„Synu, přicházíš-li sloužit Pánu, připrav se na pokušení. (Synu, když se chystáš sloužit Bohu, upevni se v spravedlnosti a bázni a připrav se na zkoušku!)“ Už první verš dnešního čtení nás usvědčuje z omylu. Duchovní život je nazvaný službou Bohu. Sloužit to znamená plnit vůli Páně. Tato služba může postupně přerůst do přátelského vztahu. Pan sám povyšuje svého služebníka do vztahu přátelství.
Bůh nám sice dává právo nazývat ho Otcem, ale jen tehdy, když plníme jeho vůli a přijímáme Ježíše Krista. Jsme Boží děti, když plníme Boží vůli. Sloužit Bohu ale znamená panovat. Člověk, který slouží Bohu, postupem času získává vládu nad sebou, upevňuje se v spravedlnosti a v bázni.
Duch Svatý nám říká ještě i toto: „Připrav se na zkoušky!“ Kolik krát se setkáváme s rozčarováním věřících, kteří nepočítali s tím, že přijdou zkoušky. Myslí si, že poslušnost Bohu zaručuje pozemskou prosperitu. Zapomínají na to, že „svět leží v moci zla!“ a Ježíš přišel proto, aby zvítězil nad světem. Velmi často si stěžují, kolik všelijakých zkoušek na ně doléhá a ti druzí, kteří nevěří, se mají dobře.
Takový postoj skutečně nerespektuje pravdu, že jen násilníci dobývají Boží království. Celý svět je pod mocí Zlého, ale skrze různé námahy a obtíže dosahujeme království nebeské. Každé pokušení může být chápáno i jako otázka na lásku k Bohu. V každém pokušení jakoby mi sám Ježíš kladl otázku, miluješ mě více než tohle? To neznamená, že nás Ježíš pokouší, ale každé pokušení může být pro nás výzvou a otázkou na lásku k Bohu.
Slyšeli jsme, že se máme upevnit v spravedlnosti a v bázni. Zkusme se hlouběji zamyslet nad těmito ctnostmi. Spravedlnost je ctnost, která dává každému, co mu patří. Ale spravedlivý člověk je ten, který má vlastnosti, které má mít, které patří k jeho dokonalosti. Boží Slovo nám je v dalším textu představuje:
„Kroť své srdce a vytrvej, nedej se strhnout v době protivenství. (Měj srdce upřímné a buď vytrvalý.)“ Pokrytectví jakéhokoliv druhu se Bohu protiví a velmi. Pro tuto vlastnost zavrhl a odsoudil Ježíš farizeje. Musíme se učit upřímnosti. Přijít k Ježíši bez masky, takový jako opravdu jsme.
Neboť lékař může pomoci jen tomu pacientovi, který upřímně a otevřeně mluví o své nemoci a jejích syndromech. I Bůh nám pomůže, až když přijdeme a otevřeme se před ním. „Buď vytrvalý“ – lidé bez vytrvalosti se podobají lidem, kteří se stále točí a bloudí v kruhu. Jsou znudění, protože stále žijí jen ve svých starých problémech. Žádná duchovní zkušenost se nedá udělat bez vytrvalosti. Vytrvalého člověka bychom zase mohli přirovnat k přímce. Přímka vždy jde k jakémusi cíli.
“Nakloň svůj sluch a přijmi slova rozumné a neznepokojuj se v době pohromy.” Každé slovo má velkou moc a když se jedná o nerozumné slovo, může v nás vyvolat velký neklid. Boží Slovo je plné moudrosti a má moc spasit naše duše. V každé mši svaté znovu opakujeme: “Pane, řekni jen Slovo a moje duše bude uzdravena.”
Televize a rozhlas i světské časopisy a noviny jsou často plné lidských náhledů, které nakonec unavují a vysilují duši hledající pravdu. Bůh nás vyzývá, abychom přijali slova rozumné a ty jsou v Jeho Slově. Velmi často se běžíme různými soukromými zjevení, ale klid a radost z Boha nenacházíme, ale za Slovem, které Bůh úředně potvrdil svou autoritou a zázraky, nespěcháme. Čtěte Písmo svaté a uchráníte své duše mnohého trápení.
“Snášej, co na tebe Bůh dopustí; vše přijmi s vděčností. “Jako nůž, který vede pečlivá a laskavá ruka Otcova a kterým tě Bůh čistí. Vše napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.
