Včera jsme sledovali ve Skutcích apoštolů, jak vyřešili spor o předpisy Mojžíšova zákona. Již dříve jsme slyšeli, že i v církvi, která chce být pokračováním Vtělené Lásky, mohou vzniknout spory. „Církev se shromažďuje kolem Božího Slova“, ale ne všichni mohou toto Slovo vykládat. Tak jako ne všichni mohou přednášet atomovou nebo kvantovou fyziku, stejně tak ne všichni mohou vykládat Písmo Svaté. Vidíme to i v listu, který apoštolové poslali obcím tvořeným z pohanokřesťanů.
„Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství.“ Jak mocně musel Duch Svatý pracovat v apoštolech, aby dokázali nazvat pohany bratry. Starověké židovství bylo jiného názoru. V ústech Židovských učenců té doby se objevil i takový názor: „Jen Židé jsou lidmi. Tomu nejlepšímu z pohanů je třeba rozdrtit hlavu, jak se to dělá s hadem.“ (Talmud: Portréty a legendy str.179).
List dále pokračuje: „Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi (rozvrátili srdce), ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření.“ I na tomto příkladu můžeme vidět smysl učitelského úřadu církve. Ne každý má právo vykládat. Máme právo každého, kdo nás přichází poučovat o křesťanství, podrobit zkoušce: ať ukáže pověření od apoštolů, nebo alespoň od jejich nástupců. Každý kněz dostává takové pověření od biskupa, který je nástupcem apoštolů.
Vidíte sami, kam to vede, když se nerespektuje UUC. Vzniká množství sekt. Každá z nich se odvolává na Boží Slovo, lépe řečeno na Bibli. Ale samotné Písmo Svaté ukazuje na určitý vývoj. Pohané se nemají cítit vázáni Mojžíšovým zákonem. Přestože Mojžíš, když tvořil předpisy o čistých a nečistých zvířatech a pokrmech, se odvolává na Boha, vidíme, že Petr je po Letnicích Božím zjevením informován o tom, že nemá pokládat nic za nečisté, protože Kristus všechno očistil. Písmo svaté musíme brát jako knihu, která v sobě zachycuje postupné a stále výraznější Boží Zjevení.
Sv. apoštol Pavel dostává větší poznání ze Zjevení zmrtvýchvstalého a oslaveného Krista, než všichni ostatní apoštolové. Nejen církev je tvořena nebo shromažďována Božím Slovem, ale i Písmo Svaté je tvořeno církví a Duchem Svatým. A to lidské se v ní může měnit. Přestože například sv. Pavel dává předpisy ženám, aby když přicházejí do chrámu měli na hlavě šátek, z ohledu na anděly a z podřízenosti vůči muži, dnes se nikdo z nás necítí tím vázán, ani si to nepovažuje za hřích, že ten šátek nemá. Je to v Písmu Svatém a přece vidíme v tom, jen cosi, co bylo poplatné té době. Kdyby církev našich dob uznala toto za potřebné, dala by nám k tomu direktivy. Znal jsem jedno protestantské společenství, kde asi tímto chtěli dokázat svou pravost. Všechny ženy, mladé i staré, přišly na shromáždění zavinuté do šátků a mohu říci, že mi to spíše připadalo směšné, než že bych to prožíval jako projev pravověrnosti a zbožnosti.
„My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista (kteří vydali svůj život za jméno našeho Pána Ježíše Krista) (kteří zasvětili svůj život Menu našeho Pána Ježíše Krista). A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně.“ Církev, spíše než Psané Slovo, poznala ústní hlásání. Mnoho věcí zůstalo ve stavu ústní tradice a nikdy se nedostali do Písma Svatého a přece patří k pokladu církevního učení.
Když k vám někdo přijde s biblí a neuznává autoritu církve, tak se ho můžete s klidem zeptat: „Odkud to má, že to co drží v ruce, je Boží Slovo, Písmo Svaté.“ Vždyť i tato pravda je obsažena v církevní tradici. I Juda a Silas, kromě toho, že přečetli list, ještě ústně leccos vysvětlili, co v Písmu nemáme, ale v církevní obci se to tradovalo. Možná to bylo zachyceno v pozdějších dobách, jako učení apoštolů, ale v Bibli to nenajdeme.
„Rozhodl totiž Duch Svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi!” Ukážu jak samotné Písmo zachycuje vývoj v myšlení. Například o mase obětovaném modlám najdeme trochu jiné názory než jsou zachyceny ve Skutcích, u apoštola Pavla a to 1 Kor 8. hlava: na těchto místech sv. Pavel dokazuje křesťanskou svobodu, která nevěří v modly a proto se nebojí používat maso jim obětované.
„Někteří totiž byli dosud zvyklí uctívat modly a jedí to maso jako maso z obětí. Pak se ovšem jejich svědomí poskvrňuje, protože je dosud slabé. Jídlo nám před Bohem ceny nedodá. Když to jíst nebudeme, nic neztratíme, a když to jíst budeme, nic nezískáme. Ano, ale musíte být opatrní, aby se snad tato vaše volnost nestala kamenem úrazu pro slabé. Jestliže někdo vidí tebe, který máš (správné) poznání, jíst v (pohanském) chrámě, nenarušíš jeho svědomí, dosud slabé, že bude to maso jíst jako maso z obětí? A tak to tvé poznání strhne do záhuby toho slabého člověka, bratra, za kterého Kristus umřel. Když tedy takovým způsobem hřešíte proti bratrům a zraňujete tím jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. Proto pohoršuje-li jídlo mého bratra, nikdy už nechci jíst maso, abych nepohoršoval svého bratra.“ (1 K 8,7–13)