Dnešní mše svatá je o tajemství Bohorodičky. Je to tajemství, kterému již mnozí křesťané správně nerozumí, proto se spolu zamysleme, co všechno nám chce sdělit tento titul?

Především nám tento titul chce říci, že Ježíš je skutečný a pravý člověk a to nejen svou přirozeností, ale také údělem od početí až po smrt. Proto tvrdíme, že Ježíš je člověk, neboť se narodil z Marie, která je lidským tvorem.

Tento titul svědčí o Ježíšovi, že je pravý Bůh. Je jakousi stráží, neboť bdí nad titulem „Pravý Bůh“, aby nebyl zbaven svého smyslu. Titul Bohorodička bychom nemohli zdůvodnit a stal by se dokonce rouháním, jakmile bychom přestali uznávat v Ježíši Boha. Maria je Bohorodičkou jen tehdy, když v okamžiku početí, ten, který se v ní počal, je Bohem.

Konečně tento titul svědčí o Ježíšovi, že je Pravý Bůh a Pravý člověk v jedné a téže osobě. Kvůli tomuto cíli byl i koncilnými otci v Efezu vyhlášen. Mluví o hluboké jednotě mezi Bohem a člověkem, která se uskutečnila v Ježíši. Mluví o tom, jak se Bůh spojil s člověkem a připojil k sobě člověka nejhlubší jednotou, jaká existuje na světě, totiž jednotou osoby. Tímto způsobem je titul Bohorodička jakousi ochranou, která nás chrání od toho, abychom v Ježíši oddělovali Božství od člověčenství.

Otcové říkali: „Marino lůno je svatebním lůžkem, na kterém došlo ke svatbě Boha s lidstvem“ nebo „místem, ve kterém se Bůh sjednotil s člověkem“. Otcové ji nenazývali Bohorodičkou proto, že by v ní měla původ Božská přirozenost Slova ale proto, že se z ní narodilo svaté tělo, obdařené rozumnou duší, s kterou se spojilo Slovo tak, že s ní vytvořilo jedinou osobu.

Maria není Bohorodičkou v tom smyslu, že by byla existovala dříve jako druhá Božská Osoba a byla příčinou jejího božského zrodu. Vždyť v Krédě vyznáváme, že Boží Syn je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, zplozený ne stvořený jedné podstaty s Otcem. Hovoříme-li o Marii jako Bohorodičce, tak tím vyznáváme, že skrze ni vstoupila II. Božská osoba, tedy Boží Slovo do našeho lidského světa a do naší lidské přirozenosti.

Avšak tento titul nám mluví i o Bohu. Zjevuje nám Boha jako Trojici Osob. Maria se stává dcerou Otce, matkou Syna a Nevěstou Ducha Svatého. Název Bohorodička staví Marii do jedinečného vztahu s každou Osobou Nejsvětější Trojice. Svatý František to vyjádřil takto: „Svatá Panna Maria, na světě se nenarodila mezi ženami podobná tobě, dcera a služebnice Nejvyššího Krále, nebeského Otce, matka našeho přesvatého Pána Ježíše Krista, snoubenka Ducha Svatého.“

Dále nám mluví o Boží pokoře. Bůh chtěl mít matku. Bůh přijal tento závislý způsob existence, aby nás učil, co to je pokora. Někteří lidé ve své pýše bojují proti tomu, aby museli uznat, že jsou na někom závislí, že bez vůle rodičů by zde vůbec nebyli. A porovnejme to s Boží pokorou, která chce přijmout toto závislé bytí.

Člověk chce ve své pýše hledat Boha, kdesi velmi vysoko a nepozoruje, že Bůh se ve své pokoře snížil. Bůh se mlčky zpřítomňuje v útrobách ženy. Bůh sestupují přímo do srdce hmoty, neboť slovo „matka, mater“, je odvozeno od „materie“.

