V dnešním evangeliu jsme měli možnost slyšet slova, která Ježíš adresoval svým současníkům ale i nám. I z těchto slov můžeme pochopit, jak moc chce Ježíš spasit všechny lidi. Slyšeli jsme: „Ale toto říkám proto, abyste byli spaseni“. Jeho slova přijaté vírou vedou ke spáse. V listu sv. Pavla Timoteovi nacházíme tvrzení: „Bůh chce spasit všechny lidi.“
Co vyčítá Pán Ježíš svým současníkům? Vytýká jim nevěru a její kořen vidí v jejich předsudcích: „Zkoumáte Písma, protože vy myslíte, že v nich máte věčný život, a právě Písma svědčí o mně; ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“ Ich první problém sou předsudky. Je dobré zkoumat Písma a dokonce je to žádoucí, neboť opravdu je v nich ukryto tajemství Věčného života, ale chyba je, jak říká sám Ježíš: „vy nechcete přijít ke mně ..!“ Tedy chyba je, když si člověk dopředu stanoví, že Ježíš nesmí být výsledkem jeho hledání! Zkoumat Písmo a dopředu vyloučit Ježíše jako Boží odpověď na naše problémy, je nesprávné. Je to jako chtít věčný život, ale zároveň nechtít přijmout klíč k němu.
„Ale vás znám, že nemáte v sobě Boží lásku“. Co je to Boží láska. Boží Láska je skutečně Bůh činný v nás. Boží láska do nás proudi skrze poslušnost Bohu. Když toto děláme, opravdu milujeme Boha i lidi. Kdo nemá v sobě ochotu poslouchat Boha, zůstává tvrdým člověkem, který jde bezohledně za svým egem. Kdo má ochotu poslouchat Boha, ten je průchozí pro Božího Ducha, v tom může Boží Duch působit. Ježíš říká, že kdo zachovává jeho příkazy, ten ho skutečně miluje a slibuje, že takový člověk se stane Božím příbytkem.
„Jak vy můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha?“ Touha po slávě je vložena do naší přirozenosti. Člověk byl stvořen pro „Slávu“. Co to je sláva? Sláva je objektivní uznání osobní kvality. Každý člověk touží po uznání. Problém není v hledání slávy, ale spíše v tom, od koho čekáme uznání, či od hříšných a pomýlených lidí, nebo od Boha svého Stvořitele. Chyba naší čistě lidské slávy spočívá v tom, že je často jen povrchní, nebo někdy je lidským uznáním proti Božímu pohledu na hříšného člověka a tedy není pravdou. Proto hledání slávy u lidí může být a často také je překážkou na cestě spásy, která začíná poznáním vlastní hříšnosti. Pán Ježíš nás zve, abychom hledali především Slávu, kterou dává Bůh. A tá se projevuje v dobrém svědomí a začíná naším obrácením a přijetím Krista. Sv. Pavel učí, že je li „Kristus v nás, je v nás naděje Slávy“. Základem Božího uznání je Kristus v nás. Bez něj se Bohu nemůžeme líbit.
Sv. František nás poučuje: „Buďme pevně přesvědčeni, že nám patří jen chyby a hříchy. Více se máme »radovat z toho, když se ocitneme ve všelijakých zkouškách« (Jak 1,2) a když musíme snášet na tomto světě různé úzkosti a obtíže duše i těla pro věčný život. Chraňme se proto bratři, vší pýchy a marné slávy. Chraňme se před moudrostí tohoto světa a tělesnou chytrostí. Neboť duch těla chce a velmi tuží, aby mohl mluvit, ale málo po skutcích, a nehledá zbožnost a vnitřní svatost ducha, ale chce a snaží se dosáhnout takovou zbožnost a svatost, aby ji viděli lidé (srov. Řím 8,6-7). A to jsou ti, o kterých Pán říká: „Amen, pravím vám, už mají svou odměnu.“ (Mt 6,2). Duch Páně však žádá, abychom tělo umrtvovali, mnoho si ho necenili, zacházeli s ním jako s nižším a podřízeným a pociťovali vůči němu stud; naopak se snaží dosáhnout pokoru a trpělivost, čisté prostoty a pravého pokoje ducha a nadevše stále touží po bázni Boží, Boží moudrosti a božské lásce Otce, Syna a svatého Ducha. A všechno dobré připisujme Bohu, Nejvyššímu a Nejvznešenějšímu Pánu, a uznávejme, že to náleží jen jemu; za všechno děkujme jemu, od něhož všechno dobré pochází. A On, Nejvyšší a nejvznešenější, jediný pravý Bůh, ať tým vládne; jemu buď vzdávaná čest a On, kterému všechno dobré patří jako jeho vlastnictví, který „jediný je dobrý“ (Lk 18,19), ať přijímá veškerou chválu a dobrořečení, veškerou dík a slávu. A kdekoliv vidíme nebo slyšíme, že lidé říkají nebo dělají zlo, nebo urážejí Boha, tam pak dobrořečme, dobro konejme a chvalme Boha, který ať je veleben na věky. Amen.“