5. velikonoční čtvrtek – (Jan 15, 9-11)

Slyšeli jsme jako Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás.“ Jeruzalemská bible: „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.” Bible 21: „Jako Otec miluje mě, tak já miluji vás.” Pán Ježíš nás miluje toutéž láskou, jakou Otec miluje jeho. Je to Láska jaké a které je schopen jedině Bůh a která je Bohem. Je to Duch Svatý. Boží něžnost. Ta nejúžasnější Láska. Jako západní křesťané vyznáváme v Krédu, že Duch Svatý vychází z Otce i Syna. Duch Svatý je vztahem lásky Otce k Synu a Syna k Otci. Je dokonalým Božským vztahem. Bůh má jen jedno jedině Slovo, svého Syna a jen jediný ale absolutně dokonalý vztah ke všemu a to Ducha Svatého. Kniha moudrosti říká: Miluješ všecko, co je (co jsi stvořil), a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil, vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti. A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl, anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí? Šetříš všecko, protože to je tvé, Panovníku, který miluješ život.“ (Mudr 11,24-25) Láska je Boží přirozeností. U Boha být a milovat je totéž. Bůh ze své podstaty miluje a chce Dobro.

Pán Ježíš prosí: „Zůstaňte v mé lásce!“ Je to prosba a touha Božského srdce. Vidíme, že člověk může z této lásky odejít. Odchází z ní natolik, nakolik sejde z cesty příkazů a poslušnosti. Zároveň to znamená, že člověk může vypadnout z Božího přátelství. V pravém slova smyslu neztrácíme Boží lásku, ale ztrácíme Boží přátelství. Je na nás, zda zůstaneme lásky hodný. Bůh miluje dobro. Bůh se ve své podstatě nemění. Hovoříme-li o Božím hněvu, máme na mysli právě dopad a důsledky cesty od Boha na stvoření a zvlášť na člověka.

Pán Ježíš nám i ukazuje, jak můžeme zůstávat v této jeho Lásce. „Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ Člověk zůstává v Boží lásce skrze poslušnost jeho příkazům. Poslušnost jeho příkazům je podmínka Lásky a zároveň je to už Láska. Pokud žiji Kristovo Slovo, zůstávám v Lásce. Těžiště pravé lásky nespočívá v citech ale ve vůli. Jde o to, abychom chtěli to, co chce Bůh, tedy abychom chtěli Boha, který se nám zjevuje ve svém Slově.

„To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila (Jeruz.: „aby vaše radost byla úplná).“ Ježíš je Bohem radosti. On je Radostí. Chce, abychom i my měli účast na této radosti. Nejde o nějaké drobné potěšení, nebo útěchu, ale jde o naprostou radost, která pochází z poznání Boha a z jistoty jeho lásky vůči nám. Bůh chce, abychom měli úplnou radost. Žalmista říká o Bohu: „U tebe je plnost radosti, po tvé pravici věčná slast.(CEP: „vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho).“ (Ž 16, 11) My se této radosti můžeme zmocnit vírou. Pokud uvěříme, že jsme milováni toutéž láskou, jak Bůh Otec miluje Syna.

Amma Synklitika (jedna z východních mnišek) řekla: „Na začátku na ti, kteří postupují k Bohu, čeká mnoho bojů a mnoho utrpení, ale pak následuje nevýslovná radost. Je to jako s těmi, kteří chtějí zapálit oheň. Nejprve jsou trápení kouřem a tečou jim slzy, dokud nemají to, co chtějí. Jak je psáno: Náš Bůh je stravující oheň (Heb 12, 29), tak i my musíme rozněcovat Boží oheň v sebe přes slzy a námahu. “

Sv. Terezie z Avily říká, že existuje jen jedna radost a to věčná. A tuto radost nám chce Kristus zprostředkovat. Snažme se o poslušnost jeho příkazem, abychom se přiblížili k těmto zřídlo skutečné radosti.