Dnešní neděle se v starém latinském misálu nazývala „Gaudete!” – což znamená „Radujte se!”. Její název je zřejmě odvozen z liturgických čtení, které se v tuto neděli čtou a které povzbuzují k radosti. I k nám dnes zaznívá Boží Slovo skrze proroka Izaiáše, které vykresluje příchod Boha na naši zem. Jak bude vypadat Jeho příchod? Je to důvod k pláči nebo k radosti? K našemu údivu prorok říká: „Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařená nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šáronu.“ Člověk i svět bez Boha je jako poušť, neschopná zrodit dobro. Poušť, která byla podle starověkých představ sídlem nečistých sil, se stane plodnou zahradou. Vědecký výzkum dokazuje, že Sahara nebyla vždy pouští. Z družíc jsou dobře viditelná, dnes již vyschlá a zanesená koryta řek. Podobně je to s Antarktidou, kde se nacházejí velká ložiska uhlí, které svědčí o někdejší husté vegetaci. Zem nebyla stvořená proto, aby se stala poušti a člověk není určen k zavržení ale ke Spáse.
Příchod Boha není důvodem k pláči, ale k radosti a smíchu. Reakci naši zemi prorok vyjadřuje stupňováním: „Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.“ Sv. Pavel říká: „Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.“ (Rim 8,19-22)
Pro Boží lid Bůh vždy byl a vždy zůstane Spasitelem. Božím lidem jsme tehdy, když jsme přijali Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Když jsme se Bohu odevzdali a uznaly jeho nárok. A tomuto Božímu lidu se slibuje: „Můj národ uvidí Slávu Hospodina, Vznešenost našeho Boha.” Lidstvo bude uzdravené tím, že uvidí Slávu a Vznešenost našeho Boha. Náš Bůh, který se zjevuje jako Tichý a nesmírně Pokorný se ukáže jako nesmírně Silný a Velebný. Poznáme v něm skutečné Otcovství i Mateřství. Všichni lidé poznají, že v základech světa není studená materie, ale velmi Osobní Láska. Poznáním Boha bude naplněna zem. V hebrejském myšlení slovo poznat neznamená jen intelektuální poznání ale i bytostní zkušenost. „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila.“ (Gn 4,1) Pod poznáním Boha se nemyslí něco vnější, neboť poznání Boha zasáhne náš nejintimnější vnitřek, zahojí naše nejniternější zranění. Zjistíme a budeme nad tým žasnout, že Bůh je našim nejintimnějším vnitrem.
„Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se!“ Člověk často propadá malomyslnosti, která je opakem víry. Z čeho malomyslnost pochází a kdy se v nás objevuje? Objevuje se v nás, když se setkáme s jakýmkoliv zlem. Zážitek zla v nás způsobuje ochablost a strach, vede k uzavřenosti a izolovanosti. Klesáme na duchu. Někdy může být pramenem malomyslnosti i to zlo, které poznáváme sami v sobě, ve své duši i těle. K malomyslnosti může vést i pohled na nedosažitelné dobro, na nepřiměřené asketické nebo morální požadavky. Malomyslnost vzniká tam, kde člověk začne vnímat jakékoliv zlo, ale nevnímá současně vírou laskavý a trpělivý Boží pohled, který chce spasit hříšníka. Člověk propadá malomyslnosti, když zapomene na to, že ho Bůh v každé chvíli drží v existenci, protože ho chce, protože ho miluje, když zapomene na Boha svého Stvořitele, když nevěří že Bůh je Láska, která se především zjevila v Ukřižovaném. On se lidem nepomstil, ale přinesl jim odpuštění hříchů, jako první ovoce své smrti. Až do poslední chvíle miloval ty, kteří ho nemilovali. Myšlenka na Boha je Velká myšlenka. Boží Slovo nás chce posílit a upevnit.
