9. pátek, cyklus II. – (2 Tim 3,10-17)

Sv. apoštol Pavel píše Timotejovi: „Milovaný! Tys byl se mnou, když jsem učil (učení), (víš,) jak jsem žil (způsob života), jakými úmysly (jsem se dával vést) (předsevzetí), jaká byla moje víra, shovívavost, láska a trpělivost; (byl jsi při tom,) když jsem byl pronásledován a trpěl v Antiochii, v Ikóniu i v Lystře. Možná se nám zdá text tohoto listu strašně vzdálen našemu křesťanskému stylu života, který bychom asi nejlépe charakterizovali tím, že chodíme do kostela. Ale opravdové křesťanství je něco jiného a více než jen chození do kostela a přijímání svátostí. Pokud se nám opravdu zdá obsah Pavlova dopisu velmi vzdálen, pak naše křesťanství není zdravé. Podívejme se, které oblasti našeho života má křesťanství zasáhnout, co je třeba následovat:

1. učení – křesťanství to je učednictví, začíná tím, že se Boží Slovo stane pro nás učebnicí života.

2. způsob života – pokud se moje učednictví nepromítne do celkového způsobu života, zůstane jen církevním folklórem.

3. předsevzetí – jde o oblast našeho plánování. Všichni něco plánujeme. Naše křesťanství musí ovlivnit i představy a plány do budoucna. Pokud chci být svobodný Kristův učedník, nemohu si plánovat přepychové bydlení na tomto světě.

4. víru – naše víra, pokud je pravá, tak roste. Víra je vztah k Bohu, k jeho Slovu. Živá víra se projevuje kroky. Vždy když dáváme přednost Božímu Slovu před vlastní chytrostí, děláme krok víry a přijímáme větší plnost Ducha.

5. lásku – Víra postupně vede člověka k lásce, neboť láska je duší víry. Proto, abych se mohl s někým v lásce sjednotit, potřebuji otevřenost víry. Víra je otevřenost duše, je jako otevřené náručí, které umožňuje objetí, bez kterého neexistuje Láska.

6. trpělivost – je schopnost Lásky, snášet a přemáhat zlo.

7. pronásledování a utrpení – pokud žijeme skutečné křesťanství, určitě se s ním setkáme.

Timotej jako správný učedník následoval apoštola Pavla ve všech těchto oblastech.

„Jaká pronásledování jsem přestál a ze všech mě Pán vysvobodil!“ Jak často si myslíme, že křesťanství vede k bezproblémovému a po případě pozemský úspěšnému životu. Domníváme se, že pokud budeme zachovávat Kristovo Slovo, budou si nás všichni lidé vážit a to není pravda. Pán Ježíš slibuje: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15,20). Pravdou je, že dokud žiji jen jako slušný a pořádný člověk, budou si mě stejně slušní lidé vážit, ale jakmile se můj život stane životem v Kristu Ježíši, celé peklo se proti mně postaví. Skutečně křesťanství je snahou prodloužit Kristovo Vtělení do každého člověka. Sv. Pavel výslovně zdůrazňuje: „Tak i všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ Opravdu se nejedná jen o život podle Krista, ale o přímo život v Kristu Ježíši. Otcové říkávali, že Krista nemáme napodobovat, Krista máme žít. Tedy máme ho přijmout do sebe jako Nový Život. Jen takto dostávají naše ctnosti nebeskou pečeť a stávají se vítězstvím nad světem, tělem a ďáblem.

„Ale s lidmi špatnými a s podvodníky to bude horší a horší: jsou to svedení svůdci.“ Kolik krát to sami pozorujeme, že lidé zlí a svůdci se mají na tomto světě dobře. Ono to vyplývá ze situace světa, ve kterém po dědičném hříchu žijeme a který podle Jana „leží v moci zla“. Ježíš zvítězil nad světem a nám všem říká: „Doufejte, já jsem přemohl svět!” Svět třeba přemoci a ne nějak se s ním dohodnout.

„Ty se však drž toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil!“ Víra to je naučené Boží Slovo přijaté s jistotou. Jistotu v něm způsobuje Bůh, který je jeho autorem, ale i autorita těch, kteří mu toto Slovo hlásali. Nebyla to autorita založená na právu, ale vycházející ze způsobu bytí. Byli to lidé, jejichž autorita byla potvrzována jejich příkladným životem a projevy Ducha Svatého.

„Od dětství znáš svatá Písma;“ Sv. Timotej vděčí své babičce Loidě za to, že tak dobře zná Písmo Svaté. Apoštol poznal jeho babičku a velmi si ji vážil. Dá se říci i o nás, že známe sv. Písmo od dětství, nebo ho ještě do dnešního dne pořádně neznáme?

Sv. Pavel dále říká, jaké účinky může mít na nás poznání Písma: „ta tě mohou naučit moudrosti, (abys dosáhl) spásy vírou v Krista Ježíše.” Když Pavel mluví o Písmu svatém, nemá na mysli natolik Nový zákon jako Starozákonní knihy, protože Nový zákon v té době ještě nebyl napsán, a jen postupně se tvořil. Mohli bychom říci, že Nový Zákon je vlastně tou vírou v Krista Ježíše, která vede ke Spáse. Ale abychom žili plně křesťanský, potřebujeme přijmout i moudrost Starého Zákona.

„Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ Sv. Pavel zde vyjadřuje nauku o inspiraci Písma svatého. Pokud je toto Slovo inspirováno, tak skrze něj na nás znovu působí Duch Svatý. Z toho pak vyplývá jeho moc, která se projevuje v těchto oblastech: 1. poučování, 2. přesvědčování (usvědčování), 3. nápravě a 4. výchově ke spravedlnosti. Smysl této výchovy je připravit člověka k dokonalosti a ke každému dobrému dílu.