Jelikož sám Bůh se dnes skrze proroka Izaiáše přimlouvá tak nějak osobně, ve druhé osobě jednotného čísla, i já udělám dnes to samé. Možná tě trápí prázdnota tvého života. Možná si získal trpkou zkušenost. Volal jsi k Bohu a Bůh tě nevyslyšel. I přes všechny své mnohé modlitby, prožíváš ve svém duchovním životě temnotu. Tak nyní dobře poslouchej, protože Boží Slovo, dnes hovoří o světle a o vyslyšení tvých proseb. Především si musíš uvědomit, že pokud chceš, aby tě Bůh vyslyšel, nejdřív musíš vyslyšet ty Jeho. Příkaz „slyš!“ je prvním slovem velikého přikázání lásky k Bohu. Je to základní předpoklad Lásky k Bohu.
Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu (var.: a před svými bližními se neukrývej).“ Možná právě tento rozměr chybí tvému duchovnímu životu. Je zároveň úžasné i děsné, že se skrze lásku k bližnímu, tedy skrze lásku k člověku, můžeš setkat s Bohem. Po prvotní fázi duchovního života, která spočívala v tom, že nás Bůh sytil manou útěchy, nastupuje druhá, kde nám Bůh nabízí prožít „radost z dávání“. Na jednom místě Pán Ježíš říká, že je blaženější dávat jako přijímat a je to skutečně tak. Na každou naši moudrou almužnu odpovídá Bůh radostí v našem svědomí. Svědomí nám Bůh nedal přednostně a původně na to, aby nám nepříjemně vyčítalo, ale proto, abychom se s ním, který je Radostí dávání, ve svém svědomí setkali.
Boží Slovo už v tomto životě, slibuje úžasnou odměnu za skutky lásky k člověku: „Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: „Zde jsem!““ Slyšíš, jak úžasné přislíbení? Všímej si potřeb nuzného a můžeš si získat Boží přízeň. Ty si všímej člověka a Bůh si všimne tebe a tvoji duchovní prázdnotu. To, k čemu nás vyzývá prorok Izaiáš, známe jako skutky tělesného i duchovního milosrdenství. Možná, v našich poměrech, jde spíše o duchovní bídu, jako hmotnou. Ve tvé blízkosti, žije mnoho bloudících ubožáků, kteří neznají pravdu a ty na to nehledíš a žiješ jen pro zábavu. Věnuj se těm, kteří nepoznají Boha. Možná ho ani ty dobře neznáš. Čti Písmo Svaté a modli se. Přijímej svátosti. Pokud budeš konat ve shodě s Boží vůlí, přežiješ v sobě přítomnost Boha. Bůh bude milovat tvým lidským srdcem a ty zažiješ velkou radost. On ti slibuje: „Tehdy, jako úsvit, vyrazí tvé světlo a rána se ti rychle zahojí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a Pánova sláva za tebou. Tehdy budeš volat a Pán ti odpoví, budeš křičet o pomoc a on ti řekne: „Zde jsem!“
Bůh Ti odpoví, pokud se ty slituješ nad svým bližním. On sám to slibuje ve svém Slovu. Boží Slovo je třeba přijmout s jistotou. Když se Bůh takto zavazuje, tak na to se dá s jistotou spolehnout. Zkus to a uvidíš, zda se tvá temnota nerozjasní. Zkus denně něco udělat pro druhé a přežiješ rostoucí světlo ve tvé duši. Budeš stále reálněji prožívat Boha, Lásku. Bůh se ti tak reálně přiblíží, jak říká skrze proroka. „Tehdy budeš volat a Pán ti odpoví, budeš křičet o pomoc a on ti řekne: „Zde jsem!“ Je úžasné slyšet toto Boží „Zde jsem!“. Ty se zastaň bídných a Bůh se zastane tebe ve tvé nouzi. Bůh ti řekne: „Zde jsem”. Potom nebude tvá víra trpět pochybnostmi. Tvoje víra bude žít ze zkušenosti, nebudou tě trápit pochybnosti. Náš Bůh je Bohem skutků Lásky.
„Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem.” Bůh mluví o utlačování. Možná si řekneš: „Já nikoho neutlačuji.“ Opravdu nemáš pod sebou dělníky, které bys utlačoval, ale možná utlačuješ svoji manželku, své děti. Jsou různé formy útlaku. Vždy však jde o násilné prosazování své vůle nad svým bližním. My však máme prosazovat Boží vůli a v tom spočívá skutečná láska.
Co to znamená: „když přestaneš ukazovat prstem..“ Prstem ukazuje ten, kdo soudí svého bližního. Kdo se povyšuje nad svým bližním. Nemáš nikoho takového, na koho ukazuješ prstem. Přemýšlej!
„Přestaneš mluvit křivě (bezbožně).“ Bezbožné jsou všechny řeči, které urážejí tvého Stvořitele. Bůh je Láska ale i Pravda. Mluvit bezbožně, může znamenat i mluvit bez lásky. Surovost ve slovech. Nemáš taková slova. Mluvit bezbožně může znamenat i nemluvit Pravdu. Možno nejde o nějaké té drobné lsti, kterými si člověk v životě pomáhá, ale nikomu tím neublíží, ale především jde o to, abychom ohlašovali Pravdu, kterou je Ježíš.
„nasytíš-li svým chlebem hladového (a nasytíš duši ubitou)..“ Kdo je ve tvé blízkosti tou ubitou duší. Optej se sám sebe, optej se svých blízkých, jak se na tebe dívají. Možná budeš překvapený.
Toto všechno musíš odstranit, aby se Bůh smiloval nad tebou. Nezapíjej svoji prázdnotu lahví, ona nepomůže, ale udělej to, co ti říká Pán, skrze proroka a nalezneš pokoj pro svou duši. Pokud se v těchto oblastech změníme: „tehdy a jen tehdy“: „zazáří v temnotě tvé světlo a tvá temnota bude jako polední jas.“ Sv. Řehoř z Nyssy tvrdí: „Nijakou vlastností se nepřipodobníme Bohu tak, jak milosrdenstvím.“
Sv. František nám ve svém testamentu zanechal tuto svou zkušenost: „Pán dal mně, bratru Františkovi, abych takto začal dělat pokání: Když jsem byl ještě v hříších, zdálo se mi nesnesitelně hrozné, když jsem se měl setkat s malomocnými. Proto má sám Pán zavedl mezi ně a prokazoval jsem jim skutky milosrdenství. A když jsem od nich odcházel, pak to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se na radost pro duši i tělo. Pak jsem už dlouho neváhal a opustil jsem svět.“