Vstoupili jsme do období adventu. Adventní období má dvojí význam: je časem přípravy na slavnost Narození Páně, v němž se připomíná první příchod Božího Syna mezi lidi a zároveň je to čas, ve kterém se touto připomínkou zaměřuje naše pozornost na očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. V našem pojetí je to čas, který se nám i podle evangelia může jevit jako čas hrůzy a katastrof. Katastrofou je pro ty, kterým ztěžkla srdce pozemskými starostmi, kteří jaksi zapomněli myslet na konec a na příchod Páně. Ale pro ty, kteří bdí a očekávají Pána, platí: „napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lk 21,28)
Toto období nás má přednostně upozornit na skutečnost Vtělení Božího Syna v plnosti času, na jeho příchod na tuto zem, na jeho narození. Třeba ho prožívat v pohledu na celé dějiny spásy, počínaje příslibem Spasitele, který dal Bůh v ráji po hříchu prvních rodičů, přes všechny proroky, kteří předpovídali jeho příchod a události s tím spojené, taktéž s pohledem na jeho předky, ale zejména na Marii, která je Nejsvětější, Nejčistší a Nejslavnější Bohorodička, vždy Panna.
Položme si otázku: „Kdo je v centru pozornosti v rodině před narozením dítěte?“ Především je to jeho matka. Na ni je soustředěna veškerá pozornost. Ji zkoumavými pohledy a zvýšeným zájmem sleduje manžel, rodina i okolní svět. Těžko to lze utajit. Nejbližší sledují s matkou první pohyby plodu ještě v jejím lůně, tak jak se to stalo při setkání Přesvaté Bohorodičky se sv. Alžbětou. Sledují, jak plod roste a hlásí se k životu. Adventní období má tedy i mariánský ráz. Na západě to vyjadřujeme tím, že do období adventu klademe slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie a od 17. prosince jsou všechna čtení z evangelia zaměřené na Mariino tajemství. Na východě příprava na Vánoce začíná již na svátek sv. Filipa, apoštola (14.11.). Po týdnu se slaví svátek Uvedení Bohorodičky do chrámu, který se časově aj významově kryje s naším svátkem Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě (21.11.).
V západním pojetí adventu zapomínáme na to, že je obdobím radosti ze skutečnosti, že se v lidstvu objevuje Bohorodička, Matka Spasitele, která je jednou z nás lidí. Tento čas má být rozvinutím vrcholné události dějin spásy, Vtělení Božího Syna a uvědoměním si faktu, že „máme Bohorodičku“. Toto zjištění má být radostné. Stejně, jako je radostné prohlášení nejstaršího kardinála v konklávě, když je zvolen nový papež. Kardinál vystoupí na balkon a hlasitě zvolá: „Habemus papam!“ „Máme papeže!“ Teprve později ohlásí další podrobnosti, jak se jmenuje, jaké je národnosti atd.. , ale lid propukne v radost již při ohlášení faktu, že máme papeže.
