V dnešním evangeliu jsme slyšeli krásný příběh uzdravení neslyšícího a němého člověka. Tuto evangelijní stát bychom mohli výstižně označit názvem: „Ježíš a hluchoněmý.“ Pro nás je povzbuzením, že Ježíš znal problémy hluchoněmých. Ve starověku žijící lidé, protože si nevěděli vysvětlit vnitřní svět i vnější projevy neslyšících a němých, velmi často se domnívali, že tito lidé jsou posedlí, že je má v moci zlý duch. A protože neslyšící o tom ani nevěděli, tak se nemohli bránit. Jejich úděl byl těžký, protože nikdo jim nerozuměl. Neexistovala nějaká univerzální znaková řeč. Proto jich svět byl uzavřen před ostatními. Jsou to řeč a sluch, které nám umožňují komunikaci s druhými.
Evangelista Marek říká, že k Ježíšovi přivedli hluchoněmého a prosili ho, aby položil na něj ruku. Tedy vidíme, že Ježíš se setkal s neslyšícími. Avšak neslyšící byly možná poslední, kteří se cosi dověděli o Ježíši. Nikdo jim nevěděl o něm nic říct, aby tomu mohli porozumět. Ti lidé, o kterých říká dnešní evangelium, znali Pána Ježíše a měli rádi i svého neslyšícího přítele. Oni ho přivedly k Ježíšovi a prosili za něj, aby se ho Pán Ježíš dotekl, aby na něj položil své ruce.
Hluchoněmí se necítí dobře tam, kde je stisk a množství lidí, kteří se tisknou. Proto ho Pán Ježíš vyvádí z tohoto zmatku ven a tam se mu věnuje. Evangelista Marek říká, že Ježíš mu vložil prsty do uší a slinou se dotekl jeho jazyka. Jako kdyby Pán Ježíš posunky, gesty naznačil, co jde dělat. Potom pohlédl k nebi, vzdychl a řekl: „Effatha“, což znamená „Otevři se!“ V tomto hluchoněmém se Ježíš dotýká nás všech. My všichni jsme byli dnes pozváni z tlačenice světa sem do ústraní kostela. Ježíš nás zavolal sem. Zde na nás klade svou ruku a modlí se za nás, za náš jazyk i za naše uši. I nám dnes říká: „Otevři se!“ Ježíš otevírá uzavřený svět neslyšících. Máme z toho velkou radost. Máme radost z toho, že Ježíš zná neslyšící a má je rád. Pán Ježíš i nám dnes říká: „Effatha“, „otevři se!“
Existuje však jedna vada, která je horší než postižení hluchotou a němotou. Mnozí z vás sice neslyší zvuky, ale vnímají Boží Slovo a to je to nejdůležitější. Poslouchat Boží Slovo, dělat to, co ono káže. Horší jsou na tom ti lidé, kteří nechtějí slyšet Boží Slovo, ačkoli mají zdravé uši. A existuje i horší nemoc jako němota jazyka. A ta nemoc se projevuje tím, že se člověk vůbec nemluví se svým Stvořitelem a Bohem, to znamená, že se ten člověk vůbec nemodlí ani nemedituje, možná proto, že to neví, ale horší je když se nechce modlit. Čtěme Boží Slovo, abychom slyšeli Pána Ježíše, modleme se, aby On slyšel nás.
Evangelium dnešního dne tvrdí, že tohoto neslyšícího proto dovedli k Ježíši, aby na něj položil své ruce. Možná nám přijde trochu líto, že zde dnes Ježíš tělesně není přítomen mezi námi, aby se nás svými rukama mohl dotknout. Ale to není pravda. Pán Ježíš řekl apoštolům: „Já jsem s vámi až do konce světa!“ Ježíš je přítomen nejen duchem, ale i svým tělem. V každém chrámu, ve kterém se uchovává platná eucharistie v svatostánku, je Ježíš i tělesným způsobem uprostřed nás. On sám přislíbil: „Chléb, který je dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Ježíš své tělo obětuje. V jeho těle a krvi s námi Bůh uzavírá novou a věčnou smlouvu. Pokud jsme nespáchali těžký hřích, ze kterého jsme se ještě nevyznali v zpovědi, přistupme k němu a přijměme ho. Pokud jsme si vědomi toho, že jsme porušili Lásku, přistupme ke sv. zpovědi. I tam můžeme skrze natažené ruce kněze zažít Ježíšova natažené ruce, kterými se nás chce dotknout a smířit nás se svým Otcem. Svátosti jsou právě tím místem, kde se nás Ježíš dotýká. Radujme se všichni, že Ježíš znal svět a bolest neslyšících, že přišel jako Spasitel pro všechny a také nám dnes říká: „Otevři se!“