„Milovaní. Jakpak můžete říkat: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho nebo onoho města, zdržíme se tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – vždyť přece vůbec nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, kterou je chvilku vidět, a potom zmizí.“ Tato myšlenka se nás až bolestně dotýká. Kolik křesťané žijí ve falešné jistotě, že „Pán Ježíš dnes určitě nepřijde“. Většinu roku žijí v těžkých hříších a spoléhají se na velikonoční, po případě vánoční zpověď. Myslí si, že mezitím mohou žít v těžkých hříších, v myšlenkách i srdcem daleko od Pána. Přitom Ježíš jasně říká, že přijde jako zloděj v noci, bez ohlášení. Kdo ho opravdu miluje a touží po něm, bude z tohoto „zlodějského“ přepadení příjemně překvapen, ale kdo ho nemiluje, ten bude ošklivé zaskočen Božím Přepadem. Apoštol říká, že jsme jako pára nad hrncem, která se na chvíli ukáže a pak se bez nějakého hřmotu ztratí.
Je zajímavé, že mnohé židovské zvyky vedou člověka k tomu, aby bedlivě čekal. Celý týden je očekáváním šabatu a každý šabat je očekáváním příchodu Mesiáše. Židé velmi intenzivně prožívají každý šabat s touhou po příchodu Mesiáše. Na závěr šabatu se utěšují tím, že když Mesiáš nepřišel, možná přijde na další šabat. K podobnému očekávání vedou i židovské svatební zvyky. Nevím jak je to dnes, ale v době Pána Ježíše to tak bylo. Nápadník přicházel bez ohlášení. Dívka a ani její rodiče nevěděli, kdo a kdy přijde. Možná je v tom kus moudrosti, neboť pravda o člověku se ukáže až tehdy, když ho něco zaskočí. Nápadník takto zjistil věci, které by mu naše dobře připravená rodina, nikdy neprozradila. Když se zasnoubili, snoubenec znovu odcházel stavět dům a zase nevěsta nevěděla kdy pro ni přijde. V té době měla povinnost denně se koupat, studovat manželskou smlouvu a ve dne i v noci udržovat oheň v kahanci, který musel ustavičně hořet v okně jejího pokoje. A toto její očekávání mohlo trvat i více než rok. Ženich znovu přicházel neohlášený a běda snoubence, kdyby zjistil, že oheň v jejím kahanci nehoří, nebo, že není připravena jít na svatbu. To vše se považovalo za zradu lásky a zásnuby se rušily, svatba se nekonala.
Náš Bůh se nezjevuje přednostně jako soudce světa, ale jako Ženich lidstva. A to Ženich hledající věrnost a lásku. A sami víte, co dokáže zhrzená láska. On si nás stvořil pro Lásku, pro milování, abychom zakoušeli nesmírnou sladkost jeho proměňující Lásky, abychom měli účast na jeho bytí, kterým je láska. Jsme pozvání na svatbu a běda nám, když ve své nerozumnosti, dáme něčemu přednost před tak Vznešeným Pánem a Ženichem.
Moderní fyzika přichází k závěru, že materiální svět leží v silovém poli stvořitelského Vědomí, že v tomto úžasném stvořitelské Vědomi, mohou a pravděpodobně i existují, paralelní vesmíry, které nejsou spolu nijak propojeny. Boží pozornost tvoří a udržuje svět. Boží pohled je tak soustředěn na vše, co stvořil, že ani vlas na naší hlavě nepadne bez jeho vědomí. Náš svět se podobá televiznímu přijímači, kde se můžeme najednou přepnout nebo přeladit z jednoho programu do druhého. I my a náš život, se můžeme najednou ocitnout v úplně jiném Božím programu.
Sv. Jakub nás poučuje, že je moudřejší počítat s Bohem a jeho zásahem do našeho života. Říká: „Spíše máte mluvit takto: „Da-li Pán, budeme živi a podnikneme to nebo ono.“ Ale vy se jen chlubíte a chvástáte. Všechno takové vychloubání je špatné.“ Jsme si jistý svou silou a zdravím, svou vitalitou a neuvědomujeme si, že toto všechno je dar jeho dobroty, na který máme odpovědět láskou a vděčností.
Zajímavé je i poslední tvrzení sv. Jakuba: „Kdo tedy ví, jak má správně jednat (umí dobře dělat), a nejedná tak, dopouští se hříchu.“ Obyčejně se zpovídáme z evidentně špatných skutků, ale zapomínáme, že Bůh od nás očekává tvůrčí dobrotu. To nejzákladnější dobro, které můžeme a dokážeme udělat je: „Přijmout Ježíše“. Vždy být připraven na jeho příchod a s touhou ho očekávat. Sv. Karol Boromejský tvrdí, že křesťan má být vždy připraven na dvě věci a to na smrt a na sv. přijímání. V obou jde přesně o totéž: „O příchod Pána“ a „o naši věrnost a lásku“. Právě časté sv. přijímání nás učí tomuto správnému postoji čekání na Ženicha. V každém svatém přijímání se učíme volit dobro a zavrhovat hřích.