Zvláštním božím řízením se na konci občanského roku a také na počátku nového občanského roku bere sv. mše ze Slavnosti Bohorodičky. Při slavení ročního cyklu Kristových tajemství si svatá církev uctívá se zvláštní láskou a úctou přeblahoslavenou Bohorodičku Marii, která je nerozlučně spjata se spasitelným dílem svého Syna. V ní církev obdivuje a velebí vznešené ovoce vykoupení. V ní jako v nejvěrnějším obraze církev shlíží podobu, jakou ona sama chce vlastnit. Jak by nám tím chtěl Duch svatý naznačit, že ona stojí na počátku všech Božích věcí v tomto světě a že ona tajemně připravuje i druhý příchod Pána Ježíše na tento svět. Pokud Pán Ježíš o sobě prohlašuje: „Já jsem cesta, pravda i život.“, můžeme o Panně Marii konstatovat, že ona je Bránou k této Cestě, Pravdě i Životu.
Právě na Vánoce, ve chvíli, kdy „porodila svého prvorozeného syna“, a ne dříve, stala se Maria opravdu a plně Bohorodičkou, Matkou, která do našeho lidského světa porodila Boha. Matka není titul jako jiné, které se člověku dávají zvenčí, ale nezpůsobují v něm žádnou vnitřní změnu. Žena se stane matkou tím, že udělá řadu zkušeností, které ji navždy poznamenají v celé bytosti, tělesně i duševně. Tělesně je to zkušenost početí, těhotenství a porodu; na duchovní úrovni získává nové vědomí o sobě, o svých schopnostech a o svém poslání. Prožívá novou formu lásky vůči bytosti, kterou nosí pod srdcem. Jsou to věci, které ji poznamená natrvalo.
Dalo by se to přirovnat k zážitku kněze, který v den své svěcení slyší: „Ty jsi kněz navěky!“ On také přijímá skrze svátost kněžství nezrušitelný charakter do své duše. Ale v mnohem větší míře to platí o každé ženě, která když se jednou stala matkou, je matkou navěky. V tom případě nejde jen o neviditelné znamení na duši, ale také o živého tvora, dítě, které je určeno aby žilo navěky jako samostatná bytost díky své matce a aby se k ní stejně chovalo, jako ke své matce.
Když mluví Písmo svaté o Panně Marii, neustále vyzdvihuje dva prvky nebo základní momenty, které v obecní lidské zkušenosti, definují mateřství ženy. Je to početí a porod. Anděl říká Marii v evangeliu podle Lukáše: „počneš a porodíš syna“. Tyto dva momenty nacházíme i v evangeliu podle Matouše. Ten, který je v ní zplozen, je z Ducha Svatého a ona porodí syna. Izaiášovo proroctví, ve kterém bylo toto všechno předpovězeno, se vyjadřovalo také: „Panna počne a porodí syna“.
Proto můžeme tvrdit, že právě na Vánoce, když Panna Maria přivedla na tento svět Ježíše, stala se v plném slova smyslu Bohorodičkou, Boží Matkou. I při této příležitosti se potvrzuje, že Západní i Východní křesťanství, každé zvlášť, vlastní po jednom klíči k plnému pochopení a otevření tohoto tajemství. Název užívaný v latinské církvi „Dei Genitrix“ vyzdvihuje spíše moment početí z Boha. První složka zplození je společná jak otci tak i matce. Název „Theotokos“, který používá řecká církev vyzdvihuje spíše moment porodu, který je výlučné věcí matky.
Oba tyto termíny obsahuje titul: „Boží Matka“. Je to titul, který naplnil úžasem liturgii církve. Církev si přisvojovala údiv SZ lidu, jaký nastal ve chvíli, kdy se Boží sláva snesla v podobě oblaku do chrámu a svůj údiv nad Pannou Marií vyjádřila podobným zvoláním: „Ten, kterého nemohou obsáhnout nebesa, uzavřel se do tvého lůna a stal se člověk “
Slovo sponzor je magickým slovem dnešní doby. Můžeme ho definovat jako ochotu bohatších pomoci chudším nebo podpořit užitečné společenské akce. Kdo si dnes najde sponzora, dokáže udělat velké věci. Zakrátko budeme prožívat první den Nového roku. Možná si představujeme některé události, které nás v něm čekají. A je asi i dost takových, kde by nám pomoc nějakého sponzora dobře padla. Bohužel nám církev nemůže nabídnout seznamy bohatších lidí, kteří by nám mohli pomoci v letošním roce. Nabízí nám něco jiného a hodnotnějšího. Nabízí nám sponzora, který nám chce pomáhat víc, než jen penězi. Papež Pavel VI. se rozhodl, že pomocnicí, se kterou začneme každý Nový rok, bude Bohorodička. P. Maria vychází vstříc našim potřebám a chce nám pomoci v tom, co si dnes všichni navzájem přejeme.
V modlitbě nás Duch Svatý sjednocuje s osobou jediného Božího Syna a s jeho oslaveným člověčenstvím. Skrze toto člověčenství se spojuje naše synovská modlitba ve společenství s církví s Ježíšovou Matkou. „Ona ukazuje cestu“ (hodighitrie), je jejím „znakem“, jak o tom svědčí východní i tradiční západní ikonografie. Právě z této jedinečné Mariiny spolupráce s působením Ducha Svatého, rozvinuli církvi modlitbu ke svaté Boží Matce, která nachází svůj privilegovaný výraz v modlitbě Zdrávas, Maria:
„Zdrávas, Maria, (Raduj se, Maria).“ Pozdrav anděla Gabriela uvádí modlitbu Zdrávas. Sám Bůh prostřednictvím svého posla pozdravuje Marii. Naší modlitbou se odvažujeme opakovat tento pozdrav s úctou, kterou Bůh projevil své ponížené služebnici a těšit se jeho radostí, kterou našel v ní.
„Milosti plná, Pán s tebou“. Obě části andělského pozdravení se navzájem objasňují. Maria je plná milosti, neboť je s ní Pán. Milost, kterou je zahrnuta, to je přítomnost toho, který je pramenem vší milosti: „Plesej… dcera Jeruzaléma … uprostřed tebe je Pán“ (Sof 3,14.17). Maria, v níž má přebývat sám Pán, je osobně dcerou Siona, Archou smlouvy, místem, kde sídlí Pánova sláva: ona je „Božím stánkem mezi lidmi“ (Zj 21,3), „plná milosti“, je zcela oddána tomu, kdo přichází přebývat v ní, a jehož ona má dát světu.
„Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života tvého, Ježíš.“ Po andělském pozdravení si osvojujeme Alžbětin pozdrav. „Naplnil ji Duch Svatý“ (Lk 1,41). V dlouhé posloupnosti generací je Alžběta první, která prohlašuje Marii za blahoslavenou. „Blahoslavená ta, která uvěřila…“ (Lk 1,45); Maria je „požehnaná mezi všemi ženami“, neboť uvěřila, že se Pánovo slovo splní. Abraham se se svou vírou stal „požehnáním pro všechny národy země“ (Gen 12,3). Maria se pro svou víru stala Matkou věřících. Díky ní všechny národy země dostanou nejvlastnější Boží požehnání – „požehnaný plod života tvého, Ježíš“- je plodem jejího života.
Vyprošujme si v prvních momentech Nového roku požehnání prostřednictvím té, která je požehnaná Pánovou přítomností.