Bratři a sestry, zamyslíme se spolu nad prvním čtením z knihy Sirachové. Budu ale při tom používat trochu jiný text překladu, který užíváme na Slovensku, protože se mi zdá výstižnější i proto, že mám podle něho sestavenou kázeň. Může to být pro vás i určité obohacení.
„Kdo zachovává zákon, přináší tím mnohé oběti. Dbát na přikázání je spasitelná oběť.“ Písmo svaté nás poučuje jaká forma sebezapření se Pánu Bohu líbí. Často si vymýšlíme všelijaké možné i nemožné formy sebezapření. Chceme cosi Pánu Bohu obětovat, nějak se mu zalíbit a zviditelnit se před ním. Chceme udělat něco takového, čím bychom přitáhli Boží pozornost. Boží Slovo nám dnes říká, že kdo zachovává zákon, přináší tím mnohé oběti.
Neexistuje oběť, která by byla milejší Bohu, jako poslušnost Božímu zákonu. Je to oběť skutečné lásky, nebo Láska spočívá v poslušnosti vůči Bohu. Je to něco podobné, jako když malé děti vymýšlejí pro mámu dárek, aby jí dokázali, jak ji milují, ale ona jim řekne: „Největší radost mám tehdy z vás, když mě posloucháte.“ Dbát na přikázání je spasitelná oběť. Totiž taková oběť vede ku spáse. Je to oběť, jejíž přímým ovocem a důsledkem je spása duše. Touto obětí posloužíme sami sobě nejúžasnějším způsobem. Co chceme dát Bohu? Bůh ve své dobrotě, nemá větší radost, než když vidí, že kráčíme cestou spásy. Dbát na přikázání je spasitelná oběť!
„Kdo prokazuje lásku, jakoby jemnou mouku obětoval, a kdo dává almužnu, přináší oběť chvály.“ Nebojme se prokazovat lásku, neboť jsme slyšeli, že je to jako oběť jemné mouky. Každý člověk touží po lásce a podvědomě ji čeká zvlášť od nás, který o sobě říkáme, že jsme uvěřil v Boha – Lásku. Na pravou lásku neexistuje alergie a na projev nesobecké lásky, neexistuje podrážděná reakce. Kdo dává almužnu, přináší oběť chvály. Protože chudáci budou kvůli ní chválit Boha, který je na nebesích. A my se staneme Božím zjevením. Boží Láska se skrze nás projeví a to je nejkrásnější oslava Boha, když se skrze naši almužnu posvěcuje Boží jméno mezi lidmi.
„Pánu se líbí, když někdo zanechá nepravost, a kdo odstoupí od nespravedlnosti, usmiřuje ho za hříchy.“ Zanechat nepravost je to samé jako poslouchat Boha a to se mu líbí. Chci Boha usmířit za své hříchy? Neexistuje žádná jistější cesta, jak zanechat svůj hřích. To je vlastně lítost, protože lítost nespočívá především v horkých slzách, nespočívá především v citech, ale ve vůli, v tom, že se odvrátíme od svých hříchů a tehdy nám Bůh beze zbytku odpouští. Kdo odstoupí od nespravedlnosti, usmiřuje Boha.
„Neukazuj se před Hospodinem s prázdnýma rukama: toto všechno třeba dělat, protože tak přikazuje Bůh.“ Už jsme zapomněli na prastarý zákon, že láska se živí obětí, že i vzájemná láska mezi manželi, je a musí být živená obětí. Také děti se v skutečnosti nerodí z rozkoše, ale z obětí. Rozkoš dokáže počít život, ale porodit ho umí jedině oběť. Neukazuj se před Hospodinem s prázdnýma rukama. Jeden výklad k prvnímu blahoslavenství říká jakoby opak: „Blaze těm, kteří stojí před Bohem s prázdnými rukama“. Smysl ale je – „bez vědomí vlastních zásluh“. Z jednoho pohledu máme před Boha vždy přicházet s plnými rukama, tedy přinášet oběť, oběť svého života, ovoce dobrých skutků a z druhé strany ale nepěstovat v sobě vědomí vlastní záslužnosti, protože když toto všechno uděláme, máme si říci: „Jsme neužitečný služebníci, udělali jsme všechno, co jsme měli udělat!“ Raz jedna novinářka řekla matce Tereze: „Říká se o vás, že jste živá světice?“ Na to matka odpověděla: „Když jsem svatá, tak jsme jen to, čím má být každý křesťan.“
„Oběť spravedlivého je jako tuk na oltáři a její příjemná vůně vystupuje před tvář Nejvyššího. Oběť spravedlivého je příjemná, Pán na ni nikdy nezapomene.“ Také naše oběti budou pouze tehdy milé a účinné před Bohem, když je bude předcházet spravedlivý život. Bůh na takovou oběť nikdy nezapomene. Boha především zaujímá naše bytí. Spravedlivými se stáváme, když přijmeme Ježíše jako svůj život.
„S radostným okem oslavuj Boha a neubírej mu z prvotin svých rukou. Když přinášíš svůj dar, měj vždy veselou tvář a s veselí mu zasvěcuj své desítky. Dávej Nejvyššímu, jak on dává tobě, s přívětivým okem přinášej dílo svých rukou; neboť Hospodin je oplatitel a on ti vrátí sedminásobně.“ Boží Slovo říká o radostném a přívětivém pohledu a veselé tváři. Udělejme nyní kontrolu, podívejme se každý na svého souseda, jakou má tvář, jaké má oči, zda má radostný a přívětivý pohled. Nezapomeňte však no to, že i na vás se bude dívat váš soused a sledovat vaši přívětivou, veselou a radostnou tvář. Kdysi jeden bratr, který konvertoval z ateizmu ke křesťanství vyprávěl o svém prvním setkání s křesťany v kostele. Říkal: „Nabyl jsem podezření, že nebyli pokřtěni čistou vodou, ale citrínovou šťávou!“ Víte proč? Při rozdávání svatého přijímání nejvíc vidím, kdo žije s Pánem, kdo má tuto radostnou, veselou a přívětivou tvář.
„Nepřinášej podlé věci na oběť, protože On je nepřijme, a nespoléhej se na nespravedlivé oběti, neboť Hospodin je soudce a před ním sláva osoby nic neznamená.“ Bůh nás odhalí, proto čiňme pokání, abychom nebyli zahanbeni! Nedávejme Bohu a ani lidem to, co samy nepovažujeme za hodnotu. Vždyť víme jak na takové dárky reagují lidé, když jim dáme to, čeho se samy potřebujeme zbavit. O co více můžeme takto urazit Nejvyššího.