Dnešní evangelium nám ukazuje sv. Jana Křtitele v jakési pochybnosti. Vysloveně hovoří o tom, že Jan byl v žaláři a když slyšel o činech Kristových, poslal k němu své učedníky zeptat se: „Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?” Je to zvláštní otázka, protože pár dní před tím právě on vyslovil veřejné vyznání: „Hle, beránek Boží…“ A od svých učedníků slyšel o skvělých činech Kristových. Je možné, že smýšlel tak zcela lidský, podobně jako to vyjádří jeden ze zločinců, co byli s Kristem ukřižování: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ (Lk 23,39) Můžeme předpokládat, že i Jan, jako každý jiný člověk, který zažil vězení, snil ve vězení svůj sen o svobodě. Je to naprosto přirozené. Jeho pochybnost bychom mohli vyjádřit také takto: „Pokud jsi to ty, proč mi nepomůžeš!”
Ježíš ho svým odkazem ujišťuje, že opravdu je on tím očekávaným mesiášem. Nemluví o sobě jaký je skvělý a mocný, ale odkazuje na své skutky. Odkazuje, že se právě teď a právě na něm naplňuje proroctví Izaiášovo: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst.” Pozdější v Janově evangeliu slyšíme: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Pokud ne pro jiné, alespoň pro ty skutky věřte!“ (Jn 14,11) V dnešním evangeliu slyšíme ještě dodatek: „A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší.”
Což by mohlo být příčinou tohoto pohoršení? Pohoršení může v nás vyvolat skutečnost, že Ježíš není mesiášem dle našich lidských představ. Nelikviduje naše kříže a trápení, ale geniální je zapájí do plánu spásy. Je zvláštní tím, že nezachraňuje od kříže ale skrze kříž. Dokonce řekne: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mt 16,24) Kříž není překážkou, ale přímo cestou ke spáse. Možná i Jana to svádělo k myšlence: „Proč mě nechává trpět?”
Bůh nepomáhá tak, jak bychom si to přáli my. Bůh pomáhá, skrze své Vtělení. Boží Vtělení má pokračovat v každém z nás. Bůh nám pomáhá tím, že posiluje člověka k zápasu se zlem, ale zlo před námi nezametá. Člověk si musí osobně probojovat svůj zápas se zlem. Bůh mu chce pomoci jako LÁSKA, která se chce vtělit i do něj a projevit se skrze jeho činy. Tato Boží moc se v našem životě aktivizuje skrze víru. Jsme pozváni být Božím Obrazem, to znamená zjevovat jeho Lásku do své konkrétní životní situace.
Bůh stvořil celý viditelný svět, ale sám je Neviditelný a lidský bychom mohli říci, že toto byl jakýsi boží „handicap“ vůči světu. Proto stvořil člověka ke svému obrazu, aby člověk, který sice existuje v materiálním světě ale současně je schopen poznávat Boha, tlumočil ostatnímu stvoření Boha.
Při stvoření člověka Bůh říká: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ Hebrejština zde užívá slovo PANIM = obličej, to, co je teď nezakryté a obrácené ke mně. Být stvořen „k Božímu obrazu“ (Gn 1,26) tedy znamená „být obrácen tváří k Bohu“, „dívat se Bohu do očí“ a reprezentovat, zjevovat, zpřítomňovat Boha ve stvořeném světě. (Milan Balaban: Hebrejské člověkosloví str.. 22)
Český ekumenický text překládá toto místo: „aby byl naším obrazem”. Z toho vyplývá, že být Božím obrazem je určení člověka. Bůh se stává „viditelný“ a „pochopitelný“ světu prostřednictvím člověka, především skrze Ježíše Krista, který je Pravý Bůh ale současně pravý člověk, neboť pravý a dokonalý člověk, je Bohočlověk. Ale Ježíš je Cestou i pro nás, je Pravdou i o nás, je Životem i našim. Bůh je Láska a proto být Božím Obrazem znamená žít Lásku, která se nám zjevuje v Božím Slově. Bůh není konkurentem člověka, ale náplní a slávou jeho existence.
Někdy se modlíme a prosíme od Boha věci, které máme my sami udělat. Kdybychom se trochu ztišili a dokázali poslouchat Boží odpověď na naše četné modlitby, často bychom slyšeli: „Ty jdi a v mé síle udělej to, o co prosíš!“ „Jdi a oslav mé jméno!“ Tak se to stalo i Mojžíšovi , když prosil za vykoupení svého lidu Izraele. A někdy nám musí stačit to vědomí, že Bůh o našich problémech ví a je s námi a v nás. On trpí v našem utrpení. Musíme se vyzbrojit trpělivostí.