Jako bohoslovec jsem studoval dějiny náboženství a měl jsem možnost nahlédnout do teologie současných ale i starověkých náboženství, a byl jsem překvapen, že otázka na lásku učedníků k mistrovi se nevyskytla u nikoho kromě Ježíše. Ani jeden ze zakladatelů nevyžadoval svých učedníků lásku a ani se tedy neptal na lásku ke své osobě. Alespoň se o tom nepíše. Není to zvykem, zvláště mezi muži, ptát se na lásku. Možná spíše ženské srdce pochopí důležitost této otázky, kterou dal Ježíš Petrovi.
Křesťan, v zápalu své apoštolské činnosti, může úplně klidně zapomenout na to nejpodstatnější. První přikázání je přikázání lásky k Bohu. Vůči Bohu nejde o to, abychom cosi pro něj odpracovali, abychom se něco pomodlili, abychom někoho k Němu přivedli, ale to nejpodstatnější je, co vyjadřuje Ježíšova otázka položena Petrovi. „Petr, miluješ mě!“ „Petr a jako mě miluješ?“ „Miluješ mě víc než ostatní?“ Tato nejpodstatnější otázka se vytrácí i z mezilidských vztahů. Manželství i rodina se mohou změnit na výrobní podnik. Ale totéž se může stát knězi, řeholníků. Zapomene na to, co je nejhlavnější.
Je zajímavé, že Pán Ježíš se neptá pouze jednou. Zda nestačí vyznat ráz, potvrdit: „Miluji tě a hotovo?“ Zřejmě nestačí, protože láska nikdy není hotovou věcí. Pokud si někdo myslí, že už dost miluje, tak se mýlí. Milování Boha nezná hranic. I tato neobvyklá otázka je důkazem toho, že v Ježíši se zjevuje tentýž Bůh, který dal jako První a prvé „Přikázání Lásky k Bohu“. Je to důkaz toho, že máme do činění s Bohem, jehož již Mojžíš zná jako Žárlivě milujícího. Náš Bůh je milující. Náš Bůh je Stravující oheň. I Ježíš, jako vtělená láska, zjevuje stejný charakter, stejné rysy.
Apoštol Petr, který velmi dobře znal srdce svého Pána, neobrací tuto otázku na smích, jak bychom to možná v podobné situaci udělali my. Možná proto, abychom nemuseli odpovědět. Apoštol Petr trpělivě, na třikrát položenou otázku, odpovídá třikrát. Někteří egsegeté vidí v této trojnásobné otázce Ježíšovu narážku na Petrovo trojnásobně zapření. Myslím, že je to omyl. Bůh není takový. On sám již v Starém Zákoně říká, že když se hříšník odvrátí od svých zlých cest, Bůh si na jeho hříchy víc nevzpomene. Nakonec, i situace kolem Petrova zapření, hovoří spíše o velikosti jeho lásky, o tom, že už tehdy miloval Pána více než ostatní, protože ho následoval i na ta místa, na které již nikdo neměl odvahu spolu s ním kráčet a tam selhal.
Ježíš se dnes ptá na Lásku, protože Láska je to, o co především jde. Pokud se z naší zbožnosti vytratí láska, můžeme ji hodit do koše. Ježíš touží po naší lásce, protože jen když žijeme v pozitivním vztahu k němu, můžeme být spaseni. Ježíš netouží po nějakém romantickém vyznání, ale po reálné lásce, která se projevuje vírou a skutky. Láska je žitá poslušnost Božímu Slovu. Každé pokušení sice přichází od zlého, ale v Božích očích dostává jiný smysl. V každém pokušení jakoby se nás Bůh ptal: „Miluješ mě?“ „Miluješ mě víc než sebe, jako svůj hřích?“ Sv. František tvrdí, že každé překonané pokušení, je jakoby snubním prstenem, kterým se Pán snoubí s duší svého služebníka.
Láska k Bohu je Žitá poslušnost jeho Slovu. Bůh dává svého Ducha těm, kteří ho poslouchají. Jen láska k Bohu vede člověka ke skutečné svobodě. Když je Bůh mým pokladem, svět již nemá nade mnou moc. Pokud jsem na něco nebo na někoho zavěsil své srdce, ďábel mě může skrze toto ovládat. I když víme, že naše láska je slabá, v tomto jediném případě nemusíme říkat Bohu to, co je skutečností, ale to, co v nejhlubším koutku srdce chceme, po čem ve svém srdci toužíme. Tedy mohu říct „miluji“, protože to chci, není důležité, zda to už cítím, není důležité, zda to už dokážu plně žít, důležité je, že navzdory svým četným selháním, to chci. Toto je jediná možná soutěž v církvi, kdo víc miluje Krista? Nejprve se Pán Ježíš ptá Petra na jeho lásku a pak mu dává pastýřsky úřad v církvi a ne naopak. Každý duchovní pastýř musí mít velkou lásku k Pánu Ježíši, aby mohl správně vykonávat svůj úřad. Nedá se přehodit pořadí. Nedá se být přednostně zamilovaný do lidí a pak do Ježíše. Musíme nejprve milovat Ježíše, aby jsme někoho k němu mohl přivést. Tuto lásku nemusíme potvrzovat slovy, ale poslušností. Ježíš slibuje, že pokud takto budeme postupovat, dá nám svého svatého Ducha, tedy lásku, kterou je Bůh sám.
Zakončím modlitbou sv. Františka: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi, abychom tě milovali celým srdcem, když na tebe budeme ustavičně myslet: celou duší, když po tobě budeme neustále toužit: celou myslí, když k tobě budeme směřovat všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou čest: a vší silou, když dáme všechnu svou energii a schopnosti duše i těla do služby tvé lásce a nikam jinam: a abychom milovali svého bližního jako sebe samého, kéž strhneme všechny, nakolik to dokážeme, ke tvé lásce, a když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního, budeme mít účast na jejich utrpení a neublíží nikomu.“