„Když Hospodin viděl, že mnoho je lidské špatnosti na zemi a že veškeré myšlení a snažení jejich srdce stále jen směřuje ke zlému, litoval Hospodin, že udělal lidi na zemi, a velmi se zarmoutil.“ Ekumenický překlad říká: „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ Narušenost lidstva se projevuje nejen do šířky ale i do hloubky. Mluví se zde o zlovůli. Tedy nejde o projevy lidské slabosti, ale o záměrnou zlobu. Slovo „zlovůle“, které asi lépe vyjadřuje hebrejský termín, obsahuje v sobě celou porušenost od lidského nitra po lidské vztahy a lidské díla. Kořen zla je v zkaženosti lidského srdce, které ve starověku bylo pokládáno nejen za sídlo citů, ale i myšlení a vůle. Je to biblické chápání „zla na zemi“. Není to náhoda a není to osud, ale vychází ze zkaženého lidského srdce. Nakonec je zdůrazněno, že z lidského srdce vychází už jen zlo a to v každé chvíli a tímto zlem je ohrožováno vše, co Bůh stvořil. Úplné zkáze Bůh zabraňuje soudem nad porušeným lidstvem.
S radikální lidskou narušenosťou a zlobou kontrastuje Boží vztah k lidstvu. Čekali bychom zprávu o Božím hněvu, ale kupodivu se říká, že Bůh litoval a trápil se. Bolelo ho srdce. Náš Bůh má srdce a to srdce se trápilo nad člověkem v minulosti a trápí se i dnes. Bůh soucítí se svým stvořením a trápí ho i ohrožení země i lidstva. Lidskými slovy říká pisatel knihy Genesis o Bohu, proto, aby vynikl Boží zármutek nad lidským hříchem. Bůh i člověk je zraněn, když lidé neposlouchají Boží zákon. Když musí trestat a soudit, tak ho to zasahuje a bolí, protože nás nestvořil pro soud a zatracení, ale pro společenství Lásky s ním a s ostatním stvořením. Bůh je tak spojen s člověkem, že se i zjevuje jako Bohočlověk, a jen ten je plným člověkem.
Pokud se Bůh rozhodne pro trest, není veden zlobou ani přísností, ale nadevše převažuje jeho milost a láska. Trest zde nastupuje proto, aby se zabránilo další devastaci přírody i společnosti. Trest je přírodní. Člověk se odchýlil od přírody a příroda ho vychovává. Boží trest často spočívá v tom, že nám Bůh dá to, o co usilujeme ve své zkaženosti. Jsme potrestáni tím, co chceme a co tvoříme. I dnes se bojíme zbraní, které nejsou dílem přírody, ale zvrhlých géniů.
7 verš kap. říká: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ Boží rozhodnutí zní: „člověka smetu z povrchu země“, výstižnější „vymažu člověka“ Jak bývá vymazána, vyhlazena špína z povrchu předmětu, tak má být očištěna zem, jejíž zákony byly zcela narušené pýchou, zlovůlí a násilím člověka. A jak je narušenost radikální, tak musí být radikální i očista. Proto Boží soud zasáhne nejen člověka, ale celý jeho svět. Jediný, kdo najde milost v Božích očích je Noe. Noe je charakterizován jako spravedlivý muž. Podobně jako o Henochovi se mluví také o Noemovi, že chodil s Bohem.
Pro archu, kterou Noe postavil na Boží příkaz je zde užité slovo „Teba“. Židé tímto slovem označují schránku, ve které se uchovává v synagoze svitek zákona. Tato schránka má sloužit k uchování toho, co chce Bůh zachránit před zkázou. V poslední době se i v naší televizi objevily filmy, které dokazují historičnosť toho, co je o potopě napsáno ve svatém Písmu.