Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ Dnes nám Pán Ježíš předkládá před oči podobenství o tom, v jakém vztahu se nachází jako Bohočlověk k Bohu Otci a v jakém vztahu k nám. Tento vztah je podobný vztahu vinaře k vinné révě a révy k ratolestem. Víme, jak se vinný kmen musí znovu a znovu pročišťovat, aby přinášel dobrou úrodu. Možná nám napadne, proč Ježíš musí stále procházet touto očistou? Neboť jeho Vtělení chce pokračovat v každém z nás a chce zahrnout všechny lidi.
Ježíš mluví o sobě: „Já jsem pravý vinný kmen.“ Ježíš je zdrojem života všech ratolestí. Musíme se křtem a ostatními svátostmi doslova nechat naroubovat do tohoto tajemného vinného kmene, kterým je sám Kristus. Bez tohoto základního skutku nemůžeme produkovat dobré hrozny, ale rodíme jen divoké a trpké plánky. Úrodu dokážeme přinášet jen v důvěrném kontaktu s Ježíšem. Mízou, která proniká do nás z tohoto tajemného kmene, je Boží Duch. Musíme zůstávat s Kristem spojení, protože bez něho uschne a ztratíme vitalitu. Musíme žít z téže krve a z téhož těla. Je nutné zůstat v Něm, neboť jen tak On zůstane v nás. Kristus na kříži se podobá vinné révě a je opravdu Stromem Života.
Bůh Otec vystupuje v tomto podobenství jako vinař. Podobně jako vinař i On sleduje jednotlivé ratolesti, a které nepřinášejí úrodu, ty odřezává a ty, které přinášejí, čistí, aby přinášely ještě více. Každý zásah nožem na vinici je bolestivý. Existuje bolest, v níž ratolest na konec uschne a bude hozena na oheň, kde ji spálí, protože nespolupracovala s révou. „Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“
Ale existuje i jiná bolest, bolest, která nás očišťuje a způsobuje, že jsme schopni přinášet stále více ovoce. A tato bolest by nám měla být milejší, než všechny rozkoše světa, protože nás vede k absolutní blaženosti. „Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ Tím nožem, kterým nás Bůh Otec čistí, je Boží Slovo. V listu Židům čteme, že Boží Slovo je živé a účinné, ostřejší než dvousečný meč, proniká až na rozhraní duše a těla a rozsuzuje myšlenky srdce. Když přijímáme do svého života tento láskyplný zásah Božího Slova, tehdy jsme stále víc a víc očišťování. Je velmi důležité mít ustavičné spojení s Božím Slovem.
„Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Ježíš neříká, že bude v nás jen pár minut po sv. přijímání, ale prohlašuje: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ Tedy ve sv. přijímání nejde o nějakou laskavost vůči Ježíši, kterého na chvíli v sobě vydržíme, ale se jedná o stále výrazněji ztotožnění se s ním. Máme ho přijmout a zůstávat s ním a v něm. Pokud s ním nejdeme do svého každodenního života, je to podraz a zrada a je to daleko od skutečné lásky. Smyslem učednictví i přijímání eucharistie je posílení Kristovy přítomnosti v nás.
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ Neboť jen pokud zůstaneme v Ježíši a jeho slovo zůstane v nás, můžeme prosit, co jen chceme a dostaneme to. Pokud chceme mluvit s Angličanem, musíme se naučit anglický. Jestliže se chceme mluvit s Bohem, musíme zvládnout Boží Slovo. Bůh nám rozumí jen tehdy, když mluvíme stejnou řečí, jako On a jeho řečí je Boží Slovo.
Bůh Otec je oslaven tím, že přinášíme hodně ovoce a že se stáváme Ježíšovými učedníky. Bůh chce byt oslaven naším bytím i naším životem. Když se necháme přetvářet Kristem, objeví se v nás dvojí ovoce. Ovoce Ducha, kterým je změna bytí, a ta způsobuje lásku, radost, pokoj, štěstí, trpělivost a všechny ctnosti, a ovoce dobrých skutků, které pramení z této změny bytí.
Sv. Paschal Baylonský nám zanechal tuto nauku o modlitbě: „Protože největší touhou Boha je prokazovat lidem dobrodiní, měj při všech svých prosbách pevnou víru, že Bůh ti chce dát, o co ho prosíš. Nepros však o nic, co by ti Bůh předem nebyl vnukl, aby si o to prosil. On je totiž připraven vyslechnout tvou prosbu dříve, než ty ji přednést. On stále vyčkává, abychom ho prosili. Ať tě tedy k prosbě vede spíše Boží vůle, jak tvá nezbytná potřeba; protože On tě chce obdarovat: vždyť modlitby se mají vždy konat s přihlédnutím k zásluham tajemství života našeho Pána Ježíše Krista. Vytrvale cvič svou duši nepřetržitou a usilovnou činností, aby si přála jen to, co si přeje Bůh; vzdál od své vůli každé dobro nebo zisk, který by si mohl dosáhnout touto prosbou. Ano, vždy hleď na toto, že především nám třeba hledat Boha. Opravdu je důstojné, abychom nejprve a nadevše hledali Boha, a to i z toho důvodu, že Boží Vznešenost si přeje, abychom i dosáhli to, o co prosíme, protože tím se stáváme schopnějšími jemu sloužit a můžeme jej dokonaleji milovat. Takový úmysl měj při všech svých modlitbách a prosbách, a když o něco prosíš, dělej to z lásky a pro lásku, a také důrazně a bez ohledu. Odpoutej své srdce od věcí této doby a znovu uvažuj, jakoby na tomto světě nebylo nic jiného, jen ty a Bůh sám. Nikdy, i jen na chvilku, neodvrať své srdce od Boha. Ať je tvé smýšlení upřímné a pokorné; neúnavně pozoruj sebe samého a Boží láska ať se rozlévá na všechno jako olej. “