Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli čtení z třetí knihy Mojžíšovy, jak Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!“ V evangeliu nacházíme podobnou výzvu: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Myslíme si, že to není možné? Zapomínáme na to, že Boží Slovo je Živé a Účinné, že je to zároveň Slovo Stvořitele, kterým povstalo vše, co povstalo. Jde jen o ochotu a víru z naší strany. Dovolit Bohu milovat naším srdcem. Láska spočívá v tom, abychom v každém okamžiku svého života, žili Boží Slovo. Z Boží Vůle proudí do naší vůle síla a schopnost lásky. Jsme pozváni mít účast na Božské přirozenosti, skrze poslušnost jeho vůli.Někdy máme takovou podivnou představu o křesťanské dokonalosti: „S nikým nič nemít. S nikým nekomunikovat, abychom nezhřešili“. Ale Mojžíš je vyzván, aby promluvil k celému společenství izraelských synů. Tak jako celý stvořený svět vznikl Božím Slovem a Láska k Bohu začíná tím, že Boha slyšíme a posloucháme, tak i láska člověka k člověku začíná tím, že člověk člověku ohlašuje Boží Slovo.
Mojžíšův příkaz má přesného adresáta. Jsou to synové Izraele. Označení Izrael přisuzuje svému nositeli atributy knížecí vznešenosti, přímosti jednání ale bojovníka. Biblický obrat „bojovat s Bohem a lidmi“, který nacházíme v Bibli při udělení tohoto nového jména Jákobovi, je třeba chápat ve smyslu „bojovat za Boha“. Tyto Mojžíšova slova jsou určené všem, komu Bůh a Spása nejsou lhostejná. O Boha v tomto světe třeba bojovat, zápasit. Církev na tomto světě je nazvána „církev bojující“.
Co má Mojžíš ohlásit lidu? Boží Slovo, které je zároveň Božím příkazem pro člověka. Boží příkaz, který je zároveň Božím Slovem. Máme být svatý, neboť i náš Bůh je Svatý. Boží Svatost je vyjádřením Boží přirozenosti. U Boha není rozdíl mezi slovem a činem. Bůh, to co říká, současně tvoří. Boží Slovo je živou a účinnou skutečností a to natolik, že pokud se mu svou vůlí nepostavíme na odpor, tak se v našich životech prosadí. Jak je lidské slovo nesené lidským dechem, tak Boží Slovo je nesené Božím Duchem. Panna Maria nás učí správnému postoji vůči Božímu Slovu, které je zároveň příkazem ale i činnou mocí. Neříká sebevědomě: „Já to udělám!“, Ani pochybovačné: „To se nedá!“, ale pokorné a odevzdané: „Ať se mi stane podle tvého Slova.“ Bůh je dost mocný, aby v nás dokonal své Slovo. Od nás se žádá, abychom chtěli a smýšleli stejně, jak smýšlí On. K výzvě: „Buďte svatí jako Bůh sám“ je třeba přistoupit podobně. Je důležité to chtít.
Můžeme mluvit o dvou úrovních života, ve kterých se odehrává náš růst. A to o nevědomé – biologické, která se děje nezávisle na naši vůle. Nedá se říci „proti naší vůli“, protože tuto úroveň života jsme dostali dříve, než se dalo mluvit o naší osobě a o její vůli. Druhou úroveň bychom mohli označit jako vědomou, svobodnou. Jakmile existuje naše osoba obdařená svobodnou vůlí, může si vybrat, zda chce na duchovní úrovni růst do podoby Božího Syna, Vtěleného Slova, stát se Božím obrazem, růst z nelásky do Lásky. Sv. Augustin to vyjadřuje slovy: „Ten, který tě stvořil bez tebe, nespasí tě bez tebe!“ Tento vědomý, duchovní život provádíme svobodně, vždy když žijeme Boží Slovo.
V listu Židům slyšíme: „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč;…. “ (Žid 4,12). Boží Slovo je Živé a Účinné. Působí z vlastní své podstaty a působí také proto, že proniklo do nitra lidské duše skrze víru, která si je jistá. Jen takto přijaté Boží Slovo může naplno rozvinout svou účinnost vzhledem k nám. U Boha není rozdíl mezi slovem a činem. Bůh to co říká, současně tvoří. Boží Slovo je živou a účinnou skutečností a to až natolik, že pokud se mu svou vůlí nepostavíme na odpor, tak se v našich životech prosadí. Znovu připomínám: Jak je lidské slovo nesené lidským dechem, tak Boží Slovo je nesené Božím Duchem. Panna Maria nás učí správnému postoji vůči Božímu Slovu, které je zároveň příkazem ale i činnou mocí. Neříká sebevědomě: „Já to udělám!“, Ani pochybovačné: „To se nedá!“, ale pokorné a odevzdané: „Ať se mi stane podle tvého Slova.“
Bůh je dost mocný, aby v nás dokonal své Slovo. Od nás se žádá, abychom chtěli a smýšleli stejně, jak smýšlí On. Boží slovo se může na své cestě pronikání do nás zastavit na dvou místech. První chybou je pokud se zastaví v hlavě a nepřejde do srdce. Druhou chybou je pokud ze srdce neprojde do rukou, do činů. Pokud se Boží Slovo na své cestě v nás zastaví, ať už v hlavě, nebo v srdci a nepřejde do rukou, vyvíjí nepříjemný tlak, který nás může dusit a ochromovat, místo toho, aby nám dávalo život. Ale každé slovo, které přes sluch a rozum vstoupilo do srdce a z něj přešlo do rukou, nám dává ještě větší víru a odvahu k následování. Sv. Benedikt učí, že láska roste v konání. V duchovním životě jde o stále větší a hlubší ztotožnění se Slovem Božím.
„K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!“ I z řečeného můžeme pochopit, že jedním rozměrem lásky je i služba napomenutí. Napomenutí není totožné s káráním! Napomenutí je službou lásky, když toužím po spáse bližního a proto usiluji o to, aby svou zlou cestu zanechal. My často nenapomínáme, ale káráme. Napomenutí je projevem lásky a jen tedy je skutečně účinné. Napomenutí předpokládá nevědomost.
Když Bůh něco od nás žádá, tak jen proto, že je to Dobré a že je to On sám. Nežádá od člověka nic, co by Sám nedělal, nebo co by v jeho vlastních očích nemělo hodnotu. Boží postoj je totožný s jeho bytím. Bůh je Láska. A proto miluje vše, co stvořil. Toto vyplývá z Absolutní Boží Svobody. Bůh tvoří zcela svobodně jako umělec, není pod žádným tlakem. Pokud tedy něco tvoří, tak tvoří z čiré Lásky. Bůh nezná nepřítele. Všichni jsme jeho děti. On chce spasit všechny lidi. Pokud je někdo zavržen, není to jeho dílo, ale je to důsledek špatné volby, kterou Bůh ve své lásce respektuje, i když ho to v jeho Stvoření a Vtělení nesmírně zraňuje.
Sv. Maxim Vyznavač učí: „Láskyplné smýšlení se však neprojevuje jen štědrými almužnami, nýbrž daleko více poskytováním Božího slova a prokazováním služby v časných potřebách. Kdo se opravdově a z celého srdce odřekne věcí tohoto světa a bez jakéhokoli pokrytectví s láskou pomáhá bližnímu, rychle se osvobodí od veškerých vášní a neřestí a jeho údělem bude Boží láska a poznání.“