V dnešním evangeliu slyšíme jako jeden ze zákoníků přistoupí k Ježíši a zeptá se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíšova odpověď je zkrácena verze příkazu z Deuteronomia (5. Moj.), který v plné verzi zněje: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ Tento text, který židé označují slovem „Shema (Slyš)“ tvoří zároveň základní židovskou modlitbu, která do dnešního dne zaznívá z domácností věřících židů každé ráno i večer – má tedy veliký význam v židovské tradici. Jde tu vlastně o liturgický text, který je určen k tomu, aby se stále opakoval, aby si ho člověk připomínal. Boží Slovo má v sobě náboj – potenciál, který se trvalým opakováním v člověku uvolňuje.
Zvykneme říkat, že se jedná o přikázání lásky k Bohu. Možná nás překvapí skutečnost, že při hlubším studiu člověk zjistí, že to vlastně v pravém významu slova není příkaz, lépe by bylo mluvit o normě, zákonitosti, která platí mezi člověkem a Bohem. „Shema“ popisuje princip, který platí mezi Božím Slovem a jeho působením v nás. Při gramatickém rozboru hebrejského textu čtenář objeví zajímavou skutečnost. V daném textu nacházíme jen jedno sloveso ve tvaru rozkazovacím, ostatní jsou ve tvaru oznamovacím. Jediné sloveso v rozkazovacím tvaru je právě ono první slovo – „Slyš!“ (slyš a poslouchej) Všechna další jsou ve tvaru oznamovacím. Měli by tedy spíše znít „Miluješ – Milovat budeš“ – ne v zmysle příkazu „miluj!“, ale spíše v zmysle něčeho, co se s námi stane, když vírou přijmeme do sebe Boží Slovo. Prvním z následků slyšení a poslouchání je, že miluješ Boha, dále máš Jeho Slovo ve svém srdci, v duši, v mysli, text pokračuje: vštěpuješ je svým synům a dcerám – vyzařuje to z tebe a také je to vidět kolem tebe – na tvých veřejích, branách… Totiž kdo Boha poslouchá, ten jej miluje!
V textu se konstatuje, že následkem lidského poslouchání Boha se v nás objeví Láska, která pramení zevnitř. Když mluvíme o Božím Slovu, musíme si uvědomit, že tímto termínem označujeme dvě skutečnosti: Boží slovo jako inspirovanou sbírku knih, tedy Bibli ale zároveň Boží Slovo jako II. Božská Osoba, tedy Logos. Tímto Slovem je Boží Syn, jeden ze svaté Trojice, který je jedné podstaty s Otcem. Skrze Něho a pro Něho bylo všechno stvořené. A toto Boží Slovo je Živé a Účinné. Když ho slyšíme a vírou přijímáme, vstoupí do našeho srdce a naše duše se začne rozvíjet k dokonalosti. Ježíš je Život naši duši. Až tedy člověk miluje Boha, protože Bůh je Láska a bez něho žádná skutečná láska není možná.
Druhé slůvko hovoří o tom, komu je toto přikázání určeno: „Izrael!“ Slovo Izrael se překládá jako „Boží bojovník, Boží hrdina, Bůh zápasí“. Jakub dostal toto jméno po svém zápase s Bohem o požehnání. Když se chceme Bohu líbit, musíme v tomto světě přijmout zápas jako normu života. Bez zápasu ze sebou, bez zápasu se zlým duchem tohoto pomýleného světa, a především bez zápasu o Boží požehnání, nemůžeme mluvit o lásce k Bohu. My všichni máme být Izraelem a stáváme se jím natolik, nakolik zápasíme se zlem z lásky k Bohu. Sv. František říká, že „každé překonané pokušení je jakoby snubní prsten, kterým se Pán zasnubuje s duší svého služebníka“.
