Pokračujeme ve studiu knihy Ekleziastikus. Chci upozornit, že to co čteme v kostele, jsou jen zlomky originální knihy, jak ji máme zachovanou v Písmu Svatém. Proto vás prosím, jako by na domácí úkol, čtěte v této době tuto knihu na pokračování. Slibuji vám, že budete mít z ní velký užitek. V době prvotní církve tvořila tato kniha základ křestní nauky pro katechumeny a tudíž její obsah byl vysoce hodnocen.
„Nespoléhej na svůj majetek a neříkej: „Mám všeho dost (Mohu si žít)”. Každé období lidského života má svá zvláštní pokušení. Pokušení poslední etapy lidského života, tedy stáří, je touha hromadit. Starý člověk, který je pozván k netělesné, duchovní existenci, najednou objevuje krásy tohoto materiálního světa a stále si nachází důvod, proč ještě musí žít na světě. Nejprve chce vidět zaopatřené své děti, pak vnoučence a kdyby to bylo možné ještě chce i provdávat a oženit pravnoučence. Je to znak toho, že nehledá pravé Bohatství, které je v Bohu. Je to znak toho, že nezná Boha, jako Nejlepší a Lásky Nejhodnější Dobro.
Kolikrát jsou sourozenci kvůli majetku rozzlobení na život a na smrt. Boží Slovo dnes říká: „Nespoléhej se na svůj majetek.” Nebuď podobný boháči, kterého Ježíš popisuje v podobenství a který svou důvěru zavěsil na bohatství a bylo mu řečeno: „Blázen, ještě dnes požádají tvou duši a co jsi nahromadil, čí bude.“ Boží moudrost nám radí neshromažďovat, ale naopak rozdávat, neboť smyslem hmoty a majetku je, aby sloužili Lásce. Pravě to, co jsme rozdali, nám zůstává pro věčný život, víc si z tohoto světa nevezmeme, jen to, co jsme udělali dobré.
„Nenásleduj své choutky a bohatství, aby tě nestrhly vášně tvého srdce. Neříkej: „Kdo může něco proti mně (Kdo má moc nade mnou)?” nebo „Kdo mě bude soudit za mé skutky?” Neboť Bůh bude jistě trestat.” Problém mladšího věku je ctižádost, cosi dokázat, být Pánem sám sobě. Být nezávislý. Je to pokušení pýchy. Pamatujme si, že Bůh nás opravdu bude soudit za naše skutky.
„Neříkej: „Hřešil jsem, a co se mi stalo? Vždyť Pán je shovívavý!“ Je to projev velkého Božího milosrdenství, že Bůh čeká na naše obrácení.
„Nebuď si tak jist odpuštěním, nehromaď hřích na hřích a neříkej: „Velké je Boží slitování, odpustí mi množství mých hříchů.“ Velmi často nás možnost zpovídat se, svádí k tomu, že hřích zabudujeme do svého životního stylu. Někdy hřešíme s tím úmyslem, že si to dopředu naplánujeme, abychom se mohli vyzpovídat. Hříchy svévole se však velmi těžko odpouštějí a člověk to potom dlouho cítí. Jeden z důsledků je ten, že se naše svědomí urazí a přestane se ozývat a přestože člověk z morálky ví, že koná zlo, jeho svědomí mlčí. Je to následek neuposlechnutí hlasu svědomí, hlasu Božího v nás. Tedy chybí nám bázeň z Boha. Když máš hřích odpuštěn, nepřestaň se bát a nehromaď hřích na hřích. Musíme si vždy uvědomit, že jsme byli velmi draze vykoupeni a hledět na Kristovu krev jako cenu našeho vykoupení, a nedráždit Boha svévolnými hříchy.
„Vždyť u něho je smilování, ale i hněv, jeho nevole padá na hříšníky. Neotálej, a obrať se k Pánu, neodkládej den ze dne.“ Ani neříkej: „Pánovo slitování je velké, odpustí mi hříchy, i když je jich mnoho. Neboť u něj je slitování i hněv velmi blízko sebe a na hříšníky se jeho hněv vylije.“ Nespoléhejme se opovážlivě na milosrdenství Boží. Zapřeme sami sebe.
Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu. Když se vědomě a dobrovolně otevírám Duchu svatému, Bůh začíná měnit můj život. Hřích, který se neodpouští navěky je rouhání se Duchu svatému. Rouhání se Duchu je odmítání Boží milosti. Slyšeli jsme, že u Boha je slitování i hněv velmi blízko sebe. On trestá i zachraňuje. Trestající láska je také láskou. Nedráždíme Boha, aby nás nemusel trestat.
„Neboť hněv Páně přijde znenadání a budeš ztracen v čas trestu.“ Neotálej obrátit se k Pánu a neoddaluj to ze dne na den, neboť jeho hněv přijde nečekaně a v den pomsty zahyneš.
Nemyslete si, že obrátit se mají jen ti, co jsou venku, mimo církev. My všichni se máme obrátit a kdosi moudrý řekl, že největší problém je obrácení spravedlivých. Neboť mnoho lidí nepřijde k Ježíšovi pro tvrdost našich srdcí, protože náš život i když navenek křesťanský, nemá rysy Kristova Ducha. I dnešní evangelium nám říká běda tomu, skrze koho přichází pohoršení. Každý jeden z nás musí začít obrácení od sebe, a kdo si mysli, že on už obrácení nepotřebuje, je na velkém omylu.
„Na nepoctivé jmění se nespoléhej, neboť nic ti nepomůže v den hněvu.“ Nespravedlivě získané bohatství může člověka v den prověrky už zde na zemi usvědčit. Kolik boháčů se bojí zveřejnit svůj majetek, neboť by museli dokazovat, jak k němu přišli. Tedy žijí ve strachu už před pozemskou spravedlností, ale o co víc jich bude toto bohatství těžit v den Boží uzavírky a navštívení.