Evangelista Marek říká: „K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil:“ V dnešním evangeliu vidíme, jak se Ježíš potkává s člověkem, který už ztratil veškerou naději v lékařskou pomoc. Možná měl za sebou historii nákladní léčby u různých lékařů, dokud nebyla úplně jasná jeho diagnóza. Pak bylo nařízení Mojžíšova zákona nekompromisní, jak to naznačuje první čtení: „Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.”
Z toho, že se tento příběh objevuje hned v první hlavě Markova evangelia, můžeme usuzovat, že to bylo kdesi na počátku Ježíšova působení. Otázka je, kde se vzala taková důvěra u malomocného. Něco výjimečného muselo vyzařovat z Ježíšovy osobnosti. Všichni, kteří se s ním setkali a měli čisté srdce, uvědomili si Boží blízkost v něm. V bytosti Ježíše Krista Pravého Boha ale současně pravého člověka, se ukazují nedozírné možnosti lidské přirozenosti sjednocené s Božím Slovem. Zjevuje se i to, co skrze takového božího člověka vstupuje do světa: Život, Uzdravení ba dokonce Vzkříšení.
Postoj „na kolenou“ ukazuje za koho malomocný považuje Ježíše. Rovněž to ukazuje i důvěra s jakou prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Věřit v Toho, kterého poslal Bůh, je základem pro všechny Boží skutky. Velmi často naším modlitbám chybí víra v Boží moc a ochotu pomoci. Stále si neuvědomujeme, že Bůh není jednou ze stvořených skutečnosti. Bůh není omezen ani prostorem a ani časem, ani zákony přírody, fyziky nebo matematiky. Dokonce není omezen ani zákony psychologie a naší lidské logiky. Nepodléhá žádným projekcím. Bůh je nestvořená Skutečnost – Nad-skutečno. Bůh – Láska, je sám pro sebe Zákonem. Vše, co dělá, dělá z Lásky. On je čistý Duch a to znamená i tolik, že je Absolutní možností všeho.
Toto si musíme uvědomit, když se jdeme modlit. Nikdy nehledět na velikost problému, ale vždy si uvědomit, že Bohu je všechno možné: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Toto je správná modlitba, kterou Bůh vyslyší. Pochybnost malomocného se týká jedině: „Pokud chceš“, nebo „jestli chceš?“. Jestli se ti líbím malomocný, nebo mě chceš vidět raději zdravého? Je v tom kus modlitby Otčenáš: „Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi!“, „Ne jak já chci, ale jak ty chceš!“. Než vyslovíme prosbu v modlitbě, je třeba zkoumat Boží vůli. Zkoumat, co se Bohu líbí. Když čteme evangelium a hledíme na Ježíše a jeho život, začíná se nám v hlavě rozjasňovat, co se Bohu skutečně líbí. Bohu se líbí všechno to, co vidíme konat Ježíše. Každý Jeho skutek zjevuje vůli Otce. Vždyť právě proto přišel na svět: „Hle, přicházím, abych plnil tvou vůli.“
„můžeš mě očistit.“ V tom je kus důvěry v Boží moc. Modlitba bez víry nepřináší ovoce. Pán Ježíš se často ptá těch, kteří prosí o pomoc. „Věříš, že ti to můžu udělat.“ Nebo jim řekne: „Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ Modlit se třeba v každé chvíli, i tehdy, když jsme v pohodě, i tehdy, když jsme na dně.
„Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!““ Je to dokonalá odpověď na prosbu malomocného. „Nechci smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil.“ Nechci tvé trápení, ale chci abys byl zdrav a čist. Kolikrát zazní toto „chci“ v evangeliu. Chci „aby měli život a měli ho v hojnosti“. Toto vyjadřuje základní postoj Boha vůči padlému člověku. Totéž nám zjevuje podobenství o marnotratném synovi. „Otci ho přišlo líto ještě když byl daleko.“ Bůh soucítí s člověkem, který je určen k neporušitelnosti Božího obrazu. Bůh je Nekonečný a Činný Soucit. Podívejme do Ježíšova srdce a najdeme tam propast Božího slitování.
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale měl život věčný.“ Ježíš je projevem Boží lásky vůči nám. Je to láska a slitování, které způsobily, že vztáhl ruku a dotkl se ho. Ježíš zvládá jednou rukou to, nač by nám nestačily obě.
Tím, že se Ježíš dotkl malomocného, jakoby přebral jeho nemoc a sám se stal nečistým. Přebírá jeho nemoc, ale svým Božským Životem ji v sobě přemáhá. Prorok Izaiáš odhaluje toto Ježíšovo tajemství: „Vskutku on nesl naše nemoci a našimi nemoci se on obtížil..”
Možná nás zajímá, proč Bůh často neuzdravuje ačkoli Ho prosíme a někdy i velmi úpěnlivě a s velkou důvěrou? Velmi často bývá naše nemoc vázaná na nějaký pomýlený životní postoj např.: neodpuštění, nenávist, malověrnost, nevěra, nedodržováním Božího Slova, zanedbaný život modlitby, špatné mezilidské vztahy. Někdy se dokonce určitá nemoc může vázat i na kletbu, která byla vyslovena na adresu našich předků. Toto vše je třeba nejprve v Duchu Svatém rozpoznat a promodlit a pak se často děje zázrak. Často se setkávám se skutečností, že pokud křesťan nepřistupuje ke svátostem, hlavně ke spovědi a sv. přijímání, tak se jeho bytost stává snadnou kořistí a cílem různých démonů, kteří způsobují nemoci. Ve své pastorační praxe jsem se setkal s případem metastáz rakoviny, které začaly ustupovat až potom, jak se dotyčná osoba zcela obrátila ke Kristu a začala aktivně pracovat na smíření s těmi, kterým ublížila a na snaze odpustit těm, kteří ublížili jí.
„A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.“ Uzdravit kohosi z malomocenství bylo tak velkým a skvělým skutkem jako vzkřísit mrtvého. Bylo to něco, co přesahuje možnosti přirozeného člověka. Počítalo se to mezi takzvané mesiánské zázraky. Ježíš je Pánem Života. Ježíš je Vzkříšení a Život. Celý náš svět leží v nekonečném Oceánu Života a Boží všemohoucnosti. Ale aby se i pro nás tento oceán stal zdrojem posvěcení a uzdravení, musíme svou vůli, myšlení, chtění a jednání zharmonizovat s Božím Slovem, neboť On je Život a vzkříšení.
Bůh je Život a smrt stojí přesně na opačné straně. Takto to učí už Mojžíš v knize Deuteronomium: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.“ (Dt 30,15-20)