9. pondělí, cyklus II. – (2 Pt 1,1-7)

„Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ Petr adresuje svůj list všem těm, kteří dosáhli stejně vzácnou víru. Křesťanská víra je vzácnost, je to vzácný Boží dar. Je to schopnost otevřít se a přijmout bohatství Ducha Svatého. Víra nás uschopňuje k přijetí. Ježíš je základem a příčinou naší viry. On zjevil Boží Spravedlnost a tato Spravedlnost se nám v Duchu Svatém nabízí. Pro apoštola Petra je Ježíš – Bůh a Spasitel – a ne jen pouhé stvoření.

„Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. (Milost vám a pokoj kéž se rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána).“ Milost to je nová forma vykoupené existence a pokoj je důsledek Boží milosti. Čím důvěrněji známe Pána Ježíše, tím více roste v nás milost a rozmáhá se pokoj. Poznání Boha a Ježíše našeho Pána vede k rozhojnění milosti a pokoje. Bůh má konkrétní podobu a charakter, který se nám zjevuje v osobě Ježíše Krista. Uvažování nad Ježíšem a nad jeho učením nás vede k hlubšímu poznání Boha.

Co způsobuje v nás toto poznání Pána Ježíše? „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. (Jeho božská moc nám darovala všechno, co potřebujeme pro dosažení spásy a bohabojného života, totiž tím, že poznáváme toho, který nás povolal, aby se projevila jeho sláva a moc).“ Když posloucháme apoštola Petra, máme dojem, že je zamilovaný do Boha, kterého pozná skrze Ježíše. Pro něj je poznání Ježíše ústředním pojmem, kolem kterého se ustavičně točí celý jeho život. Nejde jen o rozumové poznání, ale o zkušenost s Ježíšem. Je jisté, že i my chceme žít zbožným životem a cítíme, že nám to jaksi nejde. Sv. Petr nás poučuje, že pravá zbožnost se objevuje tam, kde se člověk setkává s Kristem. Náš Bůh není neznámým pojmem. Zjevil se v osobě našeho Pána, Ježíše Krista, v jeho mocných činech i v jeho slávě. Proč nemáme v sobě tuto zbožnost? Proto, že nejsme zamilováni do Boha jako apoštol. Proč nejsme zamilovaní jako Petr? Proto, že se více věnujeme stvoření jako poznávání Boha: Poznání Boha nacházíme v Božím Slově. Bůh nám daroval všechno, co je potřebné pro život a zbožnost. Zbožnost je naplněním prvního přikázání lásky.

„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. (A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení, abyste tím měli účast na Božské přirozenosti, a tak unikli zkaženosti, která ovládá svět špatnými žádostmi).“ Žádostivost vede svět do záhuby. Toto slovo je překládáno i jako zvrácená touha. Zvrácená touha je touha, která nesměřuje k Bohu jako ke svému konečnému cíli. Člověk může milovat i stvořené věci, když v nich hledá Boha. Ale stvořené věci se mohou stát pro nás překážkou, když se na nich zavěsíme svou touhou a když od nich očekáváme to, co může dát jedině Bůh. Touha vede člověka do společenství s Bohem.

„Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. (A proto se věnujte s celou horlivostí tomu, abyste dospěli vírou k řádnému životu, řádným životem k poznání, poznáním k sebeovládání, sebeovládáním k trpělivosti, trpělivostí ke zbožnosti, zbožností k bratrské lásce a láskou bratrskou k lásce vůbec).“ Sv. Petr nám dává návod jak se v našem životě může objevit láska. Prvním předpokladem je víra. Víra jako důvěra Bohu, ale zároveň jako jistota v Božím Slově. K víře třeba připojit ctnost. Ctnost je žitá víra, žité Boží Slovo. Víru třeba praktikovat. Pak se v nás objeví poznání, které je důsledkem života z víry. Toto zkušenostní poznání Boha nám dává sílu ovládat hřích. Dává nám také schopnost trpělivě snášet problémy vyplývající z naší situace ve světě, který leží v moci zla a vede nás až k lásce k Bohu a k bližnímu. Bůh sám vstupuje do nás a mění naše srdce. Když je v nás Bůh, je v nás láska. Když je v nás Bůh, není v nás hřích!