Bůh, který se stává tělem v lůně ženy, je tentýž, který se zpřítomňuje v srdci hmoty, světa, v Eucharistii. Je to tentýž způsob. Sv. Irenej říká, že kdo nevěří ve zrození Boha z Panny Marie, nemůže věřit ani v Eucharistii. Starověký církevní spisovatel říká: „Skutečně musíme říci: Této věci se dá věřit právě proto, že je to bláznovství. Je jistá právě proto, že je nemožná. Je Božská právě proto, že není od lidí.“ (Tertulián)

Když si Bůh zvolil tuto cestu prostřednictvím lidské matky, aby se sám mohl zjevit, připomněl lidské pošetilosti, která vidí zlo tam, kde není, a nevidí ho tam, kde je, že všechno je čisté. Prohlásil, že všechno, co stvořil, je svaté. Posvětil a vykoupil nejen abstraktní přirozenost, ale také lidské narození a celou hmotnou existenci.

Především zjevil Bůh důstojnost ženy jako takové. „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy“ (Gal 4,4). Kdyby Pavel prohlásil „narozeného z Marie“ šlo by jen o životopisný údaj. Když však prohlásil: „narozeného ze ženy“, dodal svému prohlášení univerzální a nesmírný dosah. Sama žena, každá žena, byla povýšena v Marii k takové neuvěřitelné výšce.

Dnes se mnoho mluví o emancipaci ženy, ale podívejme jak jsme v tomto směru pozadu za samotným Bohem. On nás všechny předešel. Udělil ženě takovou poctu, že nám to odnímá schopnost vyjadřování a že nás to nutí k přemýšlení o našem hříchu.

Titul „Bohorodička“ nám konečně mluví i o samotné Marii. Maria je jediná v celém tvorstvu, která může Ježíše oslovit stejným způsobem jako Otec: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodila!“ Sv. Ignác Antiochijský mluví se vší prostotou: „Ježíš je z Boha a z Marie.“ Jako když mi povíme o někom, že je synem toho a té.

Sám titul „Bohorodička“ stačí, aby se na něm zakládala Marina velikost a aby zdůvodňoval poctu, která se jí vzdává. Žádný jiný a větší titul už není a nemůže být. Nám katolíkům se někdy vytýká, že to přeháníme s úctou k Marii. jsou tyto výčitky oprávněně, co se týče způsobů, ale ne, co se týče velikosti úcty. Zapomíná se na to, co dělá sám Bůh. Bůh šel tak daleko a tak poctil Marii, když ji učinil Boží Matkou, že nikdo nemůže o ní říci víc, i kdyby měl tolik jazyků jako je stébel trávy.

Titul Bohorodička je i dnes příležitostí k setkání a společnou základnou všech křesťanů. Z něho lze vycházet, abychom dosáhli shody o tom, jaké místo zaujímá Maria ve víře. Toto je jediný ekumenický titul nejen podle práva, protože jej definoval ekumenický koncil v Efezu, ale i faktický, protože jej uznávají všechny křesťanské církve.

Martin Luther říká: „V názvu „Bohorodička“ je obsažena všechna její čest. Nikdo nemůže říct jí nebo o ní nic většího, i kdyby měl tolik jazyků, jako je stébel trávy, hvězd na nebi a písku v moři. I naše srdce má uvažovat, co to znamená být Matkou Boha.“

Slyšeli jsme, jak smýšlel Luther. Při jiné příležitosti napsal: „Článek, který tvrdí, že Maria je Bohorodičkou, platí v církvi od začátku a Efeský koncil ho nevyhlásil jako něco nového, protože je to pravda, obsažená již v evangeliu a v Písmu Svatém. Tato slova (Lk 1,31-32) – „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On bude velký a bude se jmenovat synem Nejvyššího“ a (Gal 4,4) – „Ale když přišla plnost času, Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod zákonem“, zastávají velmi pevně názor, že Maria je skutečně Bohorodičkou.“ A ve formuli víry složené po jeho smrti čteme: „Věříme, učíme a vyznáváme, že Maria je právem nazývána Bohorodičkou a že jí skutečně je!“

Podobně se vyslovuje další reformátor Zwingli: „Podle mého úsudku je Maria právem nazývána Rodičkou Boha – Theotokos“.

Vyprošujme si na začátku Nového roku požehnání prostřednictvím té, která je požehnána Pánovou přítomností. (zpracované podle Cantalamessu)