Dnes jsme slyšeli výrok sv. Pavla: „Bůh má moc utvrdit vás v duchu radostné zvěsti o Ježíši Kristu, kterou já hlásám. V ní je zjeveno tajemství, které bylo od věků ukryto, ale teď prorockými spisy na rozkaz Věčného Boha bylo odhaleno a oznámeno všem národům, aby ho s vírou přijali.“ Takto možno také přeložit tuto část textu. Slyšeli jsme, že Bůh má moc upevnit nás ve víře v evangelium a On to dělá svým Slovem, protože „víra je z hlásání Slova“. Existuje víra, která je charismatem. Hříšný člověk není schopen takto věřit, protože se i na Boha dívá skrze svou hříšnost. Taková víra je nám darována jako milost. Čeho se týká tato víra a o co jde v „radostné zvěsti o Božím Synu“?
Jde o podstatu evangelia. Jako křesťané věříme v panenské početí Ježíše Krista. Možná už při vyslovení tohoto zvláštního slovního spojení se cosi v nás začne bouřit. Cosi, coby jsme mohli formulovat i takto: „To je zcela nemožné, vždyť žádná žena nemůže počít bez muže!“ Pamatuji si, že když se před pár lety objevil v slovenském tisku článek o nějaké ženě, která o sobě tvrdila, že počala z Ducha Svatého, tak moje spontánní reakce byla: „To je nějaká duševně nemocná osoba!“ Až pak mi došlo, že já jako křesťan přesně v to samé věřím o Panně Marii a přemýšlel jsem nad tím, proč v jednom případě věřím a v druhém mi můj selský rozum říká: „To je šílenství!“
Věřím proto, že Panna Maria se neobjevila jen tak. Její tajemství souvisí s celým Tajemstvím vyvolení Izraele. Vždyť její příchod je připravován Mojžíšovým zákonem a ohlašován proroky. Můžeme se ptát: „Proč Bůh vyvolil k takovému úžasnému poslání dceru tohoto lidu? Ruský teolog Vladimír S. Solovjev upozorňuje na některé rysy tohoto národa, které vzbudily Boží zájem: „Pravý Bůh učinil z Izraele svůj národ proto, že Izrael přijal Pravého Boha za svého. Když se patriarchové a vůdcové židů oddělili od modlářského pohanství a svou vírou se pozvedli nad pověrčivost Chaldejské magie a také nad chytrost Egypta, stali se hodnými Božího vyvolení. Bůh si je vyvolil, zjevil se jim, uzavřel s nimi svazek. Je to ve světových dějinách jedinečný jev, neboť u žádného jiného národa náboženství nenabylo formu takového spojenectví nebo smlouvy mezi Bohem a člověkem.
Naše náboženství začíná osobním vztahem mezi Bohem a člověkem v dávnověké smlouvě s Abrahamem a Mojžíšem a utvrzuje se co nejužším osobním spojením Boha a člověka v Novém zákoně Ježíše Krista, ve kterém obě přirozenosti přebývají bez splynutí ale i bez rozdělení. Tyto dvě smlouvy Stará a Nová, nejsou dvě rozdílná náboženství, ale jen dva stupně jednoho a téhož boholidského náboženství. Toto jedině pravé boholidské, židovsko – křesťanské náboženství se ubírá přímou a královskou cestou mezi dvěma krajními omyly pohanství, ve kterém ráz člověka pohlcuje božstvo (v Indii), jindy samo božstvo se mění na stín člověka (v Řecké a Římské mytologii).“
Dr. Pavel Strauss, konvertita z judaismu, hovoří o P. Marii: „A oporou našeho nitra je Maria, Matko Boží milosti, Matko ostatní naděje, toto nejčistší židovské děvčátko, která jediná byla hodna Boží důvěry. Ona je směrovka k věčnosti, a tím i ke svatosti.“ (Kolébka důvěry. Sebrané literární a filozofické dílo 3, str. 338)
Tajemství Vtělení nám vypráví o velikosti člověka v Božích očích. Bůh nás miluje a člověk může a dokonce má milovat Boha. A tato láska je vrcholně plodná, neboť jejím plodem je Ježíš, Boží Slovo v nás. P. Maria dokazuje, že se člověk může stát Boží matkou. A sv. František nás učí: „Jsme Kristovými matkami, když ho nosíme v srdci a ve svém těle božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají druhým zářit jako příklad!“ Víra, která stojí na počátku našeho posvěcení a způsobuje, že v Duchu Svatém přijímáme Krista, tatáž víra má vést k projevům Ducha Svatého navenek. Je třeba s jistotou víry přijmout Boží Slovo a uskutečnit ho v každodenním životě, aby se Boží Slovo znovu stalo tělem v nás a skrze nás. Aby to Slovo vyzářilo z našich bytostí ve formě dobrých myšlenek, slov i skutků. Protože jen takto se můžeme stát tím, čím máme být – obrazem Boha.
