Podívejme se poněkud důkladněji na první čtení, ze Skutků apoštolských. Hned první věta, nám má co říci: „Filip přišel do Samaří… a hlásal tam Krista.“ Co to znamená, hlásat Krista. Na jednom místě v Evangeliu slyšíme, jak Ježíš vyzývá apoštoly, aby svědčili o něm. Duch Svatý je uschopní k tomuto svědectví. Kristus je Boží mocí a Novým životem. Hlásat Krista znamená, hlásat Boží lásku, kterou Bůh tak miluje svět, že dává svého Jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kristus je tím Životem. Hlásání Krista, to je služba tomuto Životu. Bůh je Život a chce Život. Chodí po našich obcích a městech různí hlasatelé, ale nedá se vždy o nich říci, že hlásají Krista. Jejich hlásání se neshoduje s tím, co konali apoštolové a co hlásala prvotní Církev.
Slyšíme, že: „Všichni lidé dávali pozor (pozorně a jednomyslně sledovali), co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých.“ Velmi často se snažíme, vnitřně vyrovnat se stavem světa, ve kterém žijeme a který je plný projevů zvrácenosti a zloby. Chceme své deprese a choroby, připsat na účet Bohu, Boží vůli s námi. Ale Evangelia nám zjevují, že všude tam, kde se lidé otvírají Božímu Království, tam kde slyší Boží Slovo a řídí podle něho svůj život, mizí nemoci. Toto se děje vždy tam, kde se lidé otvírají Bohu a jeho Království, kde přijímají Ježíše, jako svého Pána a Spasitele. Při hlásání Krista, se dějí Boží znamení. Oni jsou vpádem Božího království do naší reality, deformované hříchem.
Každý hřích nás vrhá pod moc zlého ducha. A zlý duch je tyran. Ježíš o něm říká, že je vrahem lidí od počátku. Ale Bůh člověka miluje. Ježíš přišel, aby osvobodil posedlé a uzdravil nemocné. Člověk je týrán svým hříchem a jeho důsledky, ale Ježíš přišel proto, aby nás vysvobodil z moci hříchu a i z jeho důsledků. Bůh nechce, aby byl člověk sužován zlým duchem. Toto je dílo Boží, toto chce Bůh. Bůh stvořil všechno pro život. Smrt je plodem vítězství hříchu. Opakem smrti je Ježíš, On je Vzkříšení a Život. Duch Svatý je Duch tohoto Života. Bůh je Život a nemůže mu být po vůli žádná smrt a žádné inklinování ke smrti. Bůh je věčná Láska. A tato Láska, si bytostně přeje vše, co stvořila, protože to neučinila pro smrt, ale pro věčný život, pro Spásu. Smrt je výsledkem opačné cesty, cesty od Boha. Bůh je Život. Církev je službou tomuto životu. Každá svátost je lékem pro život. V každé svátosti působí Duch Svatý v určité oblasti našeho života. Na závěr Filipova kázání, se konstatuje: „Celé město se z toho převelice radovalo (A tak ve městě nestala velká radost).“ Ježíš nám přináší radost a chce, aby naše radost byla úplná.
Výsledek apoštolátu je charakterizován termínem „Samařsko přijalo Boží Slovo!“ Blíží se Letniční svátky a my všichni toužíme po vylití Ducha. Po vnitřní změně našeho hříšného srdce. Celé tajemství přijetí Ducha, je ve vůli člověka. Chtít Ho. Myslím si, že kdesi zde je kořen naší křesťanské síly i slabosti. Proč se v naší době, po udělení svátosti biřmování, neprojevují také silné změny, jaké zažívala Církev, v době svých prvních Letnic? Problém tkví v tom, že Duch Svatý má tentýž charakter, jako Boží Syn, jenž je zjevením Boha Otce. Není možné přijetí Ducha, bez přijetí Krista. Ježíš nám zjevuje Boží charakter. Jako by říkal: „Podívejte se, to jsem já. Chcete mě?“ A když chceme, tak nám Duch Svatý dává tentýž charakter. Aby tedy mohl někdo přijmout Božího Ducha, musí nejdřív přijmout Boží Slovo. V Božím Slově se Bůh představuje. Bez Božího Slova nepoznáme Boha a nemůžeme ho ani milovat. Když budeme milovat Ježíše, ne pro jeho vnější výzor, ale pro jeho charakter, tehdy jsme zralí a schopni přijmout Ducha Svatého.
