„Jak se uskuteční spása, to se snažili poznat a to zkoumali už proroci. Předpovídali o těch dobrodiních (o milosti), kterých se mělo dostat vám (připravené pro vás). Zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti poukazoval Kristův Duch, který v nich působil, protože on už předem potvrzoval, že Kristus musí trpět a pak být oslaven.” Sv. Peter nám představuje starozákonní proroky jako lidí, kteří hledali a zkoumali možnosti Spásy. Výsledky jejích výzkumu jsou obsaženy v Písmu Svatém. Tak jako včely snášejí med do úlu, oni shromažďovali Boží Slovo. Známe různé druhy výzkumů. Každý výzkumník, snad jen s výjimkou těch, který pracují na zdokonalení zbraní, se snaží nějakým způsobem pozvednout lidstvo jako celek. Snaží se zvedat životní úroveň. Vědci nám ukazují, jak se bezpečněji usadit v tomto světě. Oni se snaží usnadnit člověku především v oblasti materiální. Zkoumají „spásu” těla.
Ale základní problém člověka je v jeho duši. Zlo vychází z duše člověka. Člověk může do tohoto světa, který Boží Slovo prohlašuje za dobré dílo Boha, vpustit dobro i zlo. Problém člověka je jeho vnitřek, jeho duše. Duše ztratila po dědičném hříchu svůj střed, své těžiště, svou vyváženost, ztratila spojení s Absolutnem. Proroci zkoumali, jak znovu obnovit přátelství člověka s Bohem, jak znovu nabýt ztracenou milost. Tento výzkum se konal v jejich svědomí. Pod nánosy balastu hledali a snažili se znovu objevit Boží Hlas ve svém srdci. Byl to Duch Svatý, který je vedl k této činnosti. Vedla je jakási základní nespokojenost se světem, ve kterém Bůh již není evidentní. Nespokojenost se světem, kde se člověk a Bůh už spolu nepřecházejí, jak to bylo kdysi v ráji.
Proroci, počínaje Abrahámem a Mojžíšem, narýsovali předpoklady spásy světa a člověka v něm. Ale, jak říká sv. Peter, oni už tehdy žili Duchem Kristovým, který jim odhaloval i čas a okolnosti spásy. Duch Kristův jim odhaloval a jejich lidská zkušenost tomu napovídala, že člověk se nemůže spasit vlastními silami a dojde ke Spáse jen milostí Boží a za cenu Kříže. Oni předem tušili Kristovo utrpení, doslova ho měli před očima. Vykreslili nám postavu Ježíše Krista dříve než se reálně objevil v těle. Vykreslili nám takové detaily, že každý, kdo nezaujaté zkoumá Starý Zákon, přichází ke Kristu. Jejich výzkum však neskončil jen poznáním Ježíšova utrpení, ale tušili a předpovídali i jeho oslavení.
„Dostalo se jím zjevení, že tuto službu konají ne pro sebe, ale pro vás – a teď jsou vám ty pravdy zvěstovány od hlasatelů evangelia skrze Ducha Svatého (v Duchu Svatém), poslaného z nebe. Jsou to pravdy, do kterých i andělé touží důkladněji nahlédnout.“ I toto jim bylo zjeveno, že ne sobě, ale nám posloužily tím, co se zvěstuje hlásáním v evangeliu v Duchu Svatém. Vidíme, že i evangelium se jen tehdy vnímá jako skutečné Boží Slovo, pokud je ohlašováno v Duchu Svatém. Jen čistě lidské hlásání Božího Slova není evangelizací. Je jako „mrtvý Ježíš“. Boží Slovo má být vydechnuto Duchem Svatým. Člověk má i v tomto napodobovat Nejsvětější Trojici, kde Boží Slovo je Bohem Otcem vyslovováno v Duchu Svatém, Božím Dechem. Hlásání evangelia v Duchu Svatém stojí v centru pozornosti Božích andělů. V prvotní církvi se velmi často objevují andělé jako výborní spolupracovníci evangelizace. Otevírají apoštolům vězení a vyvádějí je ven jen kvůli tomu, aby hlásali evangelium. Jáhna Filipa anděl vede k tomu, aby hlásal evangelium etiopskému komorníkovi. Setníka Kornelie poučuje anděl, aby si dal zavolat apoštola Petra. Andělé touží důkladněji pochopit pravdy evangelia a hledět na jeho hlásání.
„Mějte proto ochotnou mysl, na věci se dívejte střízlivě a celou svou naději upněte k tomu Božímu daru, kterého se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus.“ Český ekumenický překlad říká: „celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.“ Máme se upnout k milosti celou svou nadějí. Naděje je motorem duchovního života. Apoštol Ján píše: „Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, jako je on čistý.“ Vyprošujme si tento velký dar naděje, která vede ke svatosti života. Chraňme svou naděj vírou a rozhojňujme ji činnou láskou.
„Jste-li poslušné děti, nepřizpůsobujte se špatným vášním z minulého života, kdy jste ještě neměli poznání. Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal. Stojí přece v Písmu: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý!““ Když jsme se rozhodli poslouchat Boha, Bůh nám dává svého Ducha a v něm možnost a sílu nehřešit, dokonce možnost žít tak svaté, jako žije Bůh sám. P. Raniero Cantalamesa říká, že hřích bude nad námi vládnout, jen dokud my skutečně budeme chtít. Vítězství nad hříchem je v naši vůli, abychom hřích nechtěli, abychom chtěli Boha, který je Svatý.