Slyšeli jsme evangelium, které zvláštním způsobem oslovuje moderního člověka. Naši dobu zvykneme nazývat epochou informatiky. Informatika je věda o PC, ale především věda o přenosech informací. Informatika nám odhaluje některé zákony duchovního světa, o kterých jsme neměli tušení. Například takovým zákonem je, že: „Informace se dáváním neztrácí“. V oblasti materiálního světa platí, že pokud něco dám, nutně to ztrácím, stávám se chudším, v duchovním světě to tak nemusí být a není. Ten, kdo dává informaci, nepřichází o ni, a ten kdo ji přijímá, se stává bohatším. Platí to pro vzdělávání, platí to například i při kopírování CD, ať už jde o umění, nebo počítačové programy nebo o operační systém. Např. pokud mám dobrý operační systém, mohu jej instalovat na množství PC, aniž jsem o něj sám přišel. Teď nechci řešit morální problém, jestli je to dovoleno, ale jde mi čistě o možnost přenosu informace.
Dnešní evangelium začíná tvrzením: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Nejprve se zkusme zamyslet: Co je to slovo? Jak ho můžeme definovat? V lidském životě hraje slovo velkou úlohu. Zvykneme říkat: „Ptáka poznáš po peří a člověka po řeči!“ Tedy člověk jako osoba, není poznatelný jen z vnějšího vzhledu, ale nato, abychom mohli říci, že někoho dobře známe, potřebujeme slyšet, jak se vyjadřuje, jak vlastně smýšlí. Člověk se vyjadřuje skrze slovo, které je neseno jeho dechem. Pokud člověk mlčí, nevíme, co si máme o něm myslet. Ten, kdo pozorně poslouchá druhého a ztotožňuje se s ním, má účast na jeho bytí, na duchu, který jím hýbe.
O co víc tyto postřehy platí o Bohu, který nespadá do oblasti našeho materiálního, smyslového a předmětného poznání. Bůh není ani předmětem a dokonce ani osobou v našem slova smyslu. On je Nestvořené Nadskutečno, Nadosobno. Bůh je nám poznatelný jen proto, že vyslovuje své Slovo. Ve svém Slově se Bůh vyslovuje, zjevuje svou podstatu. Kdyby Bůh nevyslovil své Slovo, nemohli bychom ho znát, protože bychom ani neexistovaly.
„Americký počítačový odborník E. Fedkin tvrdí, že informace je dokonce podstatnější jako hmota a energie a je přesvědčen, že se atomy, elektrony a kvarky skládají z bitů, či binárních jednotek informace, které jsou základem pro činnost počítačů a kalkulaček. Tvrdí, že informace je základem skutečnosti, materiálem, ze kterého vzniká hmota a energie. Tak se přes informace, jejichž tok můžeme sledovat od velkého výbuchu až k lidské myšlence, dostáváme až k totální jednotě vesmíru, přírody a člověka, k chápání Boha jako tvůrce velkého programu. Protože tam, kde nacházíme smysl a projekt, musíme nutně předpokládat programátoru.“ (Slavomír Ravík: Bůh žije, str.. 137-8)
Bůh, protože je absolutně dokonalá bytost, se ve svém Slově dokáže úplně vyslovit. Až tak, že můžeme říci, že Boží Slovo je Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Aniž z něho něco ubylo, plodí Bůh své Slovo. Boží Slovo tvrdí o sobě, že v něm je život a život je světlem lidí. Jako je lidské slovo nesené lidským dechem, tak Boží Slovo je neseno Božím Duchem. Vrchol tohoto Božího vyslovení tvoří Vtělení, teda ta skutečnost, že se Boží Slovo stalo tělem. Bůh se zjevil jako dokonalý člověk a tím zároveň ukázal, že člověk je pozván, být nosičem Boha. Víte, co je nosič. Může to být např. CD. Tak jako CD dokáže být nosičem nějakého programu, tak i lidská duše dokáže do sebe pojmout Boží Slovo a člověk se tehdy stane skutečným Božím obrazem.