Když si Bůh zvolil tuto cestu prostřednictvím lidské matky, aby se sám mohl Zjevit, připomněl lidské pošetilosti, která vidí zlo tam, kde není, a nevidí ho tam, kde je, že vše je čisté. Prohlásil, že všechno, co stvořil, je svaté. Posvětil a vykoupil nejen abstraktní přirozenost, ale také lidské narození a celou hmotnou existenci. Především zjevil Bůh důstojnost ženy jako takové. „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy“ (Gal 4,4). Kdyby Pavel prohlásil „narozeného z Marie“ šlo by jen o životopisný údaj. Když však prohlásil: „narozeného ze ženy“, dodal svému prohlášení univerzální a nesmírný dosah. Sama žena, každá žena, byla povýšena v Marii k takové neuvěřitelné výšce.
Pravda o Boží lásce je podstatou Zvěstování. Tato pravda musí hluboko zapadnout do našich srdcí. Každý jeden z nás může prožít ve svém srdci okamžik podobný tomu, který nám vykresluje dnešní evangelium. Něco podobného tomu, co prožila Panna Maria při zvěstování. Andělský pozdrav, který v řečtině zní: „Chaire Kecharitomene!“ Můžeme přeložit jako výzvu k radosti: „Raduj se, plná milosti!“ Tato slova obsahují radostnou zvěst. A toto zvěstování se má stát vlastnictvím každého. V Panně Marii Bůh promlouvá ke každému člověku, neboť toto pozdravení bylo vysloveno pro nás všechny.
My všichni v daru tohoto právě počatého dítěte nacházíme milost u Boha. Skrze přijetí tohoto dítěte se stáváme i my Božími dětmi. V Ježíši se nám nabízí možnost omilostnění vyhnanců, možnost k návratu k Otci. Ježíš, Pravý Bůh a Dokonalý člověk je cestou, pravdou i životem. Je cestou člověka k dokonalosti ve spojení s Bohem, je Pravdou o Bohu i člověku a o jejich vzájemném vztahu, je Vědomým a svobodně přijatým Životem naší duše. Skrze přijetí Krista začíná naše duše růst do podoby, v níž má Otec své zalíbení. Pokud není v nás Kristus, tak se Bohu vůbec nelíbíme. Nemáme s ním nic společného. Pokud nežijeme Kristovo Slovo, pokud nepřijímáme jeho tělo a krev, nejsme Boží děti, ale jsme dětmi zla.
Bůh přijal závislý způsob existence, aby nás učil, co to je pokora. Lidé ve své pýše bojují proti tomu, aby museli uznat, že jsou na někom závislí, že bez vůle rodičů by zde vůbec nebyly. Porovnejme to s Boží pokorou, která chce přijmout toto závislé bytí. Člověk ve své pýše hledá Boha, kdesi velmi vysoko a nepozoruje, že Bůh se ve své pokoře snížil. Bůh se mlčky zpřítomňuje v útrobách ženy. Bůh sestupují přímo do srdce hmoty, neboť slovo „matka, mater“, je odvozeno od „matérie“ – hmoty. Bůh, který se stává tělem v lůně ženy je tentýž, který se zpřítomňuje v srdci hmoty – v Eucharistii. Sv. Irenej tvrdí, že kdo nevěří v zrození Boha z Panny Marie, nemůže věřit ani v Eucharistii. Naše bohoslužba bude pokračovat slavením Eucharistie, dovolme Bohu, aby se nás dotkl, dovolme mu vstoupit do nás svým Slovem, ale i svým Životodárným tělem, obětovaným za nás a pro nás, aby jeho Vtělení i Zjevení mohlo pokračovat v každém z nás.