Bratři a sestry, máme začátek občanského roku a sv. matka Církev nám předkládá před oči meditovat nad tajemstvím Bohorodičky, Panny Marie.
Je to znovu tajemství, které nám odhaluje cosi o velikosti člověka v Božích očích. Člověk může být partnerem v lásce ve vztahu k Bohu. A tato lásce k Bohu je vrcholně plodná a jejím ovocem je požehnaný plod života Ježíš Kristus.
Než se počal tento úžasný dar lidstvu, muselo proběhnout milostiplné setkání Boha, skrze vylití Ducha Svatého, se ženou, Neposkvrněnou. Skrze vylití Ducha Svatého dokázal člověk odpovědět na Boží lásku Božským způsobem. To je jediná možnost, jak odpovědět Bohu na jeho lásku.
Duch Svatý je tím správným vztahem lásky k samotnému Bohu. Člověk není schopen čisté z lidských sil odpovídat na tuto záplavu Boží Lásky. Bůh zaplavuje člověka svou Láskou, Něžností, Bůh oplodňuje člověka svou mocí. A toto vše se děje vylitím Ducha Svatého. A člověk znovu jen tím samým způsobem odpovídá Bohu na jeho Lásku. Je to spojení ve stejném Duchu.
My všichni máme být matkami našeho Pána. Totiž Ježíš se chce mocí Boží, počít v každém z nás. Samozřejmě, že když se podíváme na svoji hříšnou přirozenost, nechce se nám tomu věřit. Ale je to právě Duch Svatý, který člověka k tomu uschopňuje.
Bůh chce, aby v každém jednom z nás, žilo jeho Slovo. On toto Slovo v Duchu Svatém sesílá na nás. Třeba ho podobně, jako to dělá P. Maria, přijmout vírou a hluboce chránit ve svém srdci, je třeba také přemýšlet o něm, jak toto Slovo zrealizujeme ve svém životě, aby se Slovo stalo i ve mně Tělem. Aby to Slovo vyzářilo z mé bytosti ve formě dobrých myšlenek, slov i skutků. Protože jen takto se můžu stát tím, čím mám být – obrazem Boha.
SZ židovské náboženství s tímto Bohočlověčenstvem počítalo. Podle židovských představ existoval nejprve Nebeský Adam, Nebeský člověk sjednocený s Bohem, Adam jako skutečný obraz Neviditelného a Nepochopitelného Boha. Tento Nebeský Adam je pravzorem pro nás pozemské lidi.
Proč se nám to zdá vysoké, možná až pohoršlivé? Protože neznáme svou vlastní cenu, kterou máme v Božích očích. My se raději motáme při zemi, než bychom se snažili pochopit a přijmout do svého života tuto lásku Boha. Člověk má velmi vznešené povolání a poslání. V tomto hmotném světě zjevovat Neviditelného Boha.
Kolikrát naříkáme, že Bůh nezasahuje do našeho světa. Ale On chce zasáhnout, ale vždy jen skrze člověka. Bůh do našeho lidského světa vstupuje vždy souhlasně s lidskou vůlí a projeví se Božími skutky, skutky víry, naděje a lásky, ale zároveň jsou to plně lidské skutky. Když Mojžíš prosí za svůj lid a čeká na nějaký zázrak od Boha, Bůh ho v modlitbě uschopňuje k tomu, za co Mojžíš prosí. Bůh se chce projevit skrze jeho víru, naději a láska.
V jednom historickém filmu o italském knězi, který za druhé světové války zachránil tisíce pronásledovaných lidí, židů i komunistů se odehrál takový rozhovor. Když jednou pomáhal jednomu komunistovi, ten si stěžoval a vytýkal Bohu, proč pokud existuje, proč nezasahuje, proč nejedná. Tehdy ho tento kněz opravil:
„Bůh koná své dílo skrze nás. Bůh na tomto světě nemá jiná ústa, aby lidem hlásal pravdu jako tvá ústa. Bůh na tomto světě nemá jiné ruce, aby konal v tomto světě dobré skutky, než tvé ruce. Bůh na tomto světě chce konat mocné skutky skrze Tvou víru.“
Tak se každý jeden z nás může stát rodičkou Boha. Obrazem Boha v tomto světě. Děti nepochopí Boha, pokud jim nezazáří z tvé otcovské nebo mateřské dobroty.