Sv. Jan evangelista říká, že Bůh těm, kteří Ježíše přijali, dal moc stát se Božími dětmi. (srov. Jn 1,12) Většinou, když se zamýšlíme sami nad sebou a nad svou hříšností, považujeme za svou největší chybu určitou danost, se kterou jsme se narodili. Něco, za co v podstatě ani nemůžeme a s čím si sami nevíme rady. Naše duchovní úsilí se vyčerpává v tom, na co nemáme sílu, a proto po nějakých zklamáních přijímáme jako normální stav určitý kompromis s hříchem. Ve vítězství nad hříchem hledáme svou spásu a jsme zoufalí, když zjišťujeme, že s některými věcmi nevíme navzdory nejlepší vůli něco pozitivně udělat. Naše situace je podobná situaci člověka, který je od narození nemocný. Moudrý lékař mu nebude vyčítat stav, ve kterém se narodil. Může mu však začít dělat výčitky, když mu naordinuje účinné léky a zjistí, že jejich nebere. Ať jich nebere z jakéhokoliv důvodu, zda jim nevěří nebo z nedbalosti, od chvíle, jako existuje dostupný lék, je zodpovědný za svůj stav.
Toto přirovnání dobře vystihuje, o co jde v duchovním životě. Pán Ježíš v evangeliu sv. Jana říká na adresu farizeů: „Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.“ (Jn 15,22) Ježíš přichází jako Spasitel poslán od Otce na naši záchranu, přichází jako Božský a účinný lék proti naší smrtelné chorobě. Spása spočívá v přijetí Kristovy vlády a vítězství nad hříchem je toho ovocem a důsledkem. Jedině Ježíš si dokáže poradit s hříchem v nás.
Co to však je přijetí Božího Syna? Přijetí Božího Syna je přijetí vtěleného Božího Slova. Chci říct, že to co nazýváme „svatým přijímáním“, tedy přijetím Božího Syna, nespočívá jen v tom, že otevřu svá ústa poté, co jsem řekl „Amen“ k Tělu Kristovu. Nemám přijímat Ježíše jako předmět, ale jako živou osobu. Ve svatém a životodárném přijetí Syna Božího jde především o to, aby Boží Slovo, II. Božská osoba, se stalo řídícím principem mého života, mým Životem. Toto je první a základní princip svatého přijímání. Prvořadé je přijetí Božího Slova. Snaha přijmout Boha, který se zjevuje v Slově, snaha porozumět Bohu, který má Slovo, snaha sjednotit se s Ním ve vůli. To znamená: přijmout Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Je to zároveň základní předpoklad duchovního boje. Pokud není Kristus v nás, určitě prohrajeme zápas s ďáblem a platí to i naopak: Sv. Pavel prohlašuje: „Kristus ve vás, naděje slávy” (srov. Kol 1,27).
Ježíš zjevuje moc, která pramení do lidského života, skrze spojenectví s Bohem. Jeho lidské srdce je podstatně sjednocené s Božím Slovem. Boží Slovo je jako operační systém, který si musíme ve vlastním zájmu nainstalovat na své srdce, abychom se stali pro Boha přijatelní. A tak jako před instalací je dobré si přečíst k čemu daný systém slouží, co vyžaduje a co způsobuje, tak i my pokud chceme Ježíše přijmout, musíme nejprve znát Boží Slovo, abychom věděli, k čemu říkáme své „Ano“. A tak, jak před přijetím nového operačního systému probíhá formace disku, která smaže všechny předešlé soubory, tak se i my musíme zříci svého předešlého způsobu života, hříšné existence zaměřené jen na sebe, aby se v nás krása tohoto nového operačního systému, který se nazývá „Kristus – Bohočlověk“, mohla zcela projevit. Ježíše máme přijmout jako Slovo, jako Tělo, jako Život, jako Pravdu, jako svou Cestu. Kdo to dělá, stává se Božím přítelem, synem a dcerou Nejvyššího. Kdo to nedělá, i když chodí do kostela, stále nepatří do okruhu Božích přátel. Takto se Slovo stává tělem a přebývá mezi námi.
Na závěr jednu myšlenku od sv. Bernarda z Clairvaux: „Duše hledá Slovo, se kterým by souhlasila pro svou nápravu, kterým by se osvítila pro poznání, na které by se opřela, aby byla silná, kterým by se napravila, aby byla moudrá, kterému by podrobila, aby byla krásná, s kterým by se zasnoubila, aby byla plodná, které by požívala, aby byla blažená. Slovo se stalo tělem a přebývá již v nás. Přebývá vírou v našich srdcích, přebývá v naší paměti, přebývá v myšlence a sestupuje až k obrazotvornosti. “