Můžeme si ještě položit otázku: O co jde když se řekne, že si slova Boží uvážeš na ruku, nebo si je píšeš na veřeje domu a také vštěpování, o kterém se zde mluví, nejde opět o příkaz, ale o jakousi přirozenou reakci člověka, který je toho pln a proto to tak dělá. Protože je člověk pln Božího Slova a z něho proudící lásky k Bohu, tak kudy chodí, je to z něj cítit. I když leží, nebo sedí, chodí, vstává, dělá – je člověk tak pln, že to z něj vyzařuje. Jakmile člověk slyší a je naplněn Božím slovem a láskou je to na něm prostě vidět.
Láska proniká naše ruce, prochází do konání dobrých skutků. Jak na rukách, tak na tváři, na domě, na bráně – pravděpodobně se myslí na brány města – i v městě, kde lidé poslouchají Boha je to vidět. Jak se to projevuje o tom text nemluví, jen konstatuje, že to tak je! Obdobně o tom mluví i Pán Ježíš, když říká: „Vy jste světlo.“ Nebo Mat 5,13 „vy jste sůl země… vy jste světlo světa… když rozsvítíte světlo, nekladete jej pod kbelík…“ Nemůže to zůstat skryto.
Pán Ježíš doplňuje toto první přikázání ještě o další rozměr. Nejdříve řekne: „Slyš a budeš milovat svého Boha… a pak dodá – tím také miluješ svého bližního! Milování Boha není oddělitelné od milování člověka. Tedy do člověka naslouchajícího Bohu, je vloženo Boží Slovo a to Slovo proniká zevnitř ven a to nejen k hranicím vlastních dveří, nebo brán, ale také za ně – k dalším lidem, domům. Jedině takto možno dělat evangelizaci, protože jedině takový člověk má svou zkušenost s Bohem a má v sobě svědectví o Boží moci. Jak jsem již hovořil tento text není příkazem. Vždyť jak si může člověk uvázat na ruku, čelo, nebo na vrata slova, která jsou v srdci?! Zbožní židé berou tato slova Boží tak vážně, že si skutečně na ruky i čela uvazují schránky, ve kterých je kousek papíru se slovy Shema. Vyznávají tím, že tato slova, pro ně mají nedozírný význam a hlubokou cenu a chovají k nim tak velikou úctu. I my bychom měli mít častěji tato slova na mysli a možná i na očích.
Nuž a na závěr otázka: Co má člověk slyšet? „Slyš…“ Máme slyšet, že Hospodin je náš Bůh a je jenom jeden! Bůh jeden, jediný, nebo také jedinečný je ten, který nás vyvádí z Egypta, z otroctví hříchu. To znamená, že s ním máme konkrétní osobní zkušenost. Zážitek nejen osobní, ale také kolektivní. Bůh je ten, který se projevuje v tom, že vyvádí člověka z Egypta. Zde je možné také říct, že tvar hebr. slova pro číslovku jeden – echat, může mít i jiný význam. A to význam v 1. os. „já“ – „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin já.“ Je to tedy Hospodin, který tvoří jednotu mezi Bohem a člověkem. On je sám tou jednotou a On ji sám také tvoří. Sjednocuje slyšícího člověka se sebou a také sjednocuje slyšící obec věřících se sebou a také mezi sebou. Bůh mluví a tím sjednocuje naslouchajícího člověka s člověkem.
Pro krátkost času uzavřu slovy sv. Františka, které stručně vyjadřují, co to znamená milovat z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly: „Buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi; abychom Tě milovali celým srdcem, když na Tebe budeme stále myslet; celou duší, když po Tobě budeme stále toužit; celou myslí, když k Tobě budeme směřovat všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou čest; a celou svou silou, když dáme všechnu svou energii a schopnosti duše i těla do služby Tvé lásky a nikam jinam, a abychom milovali svého bližního jako samí sebe, když strhneme všechny, jak jsme jen schopni, k Tvé lásce a když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního, budeme mít účast na jejich utrpení a neublížíme nikomu.“ (zpracované podle C. Čák (CASD) „Shema“)