V dnešním čtení můžeme vidět sv. Pavla při velmi důležité práci. Znovu se vrací na místa, kde předtím rozséval Boží Slovo a utvrzuje učedníky. Můžeme říci, že jde o jakousi vizitaci a zároveň duchovní obnovu pro církevní sbory, které sám založil. Naše víra potřebuje tuto službu neustálého opakování. Víra není jednorázovou událostí, jednou provždy ukončenou a hotovou. Nemohu říct, uvěřil jsem a dost. Víra, pokud je správná, musí se rozvíjet. Ti, kteří jsou dospělí ve víře, mají povinnost bdít nad dětmi ve víře. Nestačí člověka pokřtít a hodit do tohoto světa, který jeho víru ohrožuje a chce zničit. Víra je pohyb proti smýšlení tohoto světa.
Skutky apoštolské dále popisují příběh Apolla. Mohli bychom říci, že představuje případ konvertity. Nadšený pro Ježíše, ohlašuje ho, dokonce neohrožené vystupuje v synagoze. „Byl poučen o Pánové cestě a se zápalem ducha mluvil a správně učil o Ježíši, ačkoli znal pouze Janův křest.“ Znal jen křest pokání, ale neznal Dar Ducha Svatého. „Když ho slyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a důkladněji mu vysvětlili Boží cestu.“ I my se ve své pastorační práci můžeme setkat s lidmi, kteří jsou nadšeni pro Ježíše, a přece cítíme, že nepodávají úplnou cestu spásy. Jdou mimo obecnou církev, někdy dokonce proti katolické církvi, ale nemyslí to špatně. Z Božích tajemství přijali jen drobky, ale již tyto drobky vyvolávají v jejich životě nadšení pro Ježíše.
Člověk prožívá nadšení, když se mu podaří udělat krok z tmy ke světlu. Nemusí to být hned krok k plné pravdě, ale vždy když děláme krok k větší pravdě, naše svědomí nás odměňuje radostí. Boží Slovo v našem svědomí se těší z toho, že děláme pozitivní krok. A každý pozitivní krok třeba i z lidské strany pozitivně ohodnotit. Nikdy nesmíme postupovat proti radosti svědomí z dobra, protože můžeme vyvolat vnitřní zmatek. Nejsme pozváni bourat, ale stavět na tom, co v člověku postavil Boží Duch skrze jeho svědomí. I my máme hledající lidí přijmout, povzbudit a důkladněji jim vysvětlit Boží cestu. Když se správně vysvětlí naše víra, přestává být pohoršením. Apollo se ve svém dokazování dovolával Písma Svatého. My se také nemusíme bát Písma Svatého. Zjistíme, že v něm najdeme podklad pro mnoho skutečností, které existují v katolické církevní praxi.
II. Vatikánský koncil nás poučuje: „V hlubinách svého svědomí člověk poznává zákon, který si sám nedal, ale který musí poslouchat. Jeho hlas stále vybízí člověka milovat a konat dobro a chránit se špatného a mluví k uším srdce … Člověk má v srdci od Boha vepsaný zákon a právě v poslušnosti tomuto zákonu se projevuje jeho důstojnost. Svědomí je nejtajnějším jádrem člověka, svatyní, kde zůstává sám s Bohem, jehož hlas se mu ozývá uvnitř. Mravní svědomí, které se nachází uvnitř člověka, mu přikazuje v pravou chvíli dělat dobro a vyhýbat se zlu. Svědomí posuzuje také jeho konkrétní volby, schvaluje ty, které jsou dobré, a upozorňuje na špatné. Potvrzuje autoritu pravdy ve vztahu k nejvyššímu Dobrou, které člověka přitahuje a od kterého přijímá příkazy. Když rozvážný člověk poslouchá mravní svědomí, tehdy může slyšet Boha, který k němu promlouvá.
Mravní svědomí je soud rozumu, kterým člověk rozpoznává mravní kvalitu konkrétního činu, který se připravuje konat, který právě koná, nebo který již uskutečnil. Ve všem, co člověk dělá, musí věrně respektovat poznání, co je dobré a správné. Pomocí soudu vlastního svědomí člověk vnímá a poznává předpisy Božího zákona. Svědomí je zákon našeho ducha, které však ducha přesahuje. Vydává nám příkazy a představuje odpovědnost a povinnost, vzbuzuje strach a naději … Je poslem toho, který k nám promlouvá jakoby přes závoj tak v přirozeném světě i ve světě milosti a který nás poučuje a řídí. Svědomí je prvním ze všech zástupců Krista.
Je důležité, aby každý byl dostatečně přítomen sám sobě, aby tak mohl slyšet a následovat hlas svého svědomí. Tato potřeba zvnitřnění je o to naléhavější, že život nás často odvádí od jakéhokoli uvažování, sebezkoumání nebo nazírání do sebe samých. Vrať se do svého svědomí a zpytuj se ho … „Vraťte se, bratři, do svého nitra a ve všem, co děláte, dbejte na svědka – Boha.“ říká Sv. Augustin