Totéž máme prožívat i my během Adventu. On je radostným očekáváním Spasitele s konkrétním pohledem na tu, která je jeho Matkou, která ho už nosí pod srdcem. Ta, na které se plní všechna proroctví, od předpovědi ustanovení nepřátelství mezi ďáblem a ženou a jejím potomstvem, které porazí ďábla, která jako panna počne a porodí, až po pozdrav Alžběty: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života.“ Vidíme, že na Východě stojí v popředí Bohorodička a ne druhý a v našich představách strašný, příchod Pána ale i Spasitele. O této spiritualitě mluví také velký znalec liturgie východních církví prof. Róbert Taft SJ, docent na východním institutu v Římě: „Filipovka (tak se nazývá na východě 40 denní půst před svátkem Narození Páně) je prastaré a pravé mariánské období, zatímco ty, které nyní prožíváme přes květen a říjen, jsou mnohem mladší a nemají tak hluboké kořeny v tradici východu.“
Jak jsem již řekl, Filipovka začíná svátkem apoštola Filipa a pokračuje Uvedením Přesvaté Bohorodičky do chrámu s krásnými modlitbami: „Do Božího chrámu vstupuje živý Boží chrám …“ „Dnes vidíme předobraz spasení lidského rodu, tu, která všem zvěstuje příchod Krista …“ „Raduj se, neboť skrze tebe Bůh uskutečnil své plány …“ Sv. Bazil se modlí: „Kriste, jak se ti odvděčit za milost, že jsi sestoupil na zem a stal se člověkem? Každé stvoření, které je tvým dílem, ti přináší svědectví vděčnosti: Andělé zpěv, nebesa hvězdu, pastýři obdiv, zem jeskyni, pustina jesle, ale my lidé ti nabízíme Matku a Pannu.“
Abychom se mohli připojit ke slovům „my ti, Bože, dáváme Bohorodičku“ musíme spolu s Pannou Marií říci: „Ať se mi stane podle tvého slova, Bože.“ Panna Maria nám může pomoci naučit se, jak se i my můžeme stát matkami Ježíše Krista. Toto je podstatný a nejdůležitější úkol člověka v adventním období, aby se i v nás narodil živý Ježíš Kristus jako v Marii. Církevní učitel Origenes říká: „Co mi prospěje, že se Kristus jednou narodil v Betlémě, pokud se nenarodí vírou v mé duši.“ Mariino Božské mateřství se realizuje ve dvou rovinách, tělesné a duchovní. Maria je nejen Boží Matkou, protože nosila tělesně Boha ve svém lůně, ale také proto, že ho nejdřív počala vírou ve svém srdci. Sám Kristus prohlásil: „Moje Matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.“ (Lk 8,21; Mk 3,31; Mt 12,49)
Maria svou ustavičnou touhou po Bohu a plněním jeho vůle, počala Boha duchovně, dříve než ho počala tělesně. Ani nám nikdo nebrání, abychom se touhou po Bohu, otevřeli Kristovu Duchu panensky, ne se žádosti těla, ani muže, ani krve ale z Ducha počali Krista a stali se tak jeho matkou. Sv. Augustin takto praví věřícím: „Stali jste se dítkami Božími, buďte také matkami.“ Toto jsme voláni uskutečnit ve své duši. Každá duše, která věří, počíná a rodí Boží Slovo. Jestliže podle těla je jen jedna Matka Boží, tak podle víry rodí Krista všichni, kteří přijímají Boží Slovo a praktikují ho. Sv. Maxim Vyznavač říká: „Kristus se ustavičně tajemně rodí v duši, neboť si bere tělo z těch, kteří jsou spaseni a duši, která ho rodí, dělá panenskou matkou.“ Křesťanský východ tuto skutečnost panenského mateřství a zrození Krista v nás vyjadřuje slovy adventního pozdravu: „Christos raždajetsja, slavite!“ – „Kristus se rodí, oslavujte ho!“ Krista z nebes vítejme! Kristus je na zemi, jásejme! To, že tato slova se zpívají několik týdnů před svátkem Narození Ježíše Krista, samo zdůrazňuje fakt duchovního početí Krista ještě před jeho tělesným zrozením.
Východní obřad Maronitů dokonce během tohoto období zanechává běžné nedělní čtení a místo nich v tyto neděle přebírají tajemství ze života Přesvaté Bohorodičky. Tedy náplní tohoto období není jen druhý příchod Krista, ale to, že Kristus se nyní má zrodit v tobě, tak jak se to stalo jedné z nás, Panně a Matce Marii. Protože pokud se zrodí v tobě Kristus, tak království Boží je již v nás a není třeba se obávat jeho strašného příchodu. Každý z nás pak může volat s prvními křesťany „Maranatha“ – „Přijď, Pane Ježíši!“ Proto následujme Bohorodičku, která ho už před tělesným porodem v plnosti zrodila duchovně.