Vstoupili jsme do období adventu. Adventní období má dvojí význam: je časem přípravy na slavnost Narození Páně, v němž se připomíná první příchod Božího Syna na tuto zem a zároveň je to doba, kdy se touto připomínkou zaměřuje naše pozornost na očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. V našem pojetí je to čas, jenž se nám i podle Písma Svatého může jevit jako čas hrůz a katastrof. Katastrofou je pro ty, jimž ztěžkla srdce pozemskými starostmi, a nemyslí na konec a na Pánův příchod. Ale pro ty, jež bdí a očekávají Pána, platí: „vzpřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“.
Toto období nás má přednostně upozornit na skutečnost Vtělení Božího Syna v plnosti času, na jeho příchod na tuto zem, na jeho Narození. Třeba jej prožívat v pohledu na celé dějiny spásy, počínaje příslibem Spasitele, jejž dal Bůh po hříchu prarodičům v ráji, přes všechny proroky, kteří předpovídali jeho příchod a události s ním spojené, dívajíc se na jeho předky, ale především na Marii, která je Nejsvětější, Nejčistší a Nejslavnější Bohorodička, vždy Panna.
Položme si otázku – kdo je v centru pozornosti v rodině před narozením dítěte? Především je to jeho matka. Na ni je upjatá veškerá pozornost. Ji zkoumavými pohledy a zvýšeným zájmem sleduje manžel, rodina i okolní svět. Těžko to lze utajit. Nejbližší sledují s matkou první pohyby plodu ještě v jejím lůně, tak jak se to stalo při setkání Přesvaté Bohorodičky se sv. Alžbětou. Sledují, jako plod roste a hlásí se k životu. Adventní období má tedy i mariánský ráz. U nás to vyjadřujeme tím, že do období adventu klademe slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie a od 17. prosince jsou všechny čtení z evangelia zaměřené na Mariino tajemství. Na východě začíná toto období již na svátek Uvedení Bohorodičky do chrámu, který se časově i významově kryje s naším svátkem Obětování Panny Marie – Zasvěcení Panny Marie (21. listopadu).
V západním pojetí adventu často zapomínáme na to, že je obdobím radosti ze skutečnosti, že se v lidstvu objevuje Bohorodička, Matka Spasitele, která je jednou z nás lidí. Tento čas má být rozvinutím vrcholné události dějin spásy, vtělení Božího Syna a uvědoměním si faktu, že máme Bohorodičku, už je tady Bohorodička. Toto zjištění má být radostné, stejně jako je radostné prohlášení nejstaršího kardinála v konklávě, když je zvolen nový papež. Kardinál vystoupí na balkon a hlasitě zvolá: „Habemus papam!” „Máme papeže!” Až později ohlásí další podrobnosti, jak se jmenuje, jaké je národnosti atd.., ale lid propukne v jásot již při ohlášení faktu, že máme papeže.
Totéž máme prožívat i my během Adventu. Advent je radostným očekáváním Spasitele s konkrétním pohledem na tu, která je jeho Matkou, která ho již nosí pod srdcem. Otcové říkají, že Krista nemáme napodobovat, Krista máme žít, ale abychom mohli Krista žít, musíme napodobovat Pannu Marii. Na ní se plní všechny proroctví od předpovědi ustanovení nepřátelství mezi ďáblem a ženou a její semenem, které porazí ďábla, která jako panna počne a porodí až po pozdrav Alžběty: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života“. Vidíme, že na Východě stojí v popředí Bohorodička a ne natolik druhý a v našich představách často strašlivý příchod Páně. O této spiritualitě hovoří i velký znalec liturgie východních církví prof. Róbert Taft SJ, docent na východním institutu v Římě: „Filipovka (tak se nazývá na východě 40 denní půst před svátkem narození Páně) je prastaré a pravé mariánské období, zatímco ty, které nyní prožíváme přes květen a říjen, jsou mnohem mladší a nemají tak hluboké kořeny v tradici Východu. “
Filipovka začíná již svátkem Uvedení Přesvaté Bohorodičky do chrámu (Obětování Panny Marie) s krásnými modlitbami. „Do Božího chrámu vstupuje živý Boží chrám…“ „Dnes vidíme předobraz spasení lidského rodu, tu, která všem zvěstuje příchod Krista…“ „Raduj se, neboť skrze tebe Bůh uskutečnil své plány…“ Sv. Bazil se modlí: „Kriste, jak se ti odvděčit za milost, že si sestoupil na zem a stal se člověkem? Každé stvoření, které je tvým dílem, ti přináší svědectví vděčnosti: Andělé zpěv, nebesa hvězdu, pastýři obdiv, zem jeskyni, pustina jesle, ale my lidé ti nabízíme Matku a Pannu“. Abychom se mohli připojit k slovům „my ti, Bože, dáváme Bohorodičku“ musíme spolu s Pannou Marií říci: „Ať se mi stane podle tvého slova“.
