Podle sv. Pavla byl Mojžíšův zákon vychovatelem na cestě ke Kristu. Ale když přišel Kristus – náš život – znovu třeba upřít zrak na dobu před Mojžíšem, když ještě neexistoval židovský národ. A co se dozvíme a co zjistíme o době, kdy se na zemi objevuje Abraham. Zjistíme velmi pozoruhodné fakta. Jedním z nich je „ospravedlnění (ospravodlivění) z víry“.
Ale v době Abrahamově se objevuje ještě jeden zvláštní teologický problém. Abraham se setkává s veleknězem Melchizedechem, který nepatřil k židovskému národu a nebyl židovského původu. Byl to král a kněz v jedné osobě. Obětoval Bohu chléb a víno. On Abraham, základ vyvoleného národa, mu přidělil ze všeho desátek a jak uvažuje sv. Pavel, je nesporné, že menší dává desátek většímu. Melchizedech mu požehnal. Rabíni ztotožňovali Melchizedecha se Sémem, Noemovým synem a město Sálem s pozdějším Jeruzalémem.
„Považte, jak vznešený musel být, když mu sám otec Abraham dal desátek z kořisti! Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder. Melchizedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha! Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího. Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije.“
Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá, neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchizedech vyšel vstříc. Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti, proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchizedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona. Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil.
Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil. Je tedy nade vši pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchizedechovi, ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života. Jak dosvědčuje Písmo: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchizedechova.“ Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu. A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy, on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno: „Hospodin přísahal a nebude litovat: Jsi knězem navěky.“ A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.
Mesiáš tedy otevírá novy kněžský rád, podle Melchizedecha. Mesiáš je současně knězem i králem, přinese oběť chleba a vína, bude sedět po pravici Boží. Nebude pocházet z rodu Áronova.
Při změně kněžství se nutně mění i zákon. Namísto Mojžíšova zákona nastupuje zákon Ducha a milosti. Proto se první křesťané necítili povinni zachovávat rituální předpisy Mojžíšova zákona. První křesťané se necítili vázáni světit sobotu, ale na památku Kristových spásného tajemství, které se převážně udály v první den v týdnu, tedy v neděli, začali světit tento den. To co se odehrává v naší církvi, na našich oltářích, bylo předpovězeno dávno před příchodem Pána Ježíše. V církvi Kristově neexistuje rodové kněžstvo ale kněžství na základě vyvolení. a povolání.