Chystáme velikou evangelizaci v Uherském Hradišti, zašli jsem se tu dnes i proto, abychom se za to modlili a Panna Maria v tajemství Navštívení může být pro nás inspiraci. Panna Maria, kterou nazývají i hvězdou evangelizace, nás učí, že evangelizace musí začít od nás samých, tím, že tak jako ona, přijmeme Krista. Často připomínám zásadu východních otců, že „Krista nemáme napodobovat, ale Krista máme žít. Ale abychom ho mohli žít, abychom ho přijali jako svůj život, musíme napodobovat Pannu Marii.“ Víme o ni, že dlouhá léta žila v skrytosti, v chráme jako Bohu zasvěcená panna. Sv. Peter Kanízius říká: „Maria měla tři roky, když ji přinesli do chrámu (obětovali, zasvětili) v chrámu… Podle vyprávění Evódia, prvního biskupa Antiochie po Petrovi, Maria zůstala v chrámu jedenáct let… Ta, která měla přijmout Pána chrámu, měla se na to v chrámu připravovat!“
To je snad prvá a velmi důležitá fáze evangelizace. Na evangelizaci se připravujeme tím, že přijímáme Krista ve svátostech církve a následujeme ve Slově. Dokud Kristův život v nás není mocnější jako hřích, který v nás přebývá, ještě stále není vhodný čas. Lidé, kteří nežijí z Krista, přinášejí mezi lidi svůj hřích, který působí jako infekce. Je to něco podobné, jako-kdyby pacient nemocný na žloutenku, chtěl pracovat ve výdejně pokrmů pro chudé. Základní apoštolát spočívá ve změněném bití. Maria přijala při Zvěstováni do sebe Krista. Kristus v ní od této chvíle bude žít a i když ho fyzický porodí, nepřestane ho nikdy vlastnit jako život své duše. Podobně jako sv. Pavel může říct: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus“. Evangelium je radostnou zvěstí o tom, že Bůh nám přichází na pomoc svým Vtělením, ale nejen tým jedinečným Vtělením, které se historicky uskutečnilo v Panně Marii, ale své Vtělení skrze Slovo a Svátost prodlužuje do nás, kteří ho přijímáme a následujeme a tak nás činí svým tělem. Toto je základ, z kterého pramení Mariina a naše apoštolská aktivita.
V evangeliu jsme slyšeli: „V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jistého judského města v hornatém kraji. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.“ Víme, že předtím při Zvěstování se nám jeví jako plně soustředěná na Boží Slovo a přesto vidíme, že se vydává na cestu. Koncentrace sice hraje důležitou roli v duchovním životě a přece se duchovní život nerovná koncentraci. Po početí z Ducha Svatého pocítila touhu podělit se svojí Radostí. V Marii, v okamžiku Zvěstování, začíná žít Ježíš. A protože zde nejde o čistě biologický život, neboť Ježíš se počíná z Ducha Svatého a Duch Svatý je nutným předpokladem tohoto Života, platí, že každý vědomý a dobrovolný hřích by mohl toto těhotenství přerušit. Přesto nevidíme, že by se Maria s Ježíšem pod srdcem, uzavírala před lidmi a dokonce se vydává na cestu. Uvědomme si, že v té době měla asi 14 let a podebrala se na náročnou cestu přes hory. Pán Ježíš nevstupuje do nás proto, abychom se s ním kdesi zavřeli. I když, pro nás hříšné lidi, je určité uzavření během formace, nutné. Ježíš je Bůh Silný.
Evangelium nám dále popisuje Mariinu návštěvu u Alžběty, jsme v pokušení říci „všední událost“ z jejího života. „Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým.“ Maria je Požehnaná a plná milosti a tak vše, co dělá, dostává vyšší smysl. Naše setkání s jinými mohou být hříšné, ale Mariina Návštěva dělá na nás jiný dojem. Stává se vzorem pro naše setkávání. Prvotní apoštolát je bytostný apoštolát. Více působíme tím, co jsme, jak tím, co říkáme. Maria přináší svědectví o změněném bytí. Protože přijala Boha do svého srdce, stává se Požehnanou a přináší Požehnání, stává se Prostřednicí milosti. Ona je těhotná Božím Slovem. Těhotenství mění organismus ženy a Marii proměňuje Boží Slovo.
Alžběta zvolala velikým hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ Alžběta nazývá Marii Matkou Pána. A slovo Pán zde zastupuje hebrejské Boží Jméno YHWH, které židé z převeliké úcty nevyslovovaly, ale nahrazovali slovem Adonai, co do řečtiny překládáme jako Kyrios = Pán (Ve smyslu YHWH). Když evangelista Lukáš popisuje Zvěstování, používá pro zastínění Duchem Svatým při početí výraz, který Septuaginta používá pro oblačný sloup nad archou. A když popisuje setkání těhotné Alžběty s těhotnou Marií, používá stejný výraz pro Janův pohyb v těle matky, jako když se hovoří o posvátném tanci krále Davida před Schránou úmluvy. Tedy v tomto případě nešlo o běžný pohyb dítěte v těle matky, ale o posvátný tanec vyznavače, kterým Jan, ještě v těle své matky, naznačuje přítomnost Boha v Marii. Maria je pro nás křesťany tím, čím byla pro Židy archa.
