V dnešním evangeliu Pán Ježíš ptá apoštolům: „Za koho mě lidé pokládají?“ Ale mnohem důležitější je druhá otázka: „A za koho mě pokládáte vy?“ Tuto otázku může Ježíš ještě zúžit: „A za koho mě pokládáš ty? Co pro tebe znamenám?“ Mohu odpovědět jako Petr: „Ty jsi Kristus!“? Co znamenalo slovo Kristus pro Židy a současníky Ježíše. Kristus, to je řecký překlad hebrejského Mašiach (čeština užívá výraz mesiáš). Význam slova je Pomazaný, což je titul krále, kněze i proroka, protože tito všichni byli do své funkce uvedeni pomazáním posvátným olejem. Avšak za tímto slovem se skrývá i jiný smysl. Mesiáš je očekáván od věků. Je to ten, skrze kterého bude svět znovu uveden do pořádku. Je opravdu Kristus Mesiášem?
Teologie nás poučuje, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a Pravý člověk – Bohočlověk. Člověk, ve kterém se dokonale uskutečnil Boží plán, člověk, o kterém platí, že je Božím obrazem, Zjevením Boha. Skrze jeho lidské tělo se stává Neviditelný Bůh – viditelným, Nepochopitelný se stává srozumitelným a Ten, kterého nemůže obejmout celý vesmír se stává objatelný. Sv. Irenej v traktátu „Proti bludům“ uvažuje: „Nikdo nemůže znát Otce bez Božího Slova, čili bez Synova zjevení, a ani Syna bez Otcovy přízně. Otcovu přízeň však dovršil Syn: Otec posílá, Syn je poslán a přichází. A Otce, který je pro nás neviditelný a nevymezitelný, poznává jeho vlastní Slovo a přestože je nevyslovitelný, Ono nám ho vyslovuje. A zase naopak: jen Otec poznává své Slovo. I jedno i druhé zjevil Pán. A proto Syn svým zjevením zjevuje pravdu o Otci. Neboť zjevení Syna je pravda o Otci: vždyť skrze Slovo se zjevuje všechno …. Vždyť to neviditelné u Syna je Otec a to viditelné u Otce je Syn. Syn ve službě Otci zdokonaluje vše od začátku až do konce a bez něj nikdo nemůže znát Boha. Neboť pravda o Otci je Syn, pravda o Synu je v Otci a skrze Syna se zjevila. A proto Pán řekl: „Nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn a ti, kterým to Syn zjeví.“ To „zjeví“ nebylo řečeno pouze do budoucna, jakoby Slovo začalo zjevovat Otce až tehdy, když se narodilo z Marie, ale vztahuje se obecně na celou dobu. Syn je od počátku při svém stvoření a zjevuje Otce všem, kterým chce, kdy chce a jak chce Otec.“
Ježíš nám zjevuje, že lidská přirozenost je schopna přijmout Boha. Vtělení zjevuje způsob Boží pomoci člověku. Bůh chce přebývat v lidské přirozenosti a nezřekl se člověka jako svého možného zjevení navzdory jeho selhání. Skutečná dokonalost a velikost člověka je v Bohu. Spása je obnovou prvotního společenství člověka s Bohem, které prožívali první lidé v ráji. Spása spočívá v tom, co Ježíš svou bytostí zjevuje, spojenectví, Nová smlouva člověka s Bohem uzavřena v lidském těle a krvi Ježíše Krista. Celé Dějiny spásy ukazují, že Bůh do našeho lidského světa vstupuje skrze člověka, doslova můžeme říci v závislosti na člověku. Svět, který nám Bůh dal, je skutečně naším světem a Bůh se v něm projeví skrze naši víru, naději a lásku, skrze to, co jsme konali dobré. Někdy obviňujeme Boha z toho, že nezasahuje do světa postiženého zlem, ale toto je naše parketa, za kterou neseme před tváří Boží odpovědnost. Spása, kterou Ježíš uskutečnil, je plně lidská, ale zároveň plně Božská. Plně lidská je v tom, že Bůh nechává Ježíše jako člověka, aby důsledky nesprávné lidské volby probojoval. Ježíš žil svůj život jako člověk ve všem nám podobný kromě hříchu. Jeho zápas se satanem začal v pokoušeni na poušti ale vrcholí na Kříži. Ježíš ani sobě ani druhým z kříže dolů nepomohl, ale vítězí silou Ducha svatého nad okolnostmi života a tím se Spása stává božskou. Kristus na kříži ďábla přemohl tím, že ačkoliv ho zlo obklopovalo ze všech stran, On se nestal zlým. Jako člověk byl stále sjednocen v Duchu svatém se Slovem Božím. Poslušný až k smrti ukázal východisko ze smrti. Nezhřešil a proto nepodlehl ani smrti ani porušení.
Sv. Justin ve své apologii říká: „Uvedli jsme svědectví proroků, abychom dokázali, že Ježíš Kristus je Syn a vyslanec Boží, že existoval nejprve jako Slovo, že se někdy zjevil v podobě ohně, někdy v podobě nehmotných bytostí, nyní však z Boží vůle se stal kvůli lidskému pokolení člověkem a rozhodl se vytrpět všechno, co mu na podnět démonů přichystali nerozumní Židé. Nikdo nezná Otce, než Syn a nikdo nezná Syna, jenom Otec, a komu by to chtěl Syn zjevit. Židé se tehdy domnívali, že k Mojžíšovi mluvil Otec všeho a zatím to k němu mluvil Boží Syn, který je nazýván andělem a vyslancem Božím. Proto jejich právem pokáral prorocký Duch i samotný Kristus, že neznali ani Otce, ani Syna. O Synovi říkají, že je to Otec, a tím dokazují, že neznají ani Otce, ani nevědí, že Otec všeho má Syna. Syn je Boží Slovo, Boží prvorozený a proto také Bůh. Kdysi se v podobě ohně, či nehmotné bytosti zjevil Mojžíšovi a ostatním prorokům. Nyní v době vaší vlády, jak jsme již řekli, se z vůle Otce, skrze Pannu stal člověkem, aby spasil ty, který v něho věří, trpěl pohrdání a soužení, aby svou smrtí a zmrtvýchvstáním přemohl smrt.“