Dnes nám Pán Ježíš předkládá před oči podobenství o tom, v jakém vztahu se nacházíme my křesťané k Bohu. Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více.“ Tento vztah je podobný vztahu vinice k révě a révy k ratolestem. Mnozí z vás mají zahrádku a vědí, jak se musí znovu a znovu pročišťovat réva, aby přinášela dobrou úrodu.
„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic.“ Ježíš říká o sobě: „Já jsem pravý vinný kmen.“ Ježíš je zdrojem života všech ratolestí. Musíme se křtem a ostatními svátostmi doslova naštěpit do této tajemné révy, kterou je sám Kristus.
Bez tohoto základního skutku nemůžeme produkovat dobré hrozny, ale rodíme jen divoké a trpké plánky. Úrodu dokážeme přinášet jen v důvěrném kontaktu s Ježíšem. Mízou, která proniká do nás z této tajemné révy, je Duch Boží. Musíme zůstávat s Kristem spojení, neboť bez něho uschneme a ztratíme vitalitu. Je nutné zůstat v Něm, neboť jen tak i On zůstane v nás. Ukřižovaný Kristus se nejvíce podobá révě. On je opravdu Stromem života.
Bůh Otec vystupuje v tomto podobenství jako vinař. Podobně jako vinař i On sleduje jednotlivé ratolesti a které nepřinášejí úrodu, ty odřízne a ty které přinášejí čistí, aby přinášely ještě více. Každý zásah nožem na révě je bolestivý.
Existuje bolest, ve které ratolest na konec uschne a bude hozena na oheň, kde ji spálí, protože nechce spolupracovat s vinnou révou a jen ji vykořisťuje. „Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně ‒ a hoří.“
Ale existuje i jiná bolest, bolest, která nás očišťuje a způsobuje, že jsme schopni přinášet stále více ovoce. „Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“
Tím nožem, kterým nás Bůh Otec čistí, je Boží Slovo. V listě Židům čteme, že Boží Slovo je živé a účinné, ostřejší než dvousečný meč, proniká až na rozhraní duše a těla a rozsuzuje myšlenky srdce. Když přijímáme do svého života tento láskyplný zásah Božího Slova, tehdy jsme stále očišťováni. Je velmi důležité mít ustavičné spojení s Božím Slovem.
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.” Neboť jen zůstaneme-li v Ježíši a jeho slovo zůstane v nás, můžeme prosit, co jen chceme a dostaneme to. Bůh nám rozumí jen tehdy, když mluvíme stejnou řečí jako On a jeho řečí je Boží Slovo. Bůh Otec je oslaven tím, že přinášíme mnoho ovoce a že se stáváme Ježíšovými učedníky.
Sv. Paschal Baylonský nám zanechal tuto nauku o modlitbě: „Jelikož největší touhou Boha je prokazovat lidem dobrodiní, měj při všech svých prosbách pevnou víru, že Bůh ti chce dát, a co ho prosíš. Nepros však o nic, co by ti Bůh předem nebyl vnukl, abys o to prosil.
On totiž je dřívě připraven vyslechnout tvou prosbu, než ty ji přednést. On stále vyčkává, abychom ho prosili. Ať tě tedy k prosbě vede spíše Boží vůle, než tvá nezbytná potřeba; protože On tě chce obdarovat: vždyť modlitby se mají vždy konat s přihlédnutím k zásluhám tajemství života našeho Pána Ježíše Krista.
Vytrvale cvič svou duši nepřetržitou a usilovnou činností, aby si přála jen to, co si přeje Bůh; vzdal od své vůle každé dobro nebo zisk, kterého bys mohl dosáhnout touto prosbou. Ano, vždy hleď na toto, že především je třeba nám hledat Boha.
Opravdu je důstojné, abychom nejprve a nade vše hledali Boha, a to i z toho důvodu, že Boží Vznešenost si přeje, abychom i dosáhli toho, o co prosíme, protože tím se stáváme schopnějšími jemu sloužit a můžeme ho dokonaleji milovat. Takový úmysl měj při všech svých modlitbách a prosbách, a když o něco prosíš, dělej to z lásky a pro lásku, a také důrazně a bez ohledu.
Odpoutej své srdce od věcí této doby a opětovně uvažuj, jako by na tomto světě nebylo nic jiného, než ty a Bůh sám. Nikdy, byť jen na chvilku, neodvrať své srdce od Boha. Ať je tvé smýšlení upřímné a pokorné; neúnavně pozoruj sebe sama a Boží láska ať se rozlévá na všechno jako olej.“