Slyšeli jsme, jako Alžběta hovoří o Marii: „Blahoslavená jsi, protože jsi uvěřila“. Slovo „věřit“ v jazyce, kterým říkala Maria, má asi takový smysl, jako „nechat se vést“, „nechat se řídit“. Evangelium to vyjadřuje výrazy jako „zřeknutí se sebe vlastnění“. Maria, protože nebyla blokována dědičným hříchem, ani osobními hříchy, dokázala bezmezně důvěřovat Bohu. Alžběta nazývá Marii blahoslavenou pro její víru. Sv. Ambrož takto vykládá její slova: „Ale i vy jste blahoslavení, vy, co jste slyšeli a uvěřili, neboť každý, kdo uvěří, počne a porodí Boží Slovo a pochopí jeho účinky. Kéž by v každém člověku byla Mariina duše, aby velebil Pána; kéž by v každém byl Mariin duch, aby jásal v Bohu! Pokud má Kristus podle těla jednu matku, podle víry je Kristus plodem všech. Vždyť každá duše přijímá Boží Slovo, ovšem pokud je neposkvrněná, bez hříchu a pokud si s nepokaženým citem chrání mravní čistotu. Tedy každá taková duše může velebit Pána, jak velebila Pána duše Mariina a její duch jásal v Bohu Spasiteli.“
Marie dokázala přijmout Ježíše, neboť je celá svatá. Pro hříšného člověka to však vůbec není tak jednoduché. Často sejde z cesty odevzdanosti a jeho hříšné sklony převládnou. Člověk má v tomto směru dvě možnosti. Může své hříšné, uzavřené a zraněné srdce otevírat sám, svou silou. To však jde velmi těžko. Pokud se cítí maličký a slabý, může zkusit druhou možnost, kterou doporučuje sv. Ambrož: „Pokud chceš přijmout Krista do sebe, vyprošuj si nejprve něco z té krásné Mariiny duše“. Mluví se tu o potřebě „přijmout Mariinu duši“. Mariina duše tvoří životní prostředí pro Ježíšovu bytost v nás. Krása Mariiny duše spočívá v tom, že je radikálně oddána Bohu a jeho službě. Duch Svatý spěchá do duše, v níž objeví svou Nevěstu a naplňuje ji a dává se jí v té míře, v jaké tato duše jeho Nevěstu přijímá.
Pokud se dobře podíváme na její zpěv, který zvykneme nazývat Magnifikát, zjistíme, že to není modlitba, neboť Maria v něm nemluví k Bohu, ale spíše jde o svědectví, neboť v něm promlouvá k Alžbětě a skrze ni k nám o tom, jak velké věci jí udělal Bůh. „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli“. Maria prožívá Boha jako svého osobního Spasitele. Jen tehdy bude i naším Spasitelem, když se mu úplně odevzdáme. I nám chce udělat velké věci, ale musíme to svou odevzdaností umožnit.
Marie Boha velebí. Uctívání Boha se v člověku objevuje, když konečně uzná Boha jako Boha, přijme jeho Moudrost, která se projevuje ve všem, uvolní trůn svého srdce Božímu Slovu. Uctívání je plodem absolutní důvěry. Uctívání vyjadřuje základní směr křesťanské modlitby. Mariin duch jásá v Bohu. Jásot je radost ducha. Tak jako tělesná radost pochází z tělesného uspokojení, tak radost ducha pochází z duchovního uspokojení. Jásot nepramení z této země a dokonce můžeme říci, že je nezávisí na životních okolnostech. Jásot je radost, která pramení z víry. Je nutné s jistotou uvěřit, abychom dokázali jásat i uprostřed složitých okolností života.
Benedikt XVI., říká o sv. Janu Pavlovi II., že „nazval Marii eucharistickou ženou. A opravdu, P. Maria, Matko Boží, nás učí, co to znamená vstupovat do společenství s Kristem. Ona nabídla Ježíšovi své vlastní tělo, vlastní krev a stala se živým stánkem Slova. Dovolila, aby její tělo i duch pronikla jeho přítomnost. Matka Boží putuje s Ježíšem. Návštěva Panny Marie u Alžběty byla jistým způsobem první eucharistická procesí v historii lidstva. S Ježíšem, kterého právě přijala do svého lůna, se Maria vydala na cestu a navštívila svoji starší sestřenici Alžbětu. Pravá radost křesťanů spočívá v tom, že přijímají Ježíše a přinášejí ho jiným.“ Následujme Marii, tuto úžasně hlubokou, eucharistickou duši a napodobujme ji. Pak se i v nás objeví Magnifikát.