Jaký lék se nám nabízí proti malomyslnosti? Poznání Boha z Písma Svatého, z učení a ze svátostí církve. Poslouchat Boží Slovo, to Slovo, které poskytuje nefalšovaný pohled na Boha. Boží Slovo buduje v nás víru, vzbuzuje naději a oživuje lásku. Nehledejme a netužme po ničem, co chce jít nad Slovo Boží. Více nedostaneme, a když někdo touží po něčem větším, vydá Bůh jeho duši démonům zmatku, který ho ještě víc popletou, protože nekráčel za Božím Slovem. Proti malomyslnosti stojí víra, která je z hlásání Božího Slova.
„Bůh váš přináší odvetu, odplatu Božskou. On sám přijde a spasí vás.” Přijde pomsta, Boží odplata, sám přijde a spasí vás. I takto možno přeložit tento text. Bůh je pomstou i odměnou. Je spásou pro ty, kteří milují dobro a trestem pro ty, kteří chtějí zlo. Bůh je současně odměnou i trestem. On sám je jen Dobrém. Ve své podstatě se nemění, je Láskou a zůstává Láskou. Kdo chce milovat, bude se věčně těšit z přítomnosti Nekonečné Lásky, bude věčně nahlížet a žit Boha – Lásku. Kdo nechce milovat, se bude věčně sžírat při pohledu na Boží dobrotu a bude nešťastný tam, kde by mohl být nesmírně blažený, kdyby chtěl milovat. Bůh přichází jako doktor duše i tele, jako doktor celého člověka. Doktor a psychiatr stvořených duší a celého Vesmíru.
„Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromí jako jelen a zaplesá jazyk němého.” Bůh se při svém druhém příchodu projeví tak, jak se projevil při svém prvním v Ježíši a skrze něho. Žádnému slepci neřekl, chci, abys zůstal slepým a žádnému hluchému neřekl, chci, abys zůstal hluchým. Ani chromému neřekl: Líbí se mi, když tě vidím jak se svíjíš v revmatické horečce. A jazyk němého se otevře v radosti. Dokonce se na poušti objeví voda, kterou tak strašně potřebujeme k životu. A v našich časech by určitě prorok cosi přidal i o nápravě zkaženého ovzduší a možná i něco o vyhynulých druzích zvířat a rostlin. Moderně bychom mohli říci, že přijde Bůh, kterého zajímá ekologie. Ekologické problémy naší země, které jsou ovocem naší velké nerozumnosti a které nám dnes nahánějí strach.
„Vyschlá zem bude jezerem a suchá půda pramenem vod; na místě, kde se rozvalovali šakali, je zeleň rákosu a šašiny.” Místa, na kterých člověku nebylo dobře se skrze Boží příchod změní na místa příjemné a pohostinné. Mnohé tyto skutečnosti se alespoň částečně a omezeně naplnili při prvním příchodu Pána, ale až druhý příchod definitivně rozřeší bídu celého světa.
“I bude tam stezka, cesta: cestou svatou bude volat, nečistý po ní neprojde, jen můj lid půjde po ní, ani prostoduší tam nezblúdia.” Na této cestě nebude již žádná zákeřnost číhat na člověka. “Nebude tam lva a dravá zvěř ta nevystoupí, nenajde se tam; jen vykoupeni budou kráčet.” Bude tam cesta, která povede k poznání Boha, ale bude tak jednoduchá, že ani prostoduší po ní nezblúdia. Sama Cesta v osobě Ježíše Krista již přišla a znovu přijde k nám na konci časů. Je rozdíl mezi Páně vysvobozením a těmi ostatními. Pánu vysvobozeni jsou ti, kteří poznávají svůj otrocký stav a touží po svobodě. Nejsou to ti, kteří se na této zemi cítí doma a dobře. Jsou to plačící, kterým Bůh chybí. Kteří ustavičně pláčou, protože Boha nemají.
„A Pánu vysvobozeni se vrátí, s jásotem přijdou na Sión.” Jestliže si z těch, jimž Bůh chybí, budeš se skutečně těšit, když přijde. Pokud jsi si zvykl na život bez Boha, budeš zaskočen tím, když přijde. Pro ty, kterým Bůh chybí platí i poslední zaslíbení: “Ustavičné radost bude na jejich hlavách, radost a rozkoš dosáhnou, zmizí starost a vzdychání.” Zmizí starost a vzdychání. Amen.