V evangeliu podle sv. Matouše je činnost Pána Ježíše charakterizována těmito slovy: „Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.“ (Mt 4,23). Něco podobného jsme slyšeli v dnešním evangeliu: „A všude, kam přišel do některé vsi nebo města nebo dvorce, kladli nemocné na volné prostranství a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.“ (Mk 6,56) Uzdravování zde stojí v centru hlásání evangelia a ne někde na pokraji. Proč? Často zdůrazňuji, že Bůh je Život. On stojí na straně života a ne smrti. Už Starozákonní kniha Moudrosti hlásá: „Nepřivolávejte si smrt pobloudilostí svého života, nevystavujte se záhubě pro činy svých rukou. Vždyť Bůh smrt neučinil, ani se netěší ze zahynutí živých; stvořil totiž všechno, aby to bylo, čemu dal na světě vzniknout, určil k spáse, není v tom smrtící jed; podsvětí nebude kralovat nad zemí. Vždyť spravedlnost je nesmrtelná.“ (Mudr 1,12-15)
Ježíš je Bohočlověk, tedy původní rajský člověk. Toto je naše původní přirozenost, kterou Adam hříchem ztratil. Ježíš je člověk podstatně sjednocený s Božím Slovem. Člověk, který dokonale plní vůli Boží a proto je Božím Obrazem. Zjevuje svého Stvořitele. A to, co vidíme v evangeliu, je účinek spojenectví, nové smlouvy, Boha s člověkem a člověka s Bohem. V Ježíši je taková intenzita spojení s Božím Slovem, jakou Starý zákon neznal. Slovo se stalo tělem a z tohoto těla začal vyvěrat pramen na uzdravení všech lidí. Pán Ježíš ustavičně přijímá do svého lidství Život od Boha. On sám může o sobě prohlásit, že i jako člověk je Vzkříšením a Životem. Bůh chce zdravého člověka. Nechce naši smrt, nelibuje ve smrti živých, ale chce, aby se každý hříšník obrátil a žil.
Bůh je Život a smrt stojí přesně na opačné straně. Takto učí už Mojžíš: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.“ (Dt 30,15-20)
Už delší dobu čteme evangelium podle sv. Marka a měli jsme možnost v něm vidět, jak různé skupiny různě reagovali na Ježíšovu přítomnost. Jeho rodáci se pohoršovali nad ním, přistupovali k němu s předsudky, nic od něj nečekali, proto dostali jen velmi málo. V gerazskom kraji lidé dali přednost svému dobytku před osvobozením od démonů a prosili Ježíše, aby odešel a Ježíš je poslechl, protože Láska není agresivní. Ještě nepřišel jejich čas, ještě nepochopili, co jim prospívá.
V dnešním evangeliu vidíme nadšení pro Ježíše a velkou víru v Něho: „Když vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Proběhli celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné všude tam, kde slyšeli, že je.“ Byla to země, kde lidé uznávali a potřebovali Ježíše a to nejen pro sebe, ale i pro své známé. V tom kraji probíhala spontánní evangelizace. Lidé si říkali mezi sebou, co pro ně Ježíš udělal. Dokonce se upozorňovali navzájem, kde se Ježíš právě nachází. Byl to kraj víry, kde mnozí nesli své nemocné z velké dálky a vytrvale hledali Ježíše. Žili tam lidé velkých tužeb a Ježíš splnil jejich očekávání.
Slyšeli jsme: „A všude, kam přišel do některé vsi nebo města nebo dvorce, kladli nemocné na volné prostranství a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.“ Co způsoboval kontakt s Ježíšem? Možná i proto dnes tak málo od Pána dostáváme, že tak málo od něj očekáváme? My můžeme denně při svatém přijímání přežít mnohem větší milost. Nejen dotek jeho šatů, ale přímo přijmout jeho životodárné tělo. Proč v nás tak málo účinkuje? Protože málo od něho očekáváme a málo v něj věříme. Ježíš je Bohočlověk, v jeho krvi a těle je uzavřena Nová a Věčná smlouva mezi člověkem a Bohem. On je projevem definitivního a absolutního Božího zájmu o stvoření. Bůh nás miluje a chce být s námi a v nás. On nám přináší uzdravení, ale nestačí se na něj dívat, ale třeba ho přijmout jako svůj Život. Máme ho milovat jako svého Pána a Boha, a poslušně se vinout k němu, tak jak se vineme k miláčkovi, protože pro nás to znamená život. Můžeme to udělat, protože je s námi po všechny dny až do konce světa.