Velmi často hovoříme při evangelizaci o přijetí Ježíše, říkáme, že je třeba přijmout Ježíše jako svého Pána, že mu třeba odevzdat svůj život a celou svou bytost, aby se jeho Spása mohla reálně projevit v nás a na nás. Velmi často zapomínáme na to, že pro mnohé lidi to vůbec není tak jednoduché. Velmi často sejdou z cesty odevzdanosti, a jejich hříšné sklony znova převládnou. Dlouhodobý hříšný zvyk se nakonec stane železnou košilí, ze které se člověk tak snadno nesvlékne. Dnešní evangelium nám na příkladu sv. Josefa ukazuje, co má dělat člověk, který již není neposkvrněný jako Panna Maria. Josef dostává zvláštní radu a příkaz od božího anděla: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii (přijmout Marii, za svou manželku). Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého.“
Proč je potřeba nejprve přijat Marii? Mariina duše tvoří jakýsi ochranný obal pro Ježíšovu bytost v nás. Toto tajemství znali již staří duchovní otcové. Říkávali, že člověk má dvě možnosti. Může své generacemi hříchů uzavřené a zraněné srdce otevírat sám, svou silou a námahou. Toto však jde velmi těžko. Pokud si maličký a slabý, zkus druhou možnost, kterou nám doporučuje sv. Ambrož, když říká: „Chceš-li přijmout Krista do sebe, vyprošuj si nejprve něco z té krásné Mariině duše.“ Krása Mariini duše spočívá v tom, že je radikálně odevzdána Bohu. Sv. Grignion z Montfortu říká: „Duch Svatý spěchá do duše, ve které objeví svou Nevěstu, a naplňuje ji a dává se jí v té míře, v jaké tato duše jeho Nevěstu přijímá.“ Můžeme se snažit otevřít Duchu Svatému sami a můžeme ho přivolat pomocí P. Marie. Vyzkoušejme, co je účinnější.
Jednoduchým a velmi účinným prostředkem je zasvěcení se P. Marii ale správně pochopeno a prožívané. Jako formuli zasvěcení můžeme použít různé modlitby svatých, ale nejúčinnější modlitba je modlitba, kterou jsme formulovali svými vlastními slovy, zcela spontánně. Nejde natolik o jednotlivá slova jako spíše o vnitřní postoj odevzdanosti. Nejde tu o nějakou zbožnou formulku, která se recituje jednou denně, jde tu spíše o úkon srdce, který si nás vyžaduje celé. Zasvěcení se Bohu skrze P. Marii není jen odevzdáním srdce, ale otevřením všech oblasti našeho života pro příchod Ducha Svatého a jeho vedení, podrobení všech oblasti našeho života Božímu Slovu v Mariině úkonu „Fiat!“ Zasvětit se Marii znamená přenechat Duchu Svatému řízení našeho nitra ale i celý prostor našeho každodenního života. V praxi to může znamenat postupné, velmi konkrétní kroky víry, naslouchání a spolupráce s Božím Duchem – ve škole Panny Marie.
Jako první krok může být pozvání P. Marie do oblasti našeho fyzického bytí. Zasvěťme P. Marii své fyzické zdraví! Sv. Hildegarda nazývá Pannu Marii výrazem Virgo viridans, doslova bychom to asi přeložili, jako panna (vždy) zelená, ale chce tímto obrazem vyjádřit úžasnou vitalitu Panny Marie. Protože nikdy vědomě ani podvědomě se nepřiklonila na stranu ďábla, její bytost nebyla poznamenána tím, co bychom mohli označit jako „život spějící ke smrti“. Mariina bytost je zdráva jako to bylo v původním Božím plánu, o kterém říká kniha moudrosti: „Bůh smrt neučinil a nemá zálibu ve smrti živých, neboť závistí ďábla přišla na svět smrt.“ Bůh totiž stvořil člověka ke svému obrazu a vlastností Boží je Život. Bůh je Život.
