Dnešní čtení ze Skutků apoštolských nám podává Pavlovu řeč na rozloučenou, kterou přednesl v v Efesu. Začíná slovy: „Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie …“ Sv. Pavel neměl nic, co by musel skrývat před svými duchovními dětmi. Byl jim k dispozici, jako otec svým milovaným dětem. Jeho život byl jako otevřená kniha a každý mohl v něm číst svědectví o Ježíšovi. Může říci o sobě: „Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly“. Apoštolát je především službou Pánu, službou Bohu. Rodí se z poslušnosti k Božímu Slovu a vychovává k poslušnosti Božímu Slovu. Poslušnost Božímu Slovu to je pokora a zároveň láska. Pokora se objevuje tam, kde už nerozhoduje o mém životě mé Ego ale Boží Slovo – Kristus. Apoštolský a křesťanský život není zbaven slz a zkoušek.
Svou apoštolskou činnost charakterizuje třemi činnostmi: „Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu“ – snaží se ukázat užitečnost křesťanství; „všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách“ – Pavel využívá všechny možnosti k vyučování lidí; „Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista“ Toto naléhání se rodí z poznání, že mimo Krista není Spása, že lidé, kteří svůj život neodevzdají Bohu skrze Ježíše, nebudou spaseni. Ke spáse lze přijít jen skrze „obrácení se k Bohu“, ale Bůh nemá jinou tvář a jiný charakter než charakter a tvář Ježíše Krista. Obrácení se, to je správné naladění a nasměrování se a víra to je cesta. Svět, ve kterém žijeme, není správně nasměrován, nezná Boha a nehledá Boha.
„Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká. Vím jen tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení.“ Duch Boží ho vede na místo, kam by určitě z vlastní vůle nešel. Dopředu mu zjevuje, co ho čeká v Jeruzalémě a v Římě a přece se cítí neodolatelně k tomu veden.
„Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti.“ Na rozdíl od sv. Pavla, my si svůj pozemský život velmi ceníme a děláme všechno možné proto, abychom si ho zachránili. A přece Boží Slovo od nás žádá, abychom svůj život nemilovali až na smrt. Pro Pavla je služba hlásání evangelia o Boží milosti, důležitější než jeho pozemský život, neboť Boží milost je lepší než život. Toto je láska k Bohu. Je to odpověď na povolání, které se mu dostalo. Cítíme z něj vášnivou lásku k Bohu. A zároveň cítíme a vidíme i svou vlažnost v Boží službě.
„Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království. Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.“ Sv. Pavel může říct, že je čistý od krve všech těch lidí, s nimiž se setkal, protože jim zvěstoval Boží vůli celou. I my žijeme uprostřed lidí, kteří neznají Boží vůli. Vyprošujme si téhož Ducha, který hýbal sv. Pavlem. Jen Duch Boží nám může vložit do srdcí pochopení pro Boží plán spásy a k tomu potřebnou horlivost.
O sv. Františkovi se píše, že po svém obrácení: „Ihned začal s horlivostí a radostně kázat všem pokání. Mluvil prostě, ale ze srdce Bohu vroucně oddaného, a tím uchvacoval posluchače. Jeho slovo bylo jako plápolající oheň, který pronikal do hlubin srdce a ducha naplňoval obdivem. Byl úplně jiný než předtím, zaměřený na nebeské věci. Zdálo se, že se o zem vůbec nezajímá. Podivuhodným řízením začal kázat tam, kde se jako chlapec naučil číst a kde byl později s velkou slávou pohřben, takže šťastný začátek byl korunován ještě šťastnějším koncem. Při každém kázání, dříve než shromážděným předložil Boží slovo, vypros všem mír slovy: »Ať vám Hospodin dá svůj mír!« Tento mír hlásal stále s velkou láskou a horlivostí mužům i ženám, všem lidem, kterých na svých cestách setkával. A tak mnozí, kteří předtím nenáviděli mír a spásu, objali z milosti Boží celým srdcem mír, stali se sami lidmi míru a byli horlivější o svou věčnou spásu.“