Duch Svatý je Duch Ježíše Krista, Duch Vtěleného Božího Slova. Láska k Ježíši spočívá v poslušnosti jeho příkazů, v poslušnosti k jeho Slovu. Skutky apoštolů ukazují na správný postup: „Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží Slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého.“ První fází bylo hlásání Slova. Druhou fází modlitba. Třetí fází vylití Ducha. Někdy se dokonce stává, že Duch Svatý sestoupí na lidi už při hlásání Slova, a to tehdy, kdy už toto hlásání vede k probuzení touhy po Živém Bohu. Ale nikde se neříká, že by Duch Svatý sestoupil dřív, než bylo hlásáno a přijato Boží Slovo. Ducha Svatého nemůžeme vzít. Ducha Svatého můžeme pouze přijmout, tak, jak se přijímá živá osoba. Když se dva lidé definitivně přijmou, tak je to manželství, trvalé a plodné společenství. To vyžaduje od každého určitou oběť. Zřeknutí se těch věcí, o kterých vím, že jsou obtížné pro partnera. Vyžaduje to úsilí, být láskyhodným. Podobně je to i ve vztahu člověk a Kristus, člověk a Duch Svatý. Žít tak, abych neurážel Ducha Svatého, jež mi byl dán. Pokud zhřeším, tak se hned vrátit s lítostí do tohoto životodárného společenství s Bohem.
Kolikrát se právě s tímto setkáváme u těch, kteří přistupují ke svátosti biřmování. Mnozí z nich, vůbec Krista osobně nepřijímají. Možná i celý rok, nevezmou Boží Slovo do rukou, aby se jím vážně zaobírali. Obdobně nevyznávají svoje hříchy ve zpovědi a nepřijímají Kristovo tělo. Jdou na biřmování jen proto, neboť to tak chtějí rodiče, anebo babička, anebo to od nich očekává prostředí města nebo vesnice, ve které žijí. Toto však nejsou dostatečné pohnutky pro Ducha Svatého, aby působil, aby sestoupil. Boha se může zmocnit jedině lidská touha. Když je opravdu předmětem naší touhy, tehdy sestupuje. Ale toužit po Bohu, to znamená toužit po Dobrotě, kterou zjevuje Kristus, tedy souhlasit s Dobrotou Božího Slova. To, co Kristus zjevuje našemu rozumu a vůli, to Duch Svatý vkládá do našeho srdce. A srdce rozhoduje o směřování člověka. Člověk se řídí srdcem. Srdce dokonce rozhoduje o našem posmrtném osudu. „Kde bude tvůj poklad, tam bude i tvoje srdce.“ I po smrti směřujeme k tomu, co milujeme.
Myslíte si, že Duch Svatý dnes už nechce tak mocně účinkovat, jak to bylo v dobách apoštolských? Určitě chce, ale vše závisí od naší víry, naděje a lásky. Bůh nemá problémy jako my, že by něco nemohl udělat. Problémy známe jen my lidé. Snad jediným problémem Boha, je naše slabá víra. Duch Svatý vstoupil na Samaritány poté, co přijali Boží Slovo, potom, co se apoštolové za ně modlili a vkládali na ně ruce. Také pro nás je důležité, abychom se snažili ve vůli, sjednotit se Slovem Božím a také se potřebujeme modlit, popřípadě prosit i druhé, aby se modlili za nás. Tímto způsobem můžeme i my obsáhnout větší plnost Ducha Svatého, který je životodárným společenstvím s Bohem Otcem i Synem a dává nám hlubší poznání Božích tajemství. Amen.