Když mladý židovský muž začal přemýšlet o svatbě, nejprve si svou vyvolenou dlouhý čas pečlivě všímal. Pozoroval chování nic netušící dívky ve všedním životě a když si byl jistý, že je to ta pravá, vydal se do domu jejího otce, aby ho požádal o její ruku. Při této příležitosti použil koženou kapsu, v níž měl připraveny tři věci. Kožená brašna byla znakem a kdo ho ve vesnici viděl, jistě se ptal: „Která-že bude tou vyvolenou?“ Do domácnosti dívky vstoupil mladík neohlášené. Otec ho zavedl do hlavní rodinné místnosti, posadil ho ke stolu na přesně stanovenou stranu a dal zavolat dívku. Ta přišla od své práce; většinou pásla ovce a nebyla příliš upravena. Od ovcí možná i páchla. O mladém muži často ani moc nevěděla. Posadili ji na druhou stranu stolu a mladý muž otevřel kapsu.
Nejprve vytáhl manželskou smlouvu – ketubu – která byla sepsána již předem. Obsahovala sliby muže – slib lásky, věrnosti, péče a zaopatření, ale i požadavky úcty, poslušnosti, věrnosti a péče o manželovy potřeby a další podmínky společného života. Ve smlouvě byla stanovena i cena za nevěstu – mohár. V židovském národě majetek otce dědil syn, pokud dcera dostávala kvalitní výchovu, náklady na ni se měli rodině vrátit zpět. Cenu za nevěstu neurčoval otec nevěsty, ale otec ženicha. Otec nevěsty však musel tuto cenu schválit. Když se muži dohodli, ženich vytáhl pohár, naplnil ho vínem a beze slova, jen s pohledem ponořeným do očí dívky, ho přesunul na druhou stranu stolu. Tím mlčky vyjadřoval slova: „Vyvolil jsem si tě …“ Pohár naplněný vínem znamenal zpečetění smlouvy a nevěsta to věděla.
Mohla udělat tři věci: mohla pohár odsunout zpět k ženichovi a tak dát najevo, že o tento vztah nemá zájem. Mohla pohár nechat na místě, vyběhnout z místnosti a volat: „Mám tu ženicha, pojďte mi říct, jaký je!“ Tím si nechávala čas na rozmyšlenou. Nebo mohla pohár vzít, vypít ho a tak zpečetit smlouvu. Ženich mlčky čekal jednu z těchto odpovědí. Když nevěsta víno vypila, bylo to nezměnitelné. Ne slovy, ale tímto činem oznámila, že souhlasí s podmínkami smlouvy. Takto byly legitimní zasnoubeni, již téměř manžel a manželka, kterých může rozdělit pouze smrt.
Pak ženich z kapsy vybral dary: peníze, šperky, náramky. Ty ji měli zdobit a uschopňovat pro manželství. Nakonec se jí ženich podíval do očí a řekl: „Jdu, abych ti připravil místo a přijdu si pro tebe.“ Vrátil se k otci a začal budovat obydlí. Jednak to byl pokoj v otcově domě pro den svatby a jednak dům pro sebe a manželku, kde budou bydlet po svatbě. Tuto přípravu konal pod vedením svého otce. Byl to otec ženicha, který rozhodl, že je vše správně dokončeno. Den svatby určoval otec a trvalo to někdy i roky. Zatím nevěsta po celou dobu musela opakovat několik úkonů.
Nejprve si obstarala závoj, kterým si zakryla tvář, aby všichni věděli, že je zadána. Zároveň se vzdala běžných aktivit svobodné ženy a veškerou svou činnost směřovala k svatbě a manželství. Často si četla manželskou smlouvu a objevovala hloubky manželských slibů. Zároveň si šila svatební šaty a každý den opakovala koupel. Kromě toho na okno svého pokoje postavila olejovou lampu, denně zostřihávala knot a dolévala olej. Lampa musela hořet ve dne i v noci.
Když byl příbytek konečně dostavěn a otec souhlasil se svatbou, ženich se ve svatebním rouchu vybral s přáteli po nevěstu. Bylo to většinou pozdě večer, jako když v noci jde zloděj. Přátelé hlučně vykřikovali: „Ženich přichází!“ Celá vesnice se probudila a chtěla být při tom. Ženich už zdaleka vyhlédal světlo lampy. Pokud lampa nehořela, znamenalo to, že dívka už má srdce jinde a to byl konec. Nic se nedalo změnit, nic vysvětlit, ženich už v cestě nepokračoval. Když lampa hořela, a nevěstu probudil hluk, vyskočila, oblékla si připravené šaty a s družičkami vyšla vstříc ženichovi. Po svatebním obřadu ji uvedl do domu svého otce a po sedmi dnech se přestěhovali do nového domu.
Ježíš mluvil izraelskému lidu řečí, které rozuměli. Nebeský Otec vyvolil lid, který se měl stát jeho manželkou. A tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna jako výkupné za padlého člověka. Církev je vyvolená stát se Ježíšovou nevěstou. Ježíš k nám přichází, když to nečekáme, když smrdíme hříchem. Ale jemu to nevadí. Nabízí nám smlouvu, ve které nás vykupuje z hříchu vlastní krví a nežádá od nás nic jiného,jen poslušnost a úctu. Podává nám kalich smlouvy. Můžeme odmítnout, můžeme váhat, ale když ho přijmeme, jsme navždy jeho. On prohlásil: „Jdu vám připravit místo, a když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam , kde jsem já.“ (Jan 14,3) A co dělá nevěsta? Má oblečený závoj chvály a uctívání. Je docela oddělená od světa pro svého ženicha (srov. 2 Kor 6,17). Neustále si čte smlouvu – Boží slovo a věří jí. Zhotovuje si šaty ozdobené skutky, které jí připravil Pán, skutky poslušnosti (srov. Ef 2,10). Denně se koupe v odpuštění krví Beránka (srv. Zj 7,14c) a odpouští všem, kteří jí ublížili, aby byla čistá, svatá a bez úhony (srv. Kol 1,22). Každý den dolévá olej Ducha, aby lampa hořela ve dne i v noci. Pomáhají jí při tom dary Ducha Svatého, které jí ženich zanechal a má i družičky – bratry a sestry. Každý z nás je milovanou Ježíšovou nevěstou a každý z nás je zároveň součástí celého jednoho těla nevěsty. „Jako se ženich těší z nevěsty, těšit se bude z tebe tvůj Bůh.“ (Iz 62,5)
Z připravované knihy V. Juřičková a M. Valenčina:
„Bylo vám řečeno …. ale …“
Připravila V. Juríčková
Převzato z časopisu Nahlas 5-6/2005/VIII .