V dnešním evangeliu vidíme Pána Ježíše jako dává apoštolům zvláštní lekci. Písmo sv. říká: „ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.“ Pán Ježíš mluvil otevřeně o svém utrpení. Je to lekce, kterou těžko chápou i ti, kteří jsou mu nejblíže. Když Ježíš předpověděl, že ho zradí a ukřižují, jeho učedníci byli zmateni. Ale raději zůstali zticha, a neptali si vysvětlení. Proč? Možná se báli odpovědi, kterou mohli dostat! Báli se ztráty svých iluzí. Cítili, že i oni by mohli být povoláni k podobnému osudu, chtěli se vyhnout takovým myšlenkám. Nevědomost se může zdát blaženou, ale jen na nějaký čas. Je to tak, jako když nechceme slyšet svou diagnózu od lékaře. Možná se chceme vyhnout požadavkům evangelia. Evangelium říká, že to, co Ježíš mluvil o utrpení, bylo pro normální smýšlející učedníky, nepochopitelné. Oni si přece představovali Mesiáše, jako toho, který je vysvobodí od každé formy utrpení.
Existují lidé, kteří mají takoví strach z utrpení, že se mu chtějí za každou cenu vyhnout. Na opačné straně stojí lidé, zvláště mezi námi křesťany, kteří jsou přesvědčeni o hodnotě utrpení natolik, že si myslí, že bez něj nejsme pro Boha ani přijatelní. Položme si otázku: „Žil Ježíš snad jen proto, aby trpěl?“ Určitě ne. Vždyť nejméně 30 let z jeho života tvořil normální lidský život naplněný prací. Můžeme říci, že s výjimkou 40 denního půstu na začátku svého veřejného působení, neprojevoval žádné známky zvláštní a tvrdé askeze. Bůh dal svého Syna především proto, abychom skrze něho měli plný Život. Bůh je přednostně Bohem Života.
Pán Ježíš nepřišel především trpět a nás na cestu utrpení uvést, ale přišel ukázat, že cílem člověka je Bůh a to i za cenu lidského utrpení. Jelikož jsme ranění hříchem, je tato cesta návratu k Bohu spojená s utrpením. Proto, že Ježíš žil a působil mezi hříšníky i jemu samému se dostalo vrchovatě bolesti. Kdybychom chtěli v krátkosti říci, co vlastně chtěl Ježíš svou lekcí o utrpení tlumočit apoštolům, mohli bychom to vyjádřit kratičkou větou: „Nebojte se utrpění!“
Žádné utrpení, které člověk podstoupí a žádné zlo, které nás může na naší životní cestě setkat, není silnější, než Boží láska, která překonala i smrt a způsobuje obnovu ve Vzkříšení. Když Pán Ježíš říkal svým učedníkům, že bude trpět, zemře a třetí den vstane z mrtvých, nemluvil to proto, aby je strašil, ale aby jim zvěstoval, že Spravedlnost je nesmrtelná. I my sami, když uvažujeme nad svou smrtí, nemělo by to být pro nás zdrojem hrůzy a beznaděje. Jsme pozváni k následování Ježíše a to v sobě obsahuje i utrpení a smrt, ale to znamená především Vzkříšení. Karol Rahner nabízí tuto myšlenku: „Poslední odpověď, jakou člověk dokáže dát na problém utrpení a smrti, může spočívat v tom, že v plném mlčení lásky vydá sama sebe nepochopitelnosti Boží, v níž se roztaje otázka utrpení.“