Slyšeli jsme ve čtení z prvního listu sv. Jana, jak píše o Boží lásce, která se projevila především v Daru Božího Syna a z vědomí a poznání které, logicky vyplývá: „Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. (když nás Bůh tak miluje, i my jsme povinni milovat jeden druhého).“ Schopnost milovat člověka vyplývá právě z toho, že Bůh nás miluje. Jeho Láska určuje naši cenu, která je v Božích očích tak velká, že se rovná Božímu Synovi. Skutečná cena člověka spočívá v tom, že se skrze přijetí tohoto jediného Zplozeného a Nestvořeného Božího Slova, Božího Syna, může a má stát Božím Synem. Člověk je pozván k tomu, aby se stal Božím obrazem, tedy místem Vtělení a Zjevení Božího Slova. Člověk je pozván k tomu, aby přetlumočil Boha – Lásku do matérie, aby zviditelnil Lásku.
Protože, jak dále konstatuje apoštol: „Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti.“ Mohli bychom říci, že je to jakýsi „Boží deficit (hendicap)“ vůči svému stvoření. Bůh je Nestvořená Skutečnost, lépe by bylo říci Nadskutečnost. Bůh je Duch a smyslům je nepoznatelný. Když říkáme, že Bůh je Duch, i zde platí, že je v jiném smyslu Duchem, než andělé, stvoření duchové. I andělé poznávají Boha skrze Krista, skrze Kristovo Vtělení, skrze čistou lidskou duši. Bůh se stává poznatelný skrze člověka a to je naše poslání a smysl naší existence. Když se milujeme navzájem, děláme ho „viditelným“.
„Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.“ Boží Duch je podstatné a bytostné Dobro. Tak, jak jsou různé materiální dobra, existují ještě vyšší dobra duchovní. Ale zdrojem všeho Dobra, je Bůh sám. Přebývání Božího Ducha v nás, se projeví ve změně našeho charakteru, v uzdravení naší spontánnosti. Člověk, který byl pozván, být Božím obrazem, se po dědičném hříchu stal příbytkem zlého ducha. Ježíš říká, že každý, kdo páchá hřích, je otrokem ďábla. Opravdu, jestli pácháme hřích, nezjevujeme Boha, Lásku. Až se Bůh usadí v nás jako ve svém příbytku, staneme se tím, čím máme být: „Božím obrazem“. Budeme schopni zjevovat a žít Dobro. Pán Ježíš slibuje: „Kdo zachovává moje přikázání, ten mě miluje. I Otec ho bude milovat. Přijdeme k němu a budeme u něho přebývat.“ Až když se v nás usídlí Bůh, staneme se tím, čím máme být.
„My jsme očití svědkové toho (A my jsme viděli a svědčíme), že Otec poslal svého Syna jako Spasitele světa.“ Sv. Jan svědčí o tom, co viděl, čeho se dotýkal, svědčí o Vtěleném Bohu, o Slovu, které se stalo Tělem. Skrze Krista se zjevuje Boží charakter. Bůh přestává být abstraktním a neznámým pojmem. Bůh se stává známým. „Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.“ Víra v Krista a Láska ke Kristu, jsou rozhodujícím kritériem naší Spásy. V Kristu se nám zjevuje Bůh Tichý a Pokorný, Bůh, který nechce být obsluhovan, ale který sám slouží. Bůh Tichý a Pokorný a přece Všemohoucí a Silný. Bůh, který chce, abychom se mu stali podobnými v jeho Dokonalosti. Bůh, který nežárlí na velikost svého Stvoření, který se nesmírně těší z růstu a dokonalosti svých dětí. Vždyť veškerá naše Dokonalost je On Sám. Každá skutečná Láska je On Sám.
„My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“ V toto je zapotřebí uvěřit, abychom to mohli poznat. Je třeba uvěřit v Lásku, abychom ji mohli zakusit. Sv. Anton Paduánský říká, že „Víra je duší Lásky“. Křesťanství nespočívá především ve víře v Boží existenci, která je výsledkem logického uvažování nad rozumností, kterou objevujeme v celé přírodě, ale ve víře Bohu, který je Láskou. Křesťanem se stávám tehdy, když mohu říci, že jsem uvěřil v Lásku, která se zjevila v Ježíši Kristu, v Pravém Bohu a pravém člověku, protože dokonalý a původní člověk je Bohočlověk. Ježíš je Cestou pro nás, Ježíš je Pravdou o Bohu i o člověku a o jejich vzájemném vztahu, Ježíš je Životem, který když přijímám, stávám se Božím Synem a rostu do jeho podoby. Na rozdíl od biologického života, se tento život uskutečňuje vědomě a dobrovolně a to tehdy, když se rozhodneme poslouchat Boha, následovat jeho Slovo.
Otcové říkají, že Krista nemáme napodobovat, Krista máme žít, ale abychom ho mohli žít, musíme napodobovat Pannu Marii. Kristus se počíná z Ducha Svatého, tedy z Boží moci, ne z lidské síly, a z naší strany vírou v Boží Slovo. Ke každému Božímu Slovu, přistupme s ochotou Boží Matky: „Nechť se mi stane, podle Tvého Slova!“ Amen.