Dnešní evangelium nám ukazuje zvláštní setkání Ježíše s farizeji. Byla to snaha podchytit Ježíše v řeči, aby jej mohli odevzdat státní moci jako nebezpečného buřiče. Tedy snaha zabít Ježíše, ale prostřednictvím Římanů, aby navenek zůstali čistí a neztratili úctu v očích ostatních věřících. Farizeové se snaží podchytit v řeči vtělenou moudrost. Myslím, že všichni dobře chápeme, co chtěli farizeové dosáhnout. Pokud by Ježíš jasně řekl: „neplaťte daně Římanům“ tak by ho obvinili u Římské vrchnosti, že pobuřuje. Kdyby zase jednoznačně řekl „plaťte daně Římanům“, obvinili by ho před veřejností, že je kolaborant s Římskou okupační mocí, což by určitě vedlo mnohé jeho následovníky k tomu, aby ho opustili. Vždyť mnozí z těch, kteří ho následovali, očekávali, že je vysvobodí zpod moci Římanů.
Farizeům vůbec nešlo o řešení morálního problému, zda je národ, který je okupován, povinen platit daně okupantům. Jim šlo jen o to, nějakým způsobem podchytit Ježíše v řeči, aby ho mohli obžalovat a aby se ho konečně „slušným způsobem“ a podle možnosti „zákonnými prostředky“ mohli zbavit, a aby zároveň neztratili image zbožných lidí. Proto ani odpověď Pána Ježíše nemáme chápat jako jednoznačný morální princip, ale spíše je to poukaz na žalostnou náboženskou i politickou situaci Židovského národa v Ježíšově době.
Víme, že v samotném náboženském systému Židů existovala takzvaná chrámová daň a podle Mojžíšova zákona věřící Židé byli povinni dávat desítky z úrody a oni to dělali a ani Pán Ježíš tento systém nerušil a ani proti němu nevystupoval. I první křesťané se drželi příkazu, který dává sv. Pavel v listě Římanům 13,1-7: „Každý ať se poddá vyšší moci, neboť není moci, která by nebyla od Boha. A ty co jsou, ustanovil Bůh. Kdo se tedy protiví vrchnosti, protiví se Božímu řádu… Proto se třeba podřídit, a nejen ze strachu před hněvem, ale i kvůli svědomí. Proto také platíte daně, neboť ti, co jejich vyžadují, jsou Boží služebníci. Dávejte každému, co jste dlužni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.“ Avšak i zde platí zásada, že daň nesmí být taková, že by ruinovala poplatníka nebo podnikatele, který je pro společnost přínosem.
Možná nám napadne otázka: Proč tak velmi nenáviděli Ježíše, že se ho rozhodli zabít? Možná i proto, že lpěli na mylném obraze o sobě samých a své domnělé velikosti a nesnesli, aby jim Kristus odhaloval pravdu. Sv. Augustin takto vyjadřuje to, co prožívá každý hříšný člověk, když se poprvé setkává s Ježíšem a s jeho Slovem: „Boží Slovo se ti nejprve bude jevit jako nepřítel tvé duše, dokud nepochopíš a přehlédneš, že je příčinou tvé spásy.“ Když člověk ochotně přijme poselství o potřebě pokání, tehdy pochopí, že Ježíš ho vede ke spáse, ale pokud pokání nechce dělat, tak mu zůstane jen ten první a mylný dojem, že Ježíš je ten, který ho chce zničit a zahubit. I to může být jedna z příčin nenávisti vůči Ježíšovi, která se objevuje u farizeů.
Avšak nechci zůstat při penězích a daních, ale chci také poukázat na jinou souvislost. Peníze nesou obraz císaře a proto patří císaři, člověk však v sobě nosí obraz Boha a proto patří Bohu. Chci poukázat na vyšší spravedlnost, aby člověk svou bytost vydal Bohu a tak našel spásu. Sv. Augustin říká: „Člověk je touhou Boha, je cílem jeho lásky.“ Bůh – Láska se chce zjevit skrze člověka, jako svůj obraz. Tato Boží touha po nás se realizuje a zhmotňuje v eucharistii. Ježíš chce žít v každém z nás. Máme udělat něco, co jsme už jako děti při prvním svatém přijímání naznačili tím, že jsme na přišli ve svatebním oblečení. Máme se vydat Kristu. Máme se mu odevzdat tak jako žena muži a muž ženě při milování. Dovolit mu, aby On v nás mohl rozvinout Život, kterým je On sám.
Na závěr řeknu ještě jeden dobrý vtip o tom, jak šli peníze do nebe. „Nejprve se k nebeské bráně přiblížil zástup drobných mincí a sv. Petr je přivítal: „Pojďte požehnáni do nebeského království, vy jste pravidelně chodili do kostela, v neděli a některé i ve všední dny!“ Za nimi se objevil zástup 20, 50 a 100 a sv. Peter je přivítal: „Pro milosrdenství našeho Pána pojďte i vy do nebeského království, i když jste chodili do kostela jen na Vánoce a na Velikonoce!“ Objevily se i vyšší bankovky. Sv. Petr řekl: „Jděte pryč, vás jsem v kostele nikdy neviděl!“