Toto zasvěcení se Panně Marii v oblasti našeho zdraví vyžaduje z naší strany zřeknutí se všech obav, odevzdat jí každý strach z nemoci, utrpení, nemocničního prostředí, samoty a jiných obav, které nás pronásledují. Jednoduše odevzdejme P. Marii své tělo. To neznamená, že už nebudu chodit k lékaři, nebo nebudu užívat léky, ale to všechno se bude dít s absolutní důvěrou v Boha Stvořitele. A v praxi to znamená, že podstatný podíl v mém léčení bude zabývat studium Knihy života. Praxe nám dokazuje, že mnoho nemocných našlo své uzdravení, když uposlechli Boží výzvu, aby ze srdce odpustili. Mnozí pyšní se uzdravili, když našli cestu pokory. Boží Slovo je Život, do slova a do písmene Život. Je zároveň cestou, která vede k tomuto Životu, cestou pro ty, který ustavičně žijí ve stínu smrti. Takovým stínem smrti jsou například různé deprese, které nám ukazují, že se míjíme plnosti Života, že živoříme.
Pak můžeme P. Marii odevzdat i celý náš vnitřní život, všechny emoce a afektivitu. Odevzdejme jí všechno, co je předmětem naší lásky, což je pro nás přitažlivé, i osoby, se kterými se cítíme dobře, které máme rádi, i ty které nedokážeme přijmout a milovat. Všechny tyto osoby si můžeme konkrétně představit a prosit Pannu Marii, aby žila s námi všechny naše citové vztahy k lidem, aby Duch Svatý mohl očistit vše, co je třeba ještě očistit, oživit to, co je ještě příliš chladné, uvolnit to, co je napjaté , aby nás naučil milovat tak, jako miluje On. Pak se mnoho našich vztahů zintenzívní, budeme milovat mnohem víc a dokonaleji. Možná, že P. Maria zasáhne a ukončí vztahy, které nejsou od Boha, a které nás svádějí ke hříchu. Žít skutečné zasvěcení nás přivede k oběti. Zasvětit se Bohu totiž znamená, dovolit mu čistit vinici, stříhat ratolesti. Je velmi důležité darovat P. Marii své srdce, svou afektivita, senzibilitu, ba dokonce i svou sexualitu, celou oblast našeho citového života, právě proto, aby do našeho srdce ona přijala Ducha Svatého, ze kterého se jedině počíná Syn Boží, Kristus Ježíš. On nás pak povede ke skutečnému štěstí.
Stejně můžeme P. Marii zasvětit celý svůj dům, aby ho změnila na místo Božího přebývání. Pozvěme P. Marii k sobě, přejděme s ní celý byt a odevzdejme jí ho. Můžeme začít od kuchyně, aby viděla jak pracujeme a jak se stravujeme. Uveďme Ji k našemu stolu, při kterém nám může připomenout lidi, které jsme nikdy nepozvali na oběd, nebo na návštěvu. Pak můžeme přejít do obýváku a tam jí zvlášť zasvětíme náš televizor. Darujme jí ho úplně, už nám nebude patřit. Svěřme její výběr programů, abychom sledovali jen to, co se jí líbí, takže televizor bude používán asi mnohem méně. Nebudu dále jednotlivě jmenovat oblasti, které můžeme ještě zasvětit P. Marii. V podstatě je zasvěcení čímsi podobným, jako život v Boží přítomnosti, nebo chození s Kristem. Žít zasvěcení Bohu s P. Marií je skutečné dobrodružství. Nepodceňujme poslání té, které bylo přislíbeno, že ona pošlape hlavu hada. Nechtít být její dětmi v konečném důsledku znamená odmítnout Boží výzbroj.
Zakončím znovu slovy sv. Grigniona: „Maria zplodila s Duchem Svatým to největší, co kdy bylo a bude – Bohočlověka, a porodí také největší věci, které budou v posledních dobách. Vytvoření a vychování velkých svatých, kteří se objeví na konci časů, je vyhrazeno jí, neboť jen tato výborná a zázračná Panna může ve spojení s Duchem Svatým provést věci zázračné a mimořádně. Jedním z hlavních důvodů, proč Duch Svatý nekoná nyní zjevné zázraky v našich duších je, že v nich nenachází dostatečné sjednocení se svou Snoubenkou!“ Zkusme to spolu s P. Marií tak, jak nás nabádají svatí. (Zpracováno podle: Slovenského časopisu: „Serafínsky svet 5/98“)