Dnešní evangelium nám ukazuje, jak si Ježíš počíná v pohanském kraji. Každé setkání s Ním nám slouží k poučení. Písmo sv. vyslovené říká, že se uchýlil do okolí Týru. Můžeme předpokládat, že do tohoto kraje přichází Ježíš i proto, aby si jako člověk oddechl, aby se na chvíli zatajil a skryl. Vidíme však, že zprávy o Něm se šířily i mezi pohany. I oni toužili po setkání s Ním a možná ještě ve větší míře, než Židé, si uvědomovali potřebu Spasitele. Ježíšovo srdce je podstatně spojené se Slovem Božím. On stojí pevně na Boží straně a proto se i pohané utíkají k němu. Dnešní evangelium nám ukazuje ženu, pohanku, jejíž dcera je ovládána zlým duchem a která přiznává bezradnost v zápase se zlým duchem. Evangelista říká, že žena byla Sýrofeničanka.
Podle církevního učení existují různé stupně satanovy vlády nad člověkem. Odborně mluvíme o posedlosti a démonizaci. Posedlost je naprosté ovládnutí člověka zlým duchem, takže si člověk už ani nezachovává vědomí své vlastní osoby, ale jedná a mluví skrze něj zlý duch. Ďábel si člověka postupně obsazuje skrze jeho vědomé a dobrovolné nevěrnosti vůči Bohu. Člověk jakoby už neměl svou vůli, ale zcela podléhá ďáblu. Je to jev méně častý, ale přece se vyskytuje i v našich časech. Démonizace je častější jev. Je to vláda satana v některé oblasti života člověka. Například v nezvládnutých hříšných vášních. Démonizace může přerůst až do posedlosti, když se člověk soustavně otevírá vlivu zlého. To se nejvíce děje přes různé okultní praktiky, ale i skrze alkoholismus a drogy, skrze soustavně sledování filmů z pornografickou tématikou, nebo přes poslech hudebních skupin, které šíří satanistické myšlenky.
Možná i v naší době by se mnohé matky měli modlit podobně jako matka z evangelia. Evangelista Matouš dodává k dnešnímu příběhu, že žena volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův, dceru mi hrozně trápí zlý duch!“ Matka prosí o smilování nad sebou, neboť trápení její dcery je i její trápením. Evangelium nám říká, že navzdory úpěnlivé prosby, Ježíš neodpověděl ani slovo. Bůh s člověkem začíná komunikovat až tehdy, když se vírou otevírá k přijetí Božího Slova, protože jen tímto způsobem se stáváme božími dětmi. Ježíš si ji dokonce nevšímá ani tehdy, když začínají za ni prosit apoštolové. Teprve tehdy si ji všimne, když přijde přímo k němu a pokloní se mu. Takto vyznává víru potřebnou ke Spáse: „No ona přistoupila k němu, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ Záchrana člověka spočívá v odřeknutí se satana a v přijetí Ježíše. Přijít pokorně k Ježíši, jak tato žena. Uznat, že jsem trápen zlým duchem. Prosit Ježíše, aby ho vyhnal, prosit ho i na kolenou.
Abychom slyšeli ještě ráz, co udělala žena: „přišla a padla mu k nohám. Byla to pohanka (řekyně), rodem Syrofeničanka a prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.“ Řekyně se hází na kolena před židovským tesařem. A Ježíš jakoby ještě více chtěl ponížit její hrdost. Osloví ji úplně po židovský: „Není přece správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům“. Náboženský a mravní stav pohanů Ježíšovy doby byl tak katastrofální, že ve srovnání s Židy bylo zcela oprávněně přirovnat je ke zvířatům. A přece ještě i v oslovení pohanské ženy se ukazuje Ježíš jako milosrdný, když zmírňuje tvrdá slova, které užívaly jeho současníci a krajané ve vztahu k pohanům, když je nazývali nevěřícími psy. Život bez víry a bez Boží pomoci opravdu ústí do zvířecího způsobu života, který je o to horší, že člověk nemá rozvinuté instinkty. Pohané žili zvířecím stylem života, bez zákona a to vedlo k posedlosti.
Ale ona pokorně prosí: „Pane, jenže i psíci (štěňata) se živí pod stolem kousky po dětech.“ Přestože Ježíš rozhodl: „Nech napřed nasytit děti, neboť není dobře vzít chléb dětem a hodit jej psíkům“, přece ve vztahu k ní toto rozhodnutí mění na základě její modlitby, pokory, moudrosti. Bůh hledá v našich modlitbách srdce a moudrost. Ona se zcela odevzdala do Ježíšových rukou a On jí odpověděl: „Že jsi to řekla (Pro tato slova) jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery!“ Pro slova její modlitby ďábel opustil její dceru. Velká je její víra i láska, když strpí toto ponížení a když její víra navzdory odmítnutí neselhala. I když nemohla uspět před Bohem tím, že by dodržovala Zákon, přece uspěla kvůli své velké víře. Víra je vstupní branou do Božího království.
I v naši zemi se člověk setkává s tímto živočišným stylem, který odvádí lidi od Boha skrze propuknuté a nezvládnuté vášně. Diskotéky, kde se propaguje nezřízený styl života. A rodiče tam pouštějí své děti. A také jim se domů z diskotéky vracejí zuřivci, kteří ničí kvůli své frustraci vše kolem sebe. Kéž by volali k Bohu jako tato žena.
Aby nás Bůh vyslyšel, nepotřebuje množství našich slov. Smyslem různých církví schválených pobožností např. novén, není hromadění slov a přesvědčování Pána Boha. Stačí jedna kratičká prosba, pokud je přednesena v Duchu Svatém, tedy ve správném postoji. Smysl novény je přivést nás ke správnému postoji, abychom mohli přijmout Boží dar. Vést nás k větší důvěře, abychom přestali urážet Boha svou nevěrou. Správná novéna by nás měl vést k tomu, abychom při rozjímání Božího Slova, poznali vady své modlitby a abychom je mohli pak odstranit a dosáhnout vyslyšení prosby.
Zkušenost svatých potvrzuje, že spolupracovat na vnitřním osvobození od moci démonů můžeme především těmito způsoby: utrpením a tedy nikoliv konzumním způsobem života, děkováním a chválou Bohu, oslavou Boha a ne reptáním. Sv. Petr ve svém listě říká: „kdo trpí, rozchází se s hříchem“. Zlí duchové vyhledávají jen slast, ačkoli sami způsobují trápení. Ale jakmile se v našem životě objevuje kříž, odcházejí. Oslava Boha a vděčnost vůči Bohu likvidují vládu Satana, protože sám Bůh vydává do moci nečistých démonů ty, kteří Mu nevzdávají dík jaksepatří a osvobozuje ty, kteří to dělají. Každá účast na eucharistii je i naším díkůčiněním a oslavou Boha, která nás v konečném důsledku vede ke svobodě od hříchu.
O sv. Františkovi čteme: „Když se do noci modlil k Pánu, rozhlédl se kam by se uložil ke spánku. Náhle se v duchu rozechvěl, začal se třást a padla na něj úzkost. Cítil, že se blíží ďábelské útoky, slyšel zlé duchy, jak kolem pobíhají. Požehnal se svatým křížem a řekl: „Ve jménu Boha všemohoucího vám ďáblové nařizuji, dělejte s mým tělem vše, co je vám dovoleno, neboť nemám většího nepřítele než své tělo – proto to rád vydržím a pomstěte se za mne mému protivníkovi.“ Ďáblové, kteří přišli, aby ho poděsili, sami se poděsili, když viděli tak velkého ducha ve slabém těle a zahanbeni a zmateni utekli.“