„Moudrost vychovává (vdechuje život; přivádí k velkosti; vyvýšila) své syny a ujímá se těch, kdo ji hledají.“ Moudrost, Hebrejský chokmá, můžeme definovat jako schopnost duše správně se orientovat ve světě hodnot. Schopnost směřovat vždy od nižší hodnoty k vyšší a ne naopak. Opakem moudrosti je hloupost a ta spočívá v tom, že dáváme přednost tomu, co není hodnota, před skutečnou hodnotou. Kdo se řídí zákonem moudrosti, směřuje ke stále plnějšímu životu. Nejvyšší hodnoty nám zjevuje Boží Slovo, proto je moudrost schopností uvěřit Bohu. Bůh se ujímá toho, kdo jej hledá.
„Kdo ji miluje, miluje život, jsou plni radosti, kdo ji vyhledávají hned zrána.” Pokud kráčíme k vyšším hodnotám, současně kráčíme i k plnějšímu životu ale i k plnější radosti. Pán Ježíš přišel i proto, aby nám dal účast na plné radosti.
„Kdo ji uchopí, zjednává si slávu a Pán ho žehná, kamkoli vejde.“ Církevní otcové velmi často vztahují texty o Boží moudrosti na Pannu Marii, protože skrze ni bylo vysloveno Vtělené Boží Slovo do našeho hmotného světa. Pokud se jí držíme, stáváme se dědici Slávy, tedy dědici Božího Ducha a spolu s ní, která je požehnaná mezi ženami, vstupuje do našeho života Boží požehnání. Už kvůli Abrahamovi, kteří uvěřil Bohu, Bůh žehnal i jeho přátele, o co víc žehná ti, který přijímají Matku Pána. Alžbětu naplnil Duch Svatý, jakmile slyšela Mariin pozdrav.
„Kdo ji slouží, budou Svatému sloužit. Pán miluje ti, kdo ji milují.“ Bůh sám, prostřednictvím anděla Gabriele, vyjádřil prvním „Zdrávasem“ velký obdiv a úctu k Panně Marii, proto se nebojme uctívat si ji tak, jak ji jménem Božím uctil Boží Anděl. Sloužit Marii, znamená pracovat na díle Spásy, rodit Ježíše dobrým příkladem v druhých. Pracovat spolu s Marií to znamená i uctívat si Svatého Boha. Pokud budeme milovat předmět Boží lásky, budeme milovat Boha samého. Jak bychom mohli obcházet tu, kterou sám Bůh tak povýšil, že ji udělal Snoubenkou Ducha a Matkou Syna.
„Kdo ji poslouchá, bude spravedlivě soudit, kdo na ní dbá, bude bydlet v bezpečí.“ Poslouchat Marii (moudrost) to znamená nesledovat její bezvýhradnou víru. Ti, kteří podobně jako ona přijali Boží Slovo, jsou schopni správně soudit národy.
„Kdo jí důvěřuje, ten ji zdědí, v majetek ji dostanou jeho potomci.“ Člověk svým duchovním životem pracuje i na duchovní úrovni svého potomstva. Ve svém životě rozhodujeme o kletbě nebo požehnání pro celý svůj rod. Prarodiče uvrhli do klatby celý lidský rod, protože nevěřili Moudrosti. Avšak skrze věřících přichází požehnání i na celý jejich rod.
„Aniž se dá poznat, bude s ním kráčet, vyzkouší ho zprvu pokušením, přivede na něho strach a bázeň, vyzkoumá ho svou kázní, prověří ho svými nařízeními, dokud mu nebude důvěřovat. Pak se k němu vrátí rovnou cestou, dá mu radost a odhalí mu svá tajemství.“ Nejprve procházíme různými zkouškami a až pozdější dostane člověk účast na vlité Boží moudrosti. Moudrost se objeví v našich myšlenkách a my se jí dáme vírou vést. Po zkoušce se člověku dostává vlitých darů, vědomosti, poznání spravedlnosti, vnitřní síla a útěcha, poznání Božích tajemství.
„Zbloudí-li však člověk, opustí ho a vydá do vlastní zkázy.“ Každý náš hřích způsobuje, že se dostáváme znovu do rukou odpůrce, ďábla. Každým hříchem dáváme přednost pokušiteli před Pánem a Bohem a proto se nedivme, že ztrácíme Božího ducha a stáváme se příbytkem démonů. To vše v nás způsobuje hřích, proto pokud jsme urazili Boží moudrost, vraťme se čím dříve v lítosti k němu. Pokud máme vědomí těžkého hříchu, nikdy neodkládejme sv. zpověď. Abychom nebyli dlouho v rukou odpůrce, který chce zničit v nás Boží obraz.
Ti co milují moudrost dostanou tyto dary: život, radost, slávu, Boží požehnání pro sebe i pro své potomstvo, Boží lásku, moc nad národy, bezpečnost, posilu, potěchu, poznání Tajemství, vědomost a poznání Spravedlnosti.