„Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.“ Ježíš se přimlouvá za nás, ale přimlouvá se za nás i Duch Svatý. My opravdu nevíme jak a za co se máme modlit. My se prostě nevíme k Bohu správně chovat, neboť správný postoj a vztah k Bohu je Duch Svatý. Dokud ho nevlastníme v plnosti, neumíme se chovat přiměřeně. Proto On sám všechno řeší. Naše modlitba je tehdy silná a úžasná, když se spojí s tímto vzdycháním Ducha Svatého.
„Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří.“ Všechno se obrací k dobrému těm, kteří milují Boha. Jak milujeme Boha? Tak, že posloucháme jeho přikázání. Je zde jakési všeobecné Boží předurčení ke Spáse. Je zde však i Boží předpoznání o tom, kdo uskuteční toto své předurčení. A tedy ty, které Bůh takto předpoznal, ty také předurčil, že se stanou podobnými obrazu jeho Syna. Bůh dokáže předpoznat i svobodné rozhodnutí člověka.
„A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.“ Kdo jsou ti, předurčení, předpoznaní, ospravedlnění. Jsou to ti, kdo milují Boha, věří Bohu, poslouchají Ho, protože jen z věřícího stvoření může mít Stvořitel radost. Zlé a nevěřící stvoření spěje ke své zkáze. Vidíme to v dějinách našeho světa. Hodnotu v Božích očích má jen ten, kdo věří a poslouchá. Pokud nevěříme Bohu, vyprošujme si tento dar. Neboť jen skrze víru se můžeme líbit Bohu.