„Přimkni se k němu a neodvracej se, abys byl povýšen, až přijde tvůj konec. (Primkni se k Bohu a nepouštěj se ho, abys byl moudrý v svém životě.)” Největší moudrost je „držet se Boha“. On jediný je pravé a nepomíjivé Bohatství. Co prospěje člověku, kdyby celý svět získal, ale svou duši zatratil. Primkni se k Bohu. Stále se k němu vín a stále ho vzývej a pros a ustavičně s ním veď dialog ve svých myšlenkách. Nepouštěj se ho. Toto je pravá moudrost.
„Přijmi vše, co tě potká, buď trpělivý, střídá-li se tvoje soužení. Vždyť zlato se tříbí v ohni a lidé milí Bohu v peci pokoření. (Přijmi všechno, co tě postihne, vydrž v bolesti a v své ubohosti buď trpělivý. Neboť zlato a stříbro se v ohni vyzkouší, vyvolení lidé v peci ponížení).“ Kolik krát pláčeme, proto že jsme ubozí a jsme nespokojeni. Boží Slovo nám říká, abychom ve své ubohosti byli trpěliví. Abychom se přijali pokorně a poníženě takoví, jací jsme a čekali na Boha, který jediný nás může pozvednout.
„Důvěřuj Bohu a on ti pomůže, doufej v něj a on urovná tvou cestu.” Důvěřujme Bohu. Důvěra to je víra Bohu v konkrétní situaci. Jsme vyzváni, abychom ve všech životních okolnostech důvěřovali Bohu, protože On nám jistě pomůže.
Mohli by jsme tyto požadavky spravedlnosti shrnout: upřímnost, vytrvalost, poslech Božího Slova, odevzdanost, trpělivost, důvěra. Slyšeli jsme, co máme dělat, abychom se upevnili v spravedlnosti. Jak se však upevnit v bázni: Bázeň Boží roste z vědomí Boží vyvýšenosti nad námi. Čím větší je poznání Boha, tím větší je úcta a bázeň. Bázeň je plodem správně žitého duchovního života.
„Věř Bohu, a on se tě ujme, jdi po přímé cestě a důvěřuj v něho. (Zachovej si bázeň před ním a vytrvej v ní do stáří.)” Proč je zdůrazněno „vytrvej v ní do stáří“ Starý člověk má již určitou životní zkušenost a velmi těžko přijímá jiné názory, Boha nevyjímaje. Velmi často ztrácí bázeň před Bohem, ale cítí se nad Bohem a nad jeho Slovem.
V evangeliu se nám starším Bůh zjevuje jako mladší člověk, mající sotva 33. let. Bůh nás vyzývá, abychom byli jako děti, protože bázeň je ctnost dětí. Bojme se Boha a milujme ho. Tyto dvě skutečnosti vystihují bázeň, láska a strach.
Zdánlivě neslučitelné vlastnosti. Strach ale ne horor z Boha, ale abychom Boha neurazili a neztratili, tedy strach o Boha. Těm, kteří mají v sobě bázeň Boží jsou vysloveny čtyři zaslíbení:
„Vy, kteří se bojíte Pána, čekejte na jeho slitování a neodbočujte, abyste nepadli. Vy, kteří se bojíte Pána, důvěřujte v něho, vaše odměna se neztratí. Vy, kteří se bojíte Pána, doufejte v dobro, věčnou radost a slitování. Vy, co se bojíte Pána, milujte ho a vaše srdce světlo prozáří.”
Tedy ti, kteří žijí v bázni Boží mají počítat s Božím milosrdenstvím, mají počítat s odměnou, mají doufat v dobro, ve věčnou radost a slitování a když se strach spoji s láskou k Bohu, srdce jim prozáří světlo. bázeň vůči Bohu je světlem srdce. Jen srdce, které má bázeň, se umí správně orientovat. Špatně je s námi, když prožíváme v srdci tmu.
Podívejme se na svatých a řekněme: „Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo doufal v Pána – a byl zklamán? Kdo setrval v jeho bázni – a byl opuštěn? Kdo ho vzýval – a nebyl vyslyšen? Vždyť Pán je milosrdný a dobrotivý, odpouští hříchy a zachraňuje v čas tísně.“ Kdo byl zahanben, když doufal v Pána? Odpovězme si na tuto otázku, zda opravdu najdeme božího člověka, který by byl zahanben přesto, že doufal v Pána.
Nebo podobná otázka: „Kdo byl opuštěný, pokud vytrval při jeho příkazech? Kým Bůh pohrdl, pokud ho vzýval o pomoc? Neboť Hospodin je dobrotivý a milosrdný a odpouští hříchy, když přijde tíseň, ochrání všechny, kteří ho upřímně hledají.“ Když chcete přijít k hlubšímu poznání Boha, čtěte Písmo. Písmo Svaté je jakýmsi odrazovým můstkem do vyšší modlitby.