Panna Maria nás může naučit, jak se i my můžeme stát matkami Ježíše Krista. Toto je podstatní a nejdůležitější úkol člověka v adventním období, aby se i v nás počal živý Ježíš jako v Marii. Církevní učitel Origenes říká: „Co mi prospěje, že se Kristus jednou narodil v Betlémě, pokud se nenarodí vírou v mé duši“. Mariino Božské mateřství se realizuje ve dvou rovinách, tělesné a duchovní. Maria je nejen Boží Matkou, protože nosila tělesně Boha ve svém lůně, ale také proto, že ho dříve počala vírou ve svém srdci. Sám Kristus prohlásil: „Moje Matka a moji bratři jsou ti, co slyší Boží slovo a zachovávají ho“. (Lk 8,21; Mk 3,31; Mt 12,49)
Maria svou ustavičnou touhou po Bohu a plněním jeho vůle, počala Ježíše duchovně, dříve než ho počala tělesně. Ani nám nikdo nebrání, abychom touhou po Bohu, otevírajíce se Kristovu Duchu, panensky, ne se žádosti těla, ani muže, ani krve, ale z Ducha, počali Krista a stali se tak jeho matkou. Sv. Augustin takto říká věřícím: „Stali jste se dítky Božími, buďte také matkami“. Toto jsme povolání uskutečnit ve své duši. Každá duše, která věří, počíná a rodí Boží Slovo. Pokud podle těla je jen jedna Matka Boží, tak podle víry rodí Krista všichni, kteří přijímají Boží Slovo a praktikují jej. Sv. Maxim Vyznavač říká: „Kristus se ustavičně tajemně rodí v duši, protože si bere tělo z těch, kteří jsou spaseni a duši, která ho rodí, dělá panenskou matkou“. Křesťanský východ tuto skutečnost panenského mateřství a zrození Krista v nás vyjadřuje slovy adventního pozdravu: „Christos raždajetsja, slavite!” – „Kristus se rodí, oslavujte ho! Krista z nebes vítejme! Kristus je na zemi, jásejme!“ To, že tato slova se zpívají několik týdnů před svátkem Narození Ježíše Krista, samo zdůrazňuje fakt duchovního početí se Krista ještě před jeho tělesným zrozením.
Východní obřad maronitů dokonce během tohoto období zanechává běžné nedělní čtení a místo nich v tyto neděle přebírají tajemství ze života Přesvaté Bohorodičky. Náplní tohoto období není jen druhý příchod Krista, ale to, že Kristus se nyní má zrodit v tobě, tak jak se to kdysi stalo jedné z nás, Panně a Matce Marii. Neboť pokud se zrodí v tobě Kristus, tak království Boží je již v tobě a netřeba se obávat jeho strašlivého druhého příchodu. Každý z nás pak může volat s prvními křesťany „Maranatha – Přijď, Pane Ježíši!” Proto následujme Bohorodičku, která ho již před tělesným porodem v plnosti duchovně počala.