Ducha svatého skrze vírou přijaté Boží Slovo. Ježíš začíná žít v tom, kdo přijme vírou Boží Slovo.
Evangelium, které jsme slyšeli, nám ukazuje důsledky tohoto duchovního početí. „V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách.“ Od okamžiku početí z Ducha Sv. Maria překypuje životem a radostí. Prožívá v sobě přítomnost Boha Spasitele a chce se se svou radostí dělit. V jejím životě se objevuje Ježíš. Zaplavuje ji tak velká radost, že se s ní musí podělit. Protože vírou přijala Krista do sebe, z jejího nitra už vyrážejí proudy živé vody, kterou ostatní přijmou až na Letnice. Duch Svatý vtahuje Marii do Životodárného vztahu s Bohem Otcem. A tento Duch Svatý, který již vyzařuje z Ní, zachvacuje všechno a všechny. Maria je jako hořící pochodeň, která vše zapaluje Láskou. Duch Svatí oplodní každou její myšlenku, každé její Slovo a každý její skutek. Její svědectví vychází z jejího srdce.
„Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem.“ Už přiblížení se Panny Maria a její pozdrav přináší úžasné požehnání. V originálním textu v řeckém jazyce je na tom místě, kde se mluví o pohybu dítěte v lůně Alžběty užitý termín, který se významově podobá tanci krále Davida před Archou. Tak jako král David, vědomý si Božího přebývání v Arše, tancoval před Ní, podobně se i sv. Jan pohybuje v lůně matky, ve vědomí toho, že se v Marii přiblížil Bůh. Nejde zde tedy o nějaký běžný pohyb, ale jde zde o posvátný a prorocký tanec, kterým se projevuje člověk cítící Boží blízkost.
„Tehdy zvolala velkým hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!” Alžběta velmi dobře chápe, co se stalo s Marií. Maria je Matka našeho Pána. A slovo Pán zde zastupuje hebrejské jméno JHVH, které židé z převeliké úcty vůči Bohu, nevyslovovali.
Pro ty, kteří to s Kristem myslí vážně a nechtějí ho hned po Vánocích odložit kdesi do kouta, aby nepřekážel, připomenu slova sv. Františka z Assisi: „Jsme Kristovými matkami, když ho nosíme v srdci a ve svém těle božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají druhým zářit jako příklad… Jak je svaté a jak milé, líbezné, pokojné a sladké, roztomilé a nadevše žádoucí, mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista!“
Sv. Bonaventura, duchovní syn sv. Františka, rozvedl tuto myšlenku ve spisu pod názvem „Pět svátků dítěte Ježíše!“ V úvodu spisku říká: „Duše oddaná Bohu, může z milosti Ducha Svatého a mocí Nejvyššího duchovně počít požehnané Slovo a jednorozeného Syna Otcova, hledat ho a adorovat spolu s mudrci a nakonec představit Otci v chrámu“. Na jiném místě říká: „Duše počíná Ježíše, když je nespokojená se životem, jaký vede, a pod vlivem svatých vnuknutí a zapálená svatým žárem se konečně rázně odtrhne od svých starých návyků a chyb, a je jakoby duchovně oplodněna milostí Ducha Svatého, dá si předsevzetí, že začne nový život. Tehdy došlo ke Kristovu početí.“
„Když byl požehnaný Boží Syn počat, narodí se v srdci, ale jen tehdy, když duše vše rozumně uvážila, vyžádala si vhodnou radu a vzývala Boha o pomoc a ihned uskuteční své svaté předsevzetí a začne dělat to, co v ní už dávno zrálo, ale se to stále odkládalo z obavy, že není k tomu souci. Ale jedno musíme zdůraznit: Toto předsevzetí začít „nový život“ se musí ihned projevit něčím konkrétním. Není-li předsevzetí uskutečněno, byl sice Ježíš počat, ale nebyl zrozen.
Jedná se o jeden z mnoha duchovních potratů. Je to jeden z tolika odkladů, kterými je protkán náš život a které jsou hlavním důvodem, proč je tak málo svatých.“
Tuto svou úvahu zakončím výrokem sv. Augustina: „Matka ho nosila v lůně, my ho nosíme v srdci. Panna otěhotněla, když se v ní Kristus vtělil, naše srdce ať otěhotní vírou v Krista. Ona porodila Spasitele, naše duše ať porodí spásu a chválu. Ať nezůstanou naše duše neplodné, ale ať se stanou plodnými pro Boha.“