Dnešní Evangelium nás znovu přivádí do situace, která nastala při poslední večeři. Jidáš již opustil společenství ostatních apoštolů. Zůstali jen ti, kteří milovali Krista. Je jisté, že Jidáš šel zradit Pána a přece Ježíš mluví o své oslavě: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví.“ Jiní smysl událostem dává svět a jiní jim dává Bůh. Velmi často události, které my považujeme za katastrofu, mají výchovný smysl v Božím plánu. Bůh nás skrze tyto události vychovává k větší vnitřní svobodě. V tomto smyslu mohu prohlásit, že neexistuje žádná katastrofa, ani politická, ani přírodní, existují jen naše nesprávné postoje, které nás vedou k tomu, abychom něco považovali za katastrofu. Boží Slovo nás vyučuje: „Bratři, nepohrdejte Pánovou výchovou. Všechno, co se s vámi děje, je na Vaši nápravu.“
O otci Kentenichovi, zakladateli Schonstattského Mariánského hnutí se píše v jeho životopisu, že v takovém postoji dokonalé svobody, poslušnosti a víry v prozřetelnost Boží si dobrovolně zvolil vězení v Dachau a přestože byl slabé tělesné konstrukci a již v mladí vícekrát nemocen až na smrt, přece bez nějaké psychické a dokonce tělesné újmy přežil tento tábor. Když se v roce 1947 setkal s papežem Piem XII. a ppapeži bylo o něm řečeno, že přežil Dachau, sv. otec s úsměvem zareagoval: „Ale vypadá velmi dobře. Asi tam byl na léčení.“ Tato jeho svoboda vycházela z dokonalé víry v Boží prozřetelnost, které se naučil ve škole Panny Marie.
Ale vraťme se znovu k evangeliu, které jsme slyšeli. Ježíš v této chvíli dokonale naplnil 4. přikázání. To přikázání říká v původním významu, že člověk má žít tak, aby byl rodičem ke cti a slávě. Ježíš žije skutečně tak, že je Slávou Otce, který je v nebi. Můžeme se zamyslet každý sám nad sebou, jestli svým životem dělám slávu svým rodičům, a zda v konečném důsledku můj život oslaví Otce, který je v nebi.
Je zde možná i úchylka, že hledám výlučně svou slávu a žiji bez ohledu na Boha i na své rodiče. Člověk má být Slávou svého Boha Stvořitele. Má žít tak, aby každý, kdo ho potká, zveleboval Boha, který ho stvořil. Ježíš dokonale naplnil 4. přikázání Mojžíšova zákona. Svým životem dokonale oslavil Boha Otce a pracoval na tom, aby se jeho jméno posvětilo. Ježíš dokonale zjevil Otce a tak platí, to co sám řekl: „Kdo vidí mě, vidí Otce, který mě poslal. Nepovažoval okolnosti své smrti za sebe nedůstojné. Sv. Pavel píše: „Byl poslušný až ke smrti a až ke smrti na kříži!“
Ježíš vyslovuje i jedno pravidlo duchovního života: „A je-li Bůh oslaven v něm, i Bůh ho v sobě oslaví!“ V tomto životě máme usilovat, aby v něm byl oslaven Bůh a pokud tomu tak bude, v příštím životě nás čeká naše Oslava v Bohu. A to je cosi velkolepé, nepředstavitelné. Uznání ze strany Boží. Skutečná Sláva, pro kterou se vyplatí žít i umírat. Lidská sláva to je chvilka lidského potlesku. Ale Sláva u Boha, to je Věčný Potlesk Boha i Božích Andělů. Co si vybereme?
V závěru dnešního evangelia slyšíme: „Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.“ Často slyšíme, že přikázání lásky k bližnímu se objevuje již v SZ, proč tedy Ježíš mluví o Novém přikázání: V čem je jeho novost? Novost je v požadované kvalitě lásky, tedy v tom, jak se máme milovat: „Tak jako Ježíš miloval nás“. A jak nás miloval Ježíš, to vidíme v celém Evangeliu. Láska je především poslušnost Bohu a jeho Slovu. Novost je také v možnosti, kterou Bůh dává skrze přijetí Ježíše. Láska je Duch Svatý. Otec nebeský dává svého Ducha těm, kdo ho poslouchají. Schopnost milovat jako Kristus roste úměrně sjednocení s jeho Slovem. Láska, kterou miluje Kristus, je vlastně Duch Svatý.
Dá se říci o mně a o vás, že skutečně milujeme jako Kristus? Je tento kostel místem lásky? Každý si musí odpovědět sám. Láska není především věcí citů, láska je především věcí vůle, která je sjednocena se Slovem Božím. Mluvit o lásce mezi námi můžeme tehdy, když je Kristus – Boží Slovo – středem každého člověka, který je v tomto chrámu. Pokud jsou zde mezi námi lidé, kteří jsou ochotni Krista prodat za cokoli a považují ho za hodnotu, kterou mohou obětovat něčemu jinému, nelze mluvit o lásce v srdcích. Žijme Boží Slovo a žijme na Slávu Boží, pak bude v našem životě skutečná láska a všichni lidé budou poznat, že jsme jeho učedníci.