My katolíci se lišíme od některých protestantských církví tím, že kromě Písma svatého uznáváme i Učitelský úřad církve a Posvátnou tradici. Často se nám stává, že když chceme něco z našich zvyků a učení doložit naším odloučeným bratřím důkazem z tradice, jsme odmítnutí argumentem, že Kristus neuznával tradici. Ježíš v dnešním evangeliu útočí na různé lidské tradice, které stojí v opozici proti zjevenému Slovu, ale nemluví proti Posvátné tradici.
Aby jsme správně pochopili, co je to posvátná tradice a co jsou to lidské tradice, musíme se pozorně podívat do Písma Svatého. Když mluvíme o posvátné tradici máme na mysli skutečnost, že Písmo Svaté při nejlepší vůli lidských autorů, nebylo schopno zachytit celou šířku života. Také sv. Ján na závěr svého evangelia podotýká: „Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.“ (Jan 21,25) Mnoho věcí se zase nedostalo do Písma Svatého a to pro jejich obecné rozšíření a uznávání. O věcech, které jsou všeobecně známé a uznávané se obvykle nediskutuje a začne se o nich psát až tehdy, když jsou napadány a zpochybňovány. Nepíše se také o věcech, které jsou chráněny tajemstvím. Tradice je tedy jakýmsi širším polem jako samotné Boží Slovo. Vždyť nakonec samotné Boží Slovo je neseno tradicí. Tradice nám hlásá: „Toto je Boží Slovo.“
Když chceme lépe pochopit některé části evangelia, které například v naší době jiným způsobem vykládají některé sekty, sáhneme po důkaz do tradice. Z tradici vybereme svědectví žáků těch, kteří evangelia psali. Kdo nám může lépe objasnit jak to apoštol myslel, jako jeho žáci. Tradice mimo jiné obsahuje popis udělování svátosti. Např. jakým způsobem křtili první křesťané, jak probíhalo eucharistické shromáždění.
Slovo Tradice ve svém slovesných tvarů jako „odevzdávat“ „dát“ „přijmout“ se vyskytuje již v listech apoštola Pavla. „Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu. Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše.“ (1 Sol 4,1-2) „Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem.“ (2 Sol 2,15)
To, co v dnešním evangeliu Pán Ježíš vytýká farizeům není tradice ve smyslu katolického chápání posvátné tradice, ale jedna se o lidské obyčeje, které často stojí v opozici vůči Božímu zjevení. Je to falešná zbožnost, která pohoršuje našich bližních, a která nikomu nepomůže ke střetnutí s Bohem. Určitě i takové tradice existují v církvi. Někdy tyto zaběhnuté tradice, které přímo či nepřímo stojí proti Božímu zjevení, posměšně zvykneme volat pátým evangeliem. Objevují se tam, kde se lidé neřídí Božím Slovem, ale podle čistě lidských názorů. Bůh na konto těchto zvyků říká: „marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.“ (Mt 15,19)
„Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského (lidských obyčejů). Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svoje podání.“ Pán Ježíš odsuzuje tu tradici, která ruší Boží Slovo. Může to být i tradice delší dobu existující a všeobecně rozšířená. Jejím hlavním znakem je, že ruší Boží příkaz a klade větší důraz na lidský názor nebo zvyk.
I v našich časech se šíří tradice, která vůbec nebere ohled na Boží Slovo a Církevní dějiny. Je to tradice, kterou vytvářejí Svědkové Jehovovi. Někteří, kteří prošli touto cestou, takto vystihují svou zkušenost. „Nejprve jsme spolu četli Písmo svaté, pak postupně komentáře Strážní věže, kterým se nesměle protiřečit, nakonec se četla už jen Strážná věž.“ Do okruhu této pochybné tradice patří i zkomolený překlad Písma svatého, který užívají. Tento překlad nemá nic společného s tradicí překladů předešlých dob. Úplně odlišným způsobem překládá některé partie textů, které protiřečí jejich učení. Podle svého učení si udělali překlad. Takových tradici se především třeba chránit. Ale je třeba uvědomit si i ty, které se usadily v našich zvycích.