Centrální osobou, okolo které se točí děj Skutků apoštolů, není ani apoštol Petr, ani apoštol Pavel, ani jiný apoštol. Kniha Skutků apoštolů, vydává svědectví o silném působení Ducha Svatého. Duch Svatý není nějakou abstrakcí, ale živou Osobou. Často, se chceme uspokojit se stavem světa, ve kterém žijeme a který je plný projevů zvrhlosti a zloby. Své deprese a nemoci chceme připsat na účet Bohu, ale zatím nám Skutky apoštolů a také evangelia ukazují, že všude tam, kde se lidé otvírají Božímu Království, tam kde poslouchají Boží Slovo a řídí podle něj svůj život, mizí nemoci. Když jáhen Filip přišel do města Samaří a hlásal jim Krista, „Všichni lidé dávali pozor (pozorně a jednomyslně sledovali), co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.“
Toto je dílo Boží, toto chce Bůh. Bůh stvořil všechno pro život. Smrt je plodem vítězství hříchu v nás. Opak smrti je Ježíš. On je Vzkříšení a Život. Duch Svatý je Duch stejného Života. Bůh je Život a nemůže mu být po vůli žádná smrt a žádné inklinování ke smrti. Bůh je Věčná Láska. A táto Láska, si bytostné přeje všechno, co stvořila, protože to neučinila pro smrt, ale pro Věčný Život, pro Spásu. Smrt je výsledkem opačné cesty, cesty od Boha. On je Život. Církev je a má být službou tomuto Životu. Každá svátost je lékem pro Život. V každé svátosti působí Duch Svatý v určité oblasti našeho života. Myslíte si, že Duch Svatý už dnes nechce stejně tak silně účinkovat, jak to bylo v dobách apoštolských? Bůh nemá problémy jako my, že by něco nemohl udělat.
Jednou se mi přihodila taková zvláštní věc. Když jsem se chtěl s někým modlit za vyřešení jeho těžkého problému, vydrala se z dotyčného takováto modlitba: „Pane Bože, jestli můžeš, pomoz!“ Toto je ovoce neznalosti Boha, kterému je všechno možné. Bůh ve své všemohoucnosti nepozná problémy. Problémy známe jen my lidé. Snad jediným problémem Boha, je naše důvěra vůči Němu.
Skutky apoštolů, dále popisují: „Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží Slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha Svatého.“ První, co je zapotřebí na cestě k plnějšímu křesťanskému životu, je přijmout Boží Slovo. Velmi často je právě toto, slabostí našeho katolického křesťanství. Ježíš, příslib Ducha Svatého, váže na poslušnost Božím příkazům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha Pravdy.“ Učedníkem jsem jen tehdy, když svůj život podrobuji Božímu Slovu. Když mi Boží Slovo v mém každodenním životě neschází, ale řídím se jen chytrostí tohoto světa, tak nejsem Kristův učedník, i když jsem třeba každý večer na mši.
„Kdo má (přijal) moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat (zjevím mu sebe samého).“ Poznání Ježíše, hlubší a intimnější vztah k němu, to všechno je účinek Ducha Svatého. Duch Svatý, je Duch Ježíše Krista, Duch Vtěleného Slova. Právě toto Slovo, se silou Ducha Svatého, chce stát tělem v mém těle. Silou Božího Slova a mocí Ducha Svatého, se děje proměnění na oltáři. Silou Božího Slova a mocí Ducha Svatého, budeš i ty proměněn v Kristu, v nové stvoření. Ducha Svatého je třeba přijmout. Zatím, co o Ježíšově těle slyšíme slova: „Vezměte a jezte“, Duch Svatý se nedá vzít, ale jen přijmout, přijmout, jako přijímám osobu. Přijmout se dá jen láskou. Toužit po Bohu, toužit po tom, co chce Bůh. Chtít to, co chce Bůh. Když nastane v našem životě tento moment splynutí a sjednocení mé vůle s vůlí Boží, to je i moment vylití Ducha Svatého a jeho přijetí. Amen.